Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
And Jesus answered and spoke to them again by parables, and said,
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
The kingdom of heaven is like to a certain king, which made a marriage for his son,
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
And sent forth his servants to call them that were bidden to the wedding: and they would not come.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Again, he sent forth other servants, saying, Tell them which are bidden, Behold, I have prepared my dinner: my oxen and my fatted calves are killed, and all things are ready: come to the marriage.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
But they made light of it, and went their ways, one to his farm, another to his merchandise:
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
And the remnant took his servants, and entreated them spitefully, and slew them.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
But when the king heard thereof, he was wroth: and he sent forth his armies, and destroyed those murderers, and burned up their city.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Then says he to his servants, The wedding is ready, but they which were bidden were not worthy.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Go you therefore into the highways, and as many as you shall find, bid to the marriage.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
So those servants went out into the highways, and gathered together all as many as they found, both bad and good: and the wedding was furnished with guests.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
And when the king came in to see the guests, he saw there a man which had not on a wedding garment:
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
And he says to him, Friend, how came you in here not having a wedding garment? And he was speechless.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Then said the king to the servants, Bind him hand and foot, and take him away, and cast him into outer darkness, there shall be weeping and gnashing of teeth.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
For many are called, but few are chosen.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Then went the Pharisees, and took counsel how they might entangle him in his talk.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
And they sent out to him their disciples with the Herodians, saying, Master, we know that you are true, and teach the way of God in truth, neither care you for any man: for you regard not the person of men.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Tell us therefore, What think you? Is it lawful to give tribute to Caesar, or not?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
But Jesus perceived their wickedness, and said, Why tempt you me, you hypocrites?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Show me the tribute money. And they brought to him a penny.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
And he says to them, Whose is this image and superscription?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
They say to him, Caesar’s. Then says he to them, Render therefore to Caesar the things which are Caesar’s; and to God the things that are God’s.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
When they had heard these words, they marveled, and left him, and went their way.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
The same day came to him the Sadducees, which say that there is no resurrection, and asked him,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
Saying, Master, Moses said, If a man die, having no children, his brother shall marry his wife, and raise up seed to his brother.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Now there were with us seven brothers: and the first, when he had married a wife, deceased, and, having no issue, left his wife to his brother:
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Likewise the second also, and the third, to the seventh.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
And last of all the woman died also.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Therefore in the resurrection whose wife shall she be of the seven? for they all had her.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Jesus answered and said to them, You do err, not knowing the scriptures, nor the power of God.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
For in the resurrection they neither marry, nor are given in marriage, but are as the angels of God in heaven.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
But as touching the resurrection of the dead, have you not read that which was spoken to you by God, saying,
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not the God of the dead, but of the living.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
And when the multitude heard this, they were astonished at his doctrine.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
But when the Pharisees had heard that he had put the Sadducees to silence, they were gathered together.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
Then one of them, which was a lawyer, asked him a question, tempting him, and saying,
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Master, which is the great commandment in the law?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Jesus said to him, You shall love the Lord your God with all your heart, and with all your soul, and with all your mind.
38 To jest přední a veliké přikázání.
This is the first and great commandment.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
And the second is like to it, You shall love your neighbor as yourself.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
On these two commandments hang all the law and the prophets.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
While the Pharisees were gathered together, Jesus asked them,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
Saying, What think you of Christ? whose son is he? They say to him, The son of David.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
He says to them, How then does David in spirit call him Lord, saying,
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
The LORD said to my Lord, Sit you on my right hand, till I make your enemies your footstool?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
If David then call him Lord, how is he his son?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
And no man was able to answer him a word, neither dared any man from that day forth ask him any more questions.
