Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
And answering Jesus again spoke in parables to them saying;
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Has become like the kingdom of the heavens to a man a king who made a wedding feast for the son of him.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
And he sent the servants of him to call those invited to the wedding feast, and not they were willing to come.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Again he sent other servants saying; do say to those invited; Behold the dinner of mine (I have prepared, *N(k)O*) the oxen of Mine and the fatlings killed, and all things [are] ready; come to the wedding feast.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
And having paid no attention they went away, (that [one] *N(k)O*) indeed to [his] own field, (that [one] *N(k)O*) however (to *N(k)O*) the business of him;
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
And the rest having laid hold of the servants of him mistreated and killed [them].
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
(and *o*) (having heard *k*) Now the king (that *k*) was angry, and having sent the armies of him he destroyed the murderers those and the city of them he burned.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Then he says to the servants of him; The indeed wedding feast ready is, those however invited not were worthy.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
do go therefore into the thoroughfares of the highways, and as many as (if *N(k)O*) you shall find, do invite to the wedding feast.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
And having gone out the servants those into the highways they brought together all (as many as *N(k)O*) they found, evil both and good; and became full the (wedding hall *NK(O)*) of those reclining.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Having entered in then the king to see those reclining he saw there a man not being dressed himself in clothes of wedding
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
and he says to him; Friend, how did you enter here not having garment of wedding? And he was speechless.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Then the king said to the servants; Having bound his feet and hands (do take and *KO*) do cast out him into the darkness outer; there will be the weeping and the gnashing of the teeth.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Many for are called, few however chosen.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Then having gone out the Pharisees counsel took how Him they may trap in His words.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
And they send to Him the disciples of them with the Herodians (saying; *NK(o)*) Teacher, we know that true You are and the way of God in [the] truth You teach, and not there is care to You about no [one], not for You look on [the] appearance of men.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
do tell therefore us what You think? Is it lawful to give tribute to Caesar or not?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Having known however Jesus the malice of them He said; Why Me do you test, hypocrites?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
do show Me the coin of the tribute. And they presented to Him a denarius.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
And He says to them; Of whom [is] likeness this And [of whom is] the inscription?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
They say to Him; Of Caesar. Then He says to them; do give back therefore the [things] of Caesar to Caesar and the [things] of God to God.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
And having heard they marveled, and having left Him they went away.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
On that [very] day came to Him Sadducees (those *k*) saying not being a resurrection and they questioned Him
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
saying; Teacher, Moses said; If anyone shall die not having children, will marry the brother of him the wife of him and he will raise up offspring for the brother of him.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
There were now among us seven brothers. and the first having married died, and not having seed he left the wife of him to the brother of him;
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Likewise also the second and the third until the seventh.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Finally then of all died (and *ko*) the woman.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
In the resurrection therefore of which of the seven will she be wife? All for had her.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Answering now Jesus said to them; You err not knowing the Scriptures nor the power of God.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
In for the resurrection neither do they marry nor (are given in marriage *N(k)O*) but like angels (*K*) (of God *KO*) in (*no*) heaven they are.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
Concerning now the resurrection of the dead surely you have read that which has been spoken to you by God saying;
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
I myself am the God of Abraham and the God of Isaac and the God of Jacob?’ Not He is the God (God *k*) of [the] dead but of [the] living.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
And having heard the crowds were astonished at the teaching of Him.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
And the Pharisees having heard that He had silenced the Sadducees were gathered together the same.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
And questioned [Him] one of them a lawyer testing Him (and saying: *k*)
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Teacher, which commandment [is the] greatest in the law?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
And (Jesus *k*) (was saying *N(k)O*) to him; You will love [the] Lord the God of you with all the heart of you and with all the soul of you and with all the mind of you.’
38 To jest přední a veliké přikázání.
This is (the *no*) great and first commandment.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
[The] second also [is] like (to it: *NK(o)*) You will love the neighbour of you as yourself.’
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
On these two commandments all the law (hangs *N(k)O*) and the Prophets.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
When were assembled now the Pharisees questioned them Jesus
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
saying; What you think concerning the Christ? Of whom son is He? They say to Him; Of David.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
He says to them; How then David in spirit does call Him Lord saying:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
Said (the *k*) Lord to the Lord of me; do sit on [the] right hand of Me until when I may place the enemies of You ([as] a footstool *N(k)O*) for the feet of You?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
If therefore David calls Him Lord, how son of him is He?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
And no [one] was able to answer Him a word nor dared anyone from that [very] day to question Him no longer. no longer.
