< Matouš 22 >

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
And Jesus resuming his discourse spake unto them again in parables,
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
saying, The kingdom of heaven is like a certain king, who made a wedding-feast for his son;
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
and sent his servants to call those that were invited to the wedding: and they would not come.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Then he sent other servants, saying, Tell them that are invited, I have prepared my dinner, my oxen and my fatlings are killed, and all things are ready; come to the wedding.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
But they slighted him, and went away, one to his field and another to his merchandize:
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
and others seized his servants, and shamefully abused them, and slew them.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
And when the king heard of it, he was highly provoked, and sent his troops, and destroyed those murderers, and burnt their city.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Then saith he to his servants, The feast is ready, but they that were invited were not worthy of it:
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
go therefore into the public streets, and as many as ye meet with invite to the wedding.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
And those servants went out into the high-ways, and brought in all they met with, both bad and good: and the wedding was filled with guests.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
But when the king came in to look at the guests, he saw there a man that had not put on a wedding-garment, and saith to him,
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Friend, how camest thou in here without a wedding-garment? and he was struck speechless.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Then said the king to his attendants, Bind him hand and foot, and take him up, and throw him out into the darkness; there shall be weeping and gnashing of the teeth:
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
for there are many called, but few approved.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Then the pharisees went and consulted how they might insnare Him in his discourse.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
And they send to Him their disciples along with the Herodians, saying, Master, we know that thou art a man of truth, and teachest the way of God in truth, neither carest for any man; for thou regardest not the person of men: Tell us therefore what thou thinkest,
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Is it lawful to give tribute to Cesar, or not?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
But Jesus knew their malice, and said, Why do ye tempt me, ye hypocrites?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Shew me the tribute-money. And they brought Him a Roman Penny.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
And He saith unto them, Whose image and inscription is this?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
They answered, Cesar's. Then saith He unto them, Render therefore to Cesar the things that are Cesar's; and to God the things that are God's.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
And when they heard this, they marvelled, and left Him and went away.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
On the same day came the sadducees to Him, who say there is no resurrection,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
and asked Him, saying, Master, Moses said, If any man die, having no children, his brother shall marry his wife and raise up seed unto his brother.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Now there were with us seven brothers, and the first married and died, and having no issue left his wife to his brother;
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
likewise the second also, and the third, even to seven;
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
and last of all the woman died also;
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
therefore in the resurrection whose wife shall she be of the seven? for they all had her.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
But Jesus answered them, Ye are mistaken, not knowing the scriptures nor the power of God:
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
for in the resurrection they neither marry nor are given in marriage; but are as the angels of God in heaven.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
But concerning the resurrection of the dead, have ye not read what is spoken to you by God,
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
saying, I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not the God of the dead, but of the living.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
And when the people heard this, they were astonished at his doctrine.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
But when the pharisees heard that He had silenced the sadducees,
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
they gathered together again, and one of them, an interpreter of the law, propounded a question, to try Him,
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
and said, Master, which is the greatest commandment in the law?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
And Jesus said unto him, Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind: this is the first and great command.
38 To jest přední a veliké přikázání.
And the second is like it,
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Thou shalt love thy neighbour as thyself.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
On these two precepts depend all the law and the prophets.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Now while the pharisees were thus gathered together, Jesus asked them,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
saying, What think ye of the Messiah? whose son is He? They say unto Him, David's.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
He saith unto them, How then does David by inspiration call Him Lord,
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
saying, The Lord said unto my Lord, "Sit thou on my right hand, till I make thine enemies thy footstool?"
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
therefore if David call Him Lord, how is He his son?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
And no one was able to answer Him a word, nor did any dare, from that day, to ask Him any more such questions.

< Matouš 22 >