Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
And, answering, Jesus, again, spake in parables unto them, saying: —
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
The kingdom of the heavens hath become like a man, a king, —who made a marriage-feast for his son;
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
And sent his servants, to call the invited into the marriage-feast, —and they would not come.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Again, sent he other servants, saying—Say to the invited, Lo! my dinner, have I prepared, mine oxen and my fatlings, are slain, —and, all things, are, ready: Come ye into the marriage-feast.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
And, they, slighting it, went off, one, indeed, into his own field, and, another, unto his merchandise, —
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
And, the rest, securing his servants, ill-treated and slew them.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
And, the king, was provoked to anger, —and, sending his armies, destroyed those murderers, and, their city, set on fire.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Then, saith he unto his servants—The marriage, indeed, is ready, —but, the invited, were not, worthy;
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Be going, therefore, into the crossways of the roads, and, as many as ye shall find, call ye into the marriage-feast.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
And those servants, going forth, into the roads, gathered together all whom they found, both bad and good, —and filled was the bride-chamber with guests.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
But the king, entering to view the guests, saw there a man, who had not put on a wedding-garment, —
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
And saith unto him—Friend! how camest thou in here, not having a wedding-garment? And, he, was put to silence.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Then, the king said unto the ministers, Binding him feet and hands, cast him forth into the darkness, outside: There, shall be wafting and gnashing of teeth.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
For, many, are called, but, few, chosen.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Then, went the Pharisees and took, counsel, that they might ensnare him, in discourse.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
And they sent forth to him their disciples, with the Herodians, saying, Teacher! we know that, true, thou art, and, the way of God, in truth, dost teach, and it concerneth thee not about anyone, —for thou lookest not unto the face of men:
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Tell us then, how, to thee, it seemeth? Is it allowable to give tax unto Caesar, or not?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
But Jesus, taking note of their wickedness, said—Why are ye tempting me, hypocrites?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Shew me the coin appointed for the tax. And, they, brought unto him a denary.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
And he saith unto them—Whose, is this image and the inscription?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
They say—Caesar’s. Then, saith he unto them—Render, therefore, the things of Caesar, unto Caesar, —and, the things of God, unto God.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
And, hearing, they marvelled, —and, leaving him, departed.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
On that day, there came unto him Sadducees, who say, there is, no resurrection—and they questioned him,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
saying—Teacher! Moses, said, If any man die not having children, his brother shall marry his wife, and raise up seed unto his brother.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Now there were, with us, seven brethren; and, the first, marrying, died, and not having seed, left his wife unto his brother.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Likewise, the second also, and the third, —unto the seven.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
And, last of all, died, the wife.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
In the resurrection, therefore, —Of which of the seven, shall she be wife? For, all, had her.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
And Jesus answering, said—Ye are deceiving yourselves, knowing neither the Scriptures, nor yet the power of God.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
For, in the resurrection, they neither marry, nor are given in marriage, but, as messengers in the heaven, are they.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
But, as touching the resurrection of the dead—Have ye not read what was spoken unto you by God, saying—
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
I, am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob?—He is not God, of the dead, but, of the living.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
And, the multitudes, hearing, were being struck with astonishment at his teaching.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Now, the Pharisees, hearing that he had silenced the Sadducees, were brought together with one accord;
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
and one from among them, a lawyer, proposed a question, putting him to the test:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Teacher! which commandment, is greatest in the law?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
And, he, said unto him—Thou shalt love the Lord thy God—with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind:
38 To jest přední a veliké přikázání.
This, is the great and first commandment.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
The second, like it, is, this: Thou shalt love thy neighbour as thyself.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
In these two commandments, all the law, is contained, and the prophets.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Now, the Pharisees having come together, Jesus questioned them, saying—
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
How, to you, doth it seem, concerning the Christ? Whose son, is he? They say unto him—David’s.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
He saith unto them—How then doth, David, in spirit, call him, Lord, saying—
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
The Lord, hath said unto, my Lord, —Sit thou on my right hand, until I make thy foes thy footstool?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
If then, David, calleth him, Lord, How, is he, his son?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
And, no one, was able to answer him a word, neither durst anyone, from that day, question him, any more.
