Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Und Jesus redete nochmals in Gleichnissen zu ihnen:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
"Das Himmelreich ist einem Könige gleich, der seinem Sohne Hochzeit hielt.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Er sandte seine Knechte aus, um die Eingeladenen zum Feste herbeizurufen.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Doch diese wollten nicht kommen. Er schickte nochmals andere Knechte mit dem Auftrag aus: 'Sagt den Geladenen: Seht, mein Gastmahl ist bereitet, meine Ochsen und das Mastvieh sind geschlachtet; alles steht bereit; kommt zur Hochzeit! '
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Doch diese gingen unbekümmert weiter: Der eine auf seinen Acker, ein anderer in sein Geschäft.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
Der Rest fiel über seine Knechte her, mißhandelte und erschlug sie.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Da ward der König zornig. Er schickte seine Heere hin, ließ jene Mörder töten und ihre Stadt in Brand stecken.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Darauf sprach er zu seinen Knechten: 'Das Hochzeitsmahl ist bereitet; doch die Geladenen waren dessen nicht wert.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
So geht denn an die Straßenausgänge und ruft zur Hochzeit, wen immer ihr findet.'
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Die Knechte gingen auf die Straßen und brachten alle, die sie gerade fanden, Böse und Gute; und der Hochzeitssaal füllte sich mit Gästen.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Der König trat herein, um sich die Gäste anzusehen. Dort sah er einen Menschen, der kein hochzeitliches Gewand anhatte.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Er sprach zu ihm: 'Freund, wie bist du ohne hochzeitliches Gewand hereingekommen?' Doch dieser schwieg.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Darauf gebot der König seinen Knechten: 'Bindet ihn an Füßen und an Händen und werft ihn in die äußerste Finsternis hinaus; dort wird Heulen und Zähneknirschen sein.'
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Denn viele sind berufen, wenige aber auserwählt."
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Die Pharisäer gingen darauf hin und überlegten, wie sie ihm mit einer Frage eine Falle stellen könnten.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Sie schickten ihre Schüler mit den Herodianern zu ihm mit der Frage: "Meister, wir wissen, daß du wahrhaftig bist und den Weg Gottes in Wahrheit lehrst; du fragst nach niemand, denn du siehst nicht auf die Person der Menschen.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
So sage uns denn, was meinst du wohl: Darf man dem Kaiser Steuer zahlen oder nicht?"
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Doch Jesus erkannte ihre Bosheit und sprach: "Warum versuchet ihr mich, ihr Heuchler?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Zeigt mir die Steuermünze!" Da reichten sie ihm einen Denar.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
Er fragte sie: "Wessen Bild und Aufschrift ist dies?"
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Sie gaben ihm zur Antwort: "Des Kaisers." Da sagte er zu ihnen: "So gebet also dem Kaiser, was des Kaisers, und Gott, was Gottes ist."
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Als sie dies hörten, staunten sie, verließen ihn und gingen weg.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Am selben Tage kamen zu ihm Sadduzäer - diese leugnen, daß es eine Auferstehung gibt.
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
Sie sagten: "Meister, Moses hat geboten: 'Wenn einer stirbt, ohne daß er Kinder hinterläßt, dann soll sein Bruder dessen Weib heiraten und dem Bruder Nachkommen erwecken.'
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Nun waren bei uns sieben Brüder. Der erste heiratete und starb. Und weil er keine Kinder hatte, hinterließ er sein Weib seinem Bruder.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Und ebenso erging es dem zweiten, dem dritten bis zum siebten.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Zuletzt von allen starb das Weib.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Wem von den sieben wird sie als Weib bei der Auferstehung angehören; denn alle haben sie gehabt?"
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Jesus antwortete ihnen: "Ihr seid im Irrtum. Denn ihr versteht weder die Schrift noch die Allmacht Gottes.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Die Auferstandenen heiraten nicht und werden auch nicht mehr verheiratet; sie sind vielmehr wie Engel Gottes im Himmel.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
Und weiter, über die Auferstehung von den Toten habt ihr da den Ausspruch Gottes nicht gelesen:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
'Ich bin der Gott Abrahams, der Gott Isaaks und der Gott Jakobs'? Gott ist doch nicht ein Gott der Toten, sondern der Lebendigen."
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Die Scharen hörten dies und staunten über seine Lehre.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Als die Pharisäer hörten, daß er so die Sadduzäer zum Schweigen gebracht hatte, kamen sie zusammen.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
Da wollte ihn einer aus ihnen, ein Gesetzeslehrer, versuchen;
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
er fragte ihn: "Meister, welches Gebot im Gesetz ist ein großes?"
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Er sprach zu ihm: "'Du sollst den Herrn, deinen Gott, lieben, aus deinem ganzen Herzen, aus deiner ganzen Seele, aus deinem ganzen Gemüte.'
38 To jest přední a veliké přikázání.
Dies ist das größte und das erste Gebot.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Ein anderes aber ist diesem gleich: 'Du sollst deinen Nächsten lieben wie dich selbst.'
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
An diesen beiden Geboten hängt das ganze Gesetz und die Propheten."
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Wie nun die Pharisäer beieinander waren, da legte ihnen Jesus die Frage vor:
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
"Was haltet ihr von Christus? Wessen Sohn ist er?" Sie gaben ihm zur Antwort: "Davids Sohn."
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Er fragte sie weiter: "Wie kann aber David im Geist ihn 'Herr' nennen, da, wo er sagt:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
'Es sprach der Herr zu meinem Herrn: Setze dich zu meiner Rechten, bis ich deine Feinde dir zu Füßen lege '?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Wenn David ihn also 'Herr' nennt, wie ist er dann sein Sohn?"
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Und niemand konnte ihm darauf ein Wort erwidern; auch wagte es von jenem Tag an keiner mehr, ihn überhaupt zu fragen.
