Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Jeesus rääkis neile veel tähendamissõnades ja ütles:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
„Taevariik on kui kuningas, kes korraldas oma pojale pulmapeo.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Ta läkitas oma sulased juba kutsutuid pulmapeole paluma, aga nemad keeldusid.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Taas ta läkitas teisi sulaseid ja käskis kutsutuile öelda: „Ma olen pidusöögi valmistanud. Mu härjad ja nuumvasikad on tapetud ja kõik on valmis. Tulge pulma!“
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Nemad aga ei teinud sellest väljagi ja läksid, kes põllule, kes äriasju ajama.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
Mõned aga võtsid sulased kinni, mõnitasid neid jõhkralt ja tapsid nad ära.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Kuningas sai väga vihaseks. Ta saatis oma sõjaväe, hukkas need mõrtsukad ja põletas maha nende linna.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Siis ta ütles oma sulastele: „Pulmapidu on ette valmistatud, aga kutsutud ei olnud väärt tulema.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Seepärast minge tänavanurkadele ja kutsuge pulma, keda te iganes leiate!“
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Ja sulased läksid välja teedele ja tõid kokku kõik, keda leidsid, nii häid kui halbu, ning pulmasaal sai täis külalisi.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Aga kui kuningas astus sisse külalisi vaatama, märkas ta meest, kellel ei olnud pulmariideid seljas.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
„Sõber, “ütles ta temale, „kuidas sina oled tulnud siia ilma pulmariieteta?“See aga ei suutnud midagi vastata.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Siis kuningas ütles oma teenritele: „Siduge kinni tema jalad ja käed ning visake ta välja pimedusse, kus on ulgumine ja hammaste kiristamine!“
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Sest paljud on kutsutud, aga vähesed valitud.“
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Siis variserid läksid ja pidasid nõu, kuidas Jeesus tema sõnadest lõksu püüda.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Nad läkitasid ta juurde oma jüngreid koos heroodeslastega. „Õpetaja, “ütlesid nad, „me teame, et sina oled aus ja otsekohene ning õpetad Jumala teed tões ega lase end mõjutada kellestki, sest sa ei tee inimestel vahet.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Seepärast ütle meile oma arvamus. Kas on õige maksta keisrile maksu või mitte?“
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Kuid Jeesus, teades nende alatust, ütles: „Miks te mind kiusate, silmakirjatsejad?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Näidake mulle maksumünti!“Nad tõid talle teenari,
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
ja ta küsis neilt: „Kelle pilt ja nimi sellel on?“
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
„Keisri, “vastasid nad. Siis Jeesus ütles neile: „Andke siis keisrile, mis kuulub keisrile, ja Jumalale, mis kuulub Jumalale!“
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Seda kuuldes nad hämmastusid, jätsid ta rahule ja lahkusid.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Samal päeval tulid Jeesuse juurde saduserid, kes eitavad surnuist ülestõusmist, ja küsisid temalt:
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
„Õpetaja, Mooses on meile öelnud, et kui mees sureb lapsi saamata, siis peab tema vend abielluma lesega ja talle järglasi kasvatama.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Meie hulgas oli seitse venda. Esimene võttis naise ja suri. Kuna tal ei olnud järglasi, jättis ta naise oma vennale.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Samuti juhtus teise ja kolmandaga, kuni kõik seitse venda olid surnud.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Kõige viimasena suri naine.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Kui nüüd tuleb ülestõusmine, kelle naine neist seitsmest ta siis on? Ta on ju olnud abielus nende kõikidega.“
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Jeesus vastas neile: „Te eksite, kuna ei tunne Pühakirja ega Jumala väge.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Ülestõusmises ei võeta naisi ega minda mehele, vaid ollakse nagu inglid taevas.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
Aga mis puutub surnute ülestõusmisse – kas te ei ole lugenud, mida Jumal teile on rääkinud:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
„Mina olen Aabrahami Jumal ja Iisaki Jumal ja Jaakobi Jumal!“Jumal ei ole surnute, vaid elavate Jumal.“
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Seda kuuldes rahvas hämmastus tema õpetusest.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Kui variserid kuulsid, et Jeesus oli sulgenud saduseridel suu, kogunesid nad sinna
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
ning üks kirjatundja nende seast küsis Jeesuselt teda proovile pannes:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
„Õpetaja, milline käsk Seaduses on suurim?“
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Jeesus vastas: „ „Armasta Issandat, oma Jumalat, kogu oma südamest, kogu oma hingest ja kogu oma mõistusest!“
38 To jest přední a veliké přikázání.
See on suurim ja ülim käsk.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Ja teine on selle sarnane: „Armasta oma ligimest nagu iseennast!“
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
Neis kahes käsus on koos kogu Seadus ja Prohvetid.“
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Pöördudes kokku tulnud variseride poole, küsis Jeesus neilt:
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
„Mida te arvate Messia kohta: kelle poeg ta on?“„Taaveti poeg, “vastasid nad.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
„Miks siis Taavet nimetab teda Pühas Vaimus rääkides Issandaks?“küsis Jeesus. „Ta ütleb ju:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
„Issand ütles minu Issandale: „Istu mu paremale käele, kuni ma panen sinu vaenlased su jalge alla.““
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Kui nüüd Taavet hüüab teda Issandaks, kuidas ta siis on tema poeg?“
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Ja ükski ei suutnud Jeesusele vastata sõnagi ning keegi ei söandanud sellest päevast alates temalt midagi rohkem küsida.
