Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Ježíš jim vyprávěl další příběh:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
„Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘On mlčel.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘“
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Ukažte mi minci!“Oni mu podali denár.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
„Císaře, “odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Poslední ze všech zemřela i ta žena.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘
38 To jest přední a veliké přikázání.
To je první a nejdůležitější přikázání.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
„Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“Odpověděli: „Davidův.“
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.
