Matouš 20
1 Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
Kajti nebeško kraljestvo je podobno človeku gospodarju, kteri je zjutraj zgodaj izšel, da najeme delalcev v vinograd svoj.
2 Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
In pogodivši se z delalci po groši na dan, pošlje jih v vinograd svoj.
3 A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
In ko izide okoli tretje ure, ugleda druge, da stojé na trgu brez dela.
4 I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
In reče jim: Pojdite tudi vi v moj vinograd, in karkoli bo prav, dal vam bom.
5 A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
Oni pa odidejo. Ko izide zopet o šestej in devetej uri, storí ravno tako.
6 Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
Ko pa izide okoli enajste ure, najde druge, da stojé brez dela. In reče jim: Kaj stojite tu ves dan brez dela?
7 Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
Rekó mu: Ker nas ni nihče najel. In velí jim: Pojdite tudi vi v moj vinograd, in karkoli bo prav, boste prejeli.
8 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
Ko se je pa zvečerilo, veli gospodar vinograda pristavniku svojemu: Pokliči delalce, in daj jim plačilo, počenši od zadnjih do prvih.
9 A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
In prišedši tisti, kteri so bili najeti okoli enajste ure, prejmó po groši.
10 Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
Ko pa pridejo prvi, mislijo, da bodo prejeli več; in tudi oni prejmó po groši.
11 A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
Prejemši pa, godrnjali so nad gospodarjem,
12 Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
Govoreč: Ti poslednji so delali eno uro, in naredil si jih enake nam, ki smo prenesli breme vsega dné in vročino.
13 On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
On pa odgovorí in reče enemu od njih: Prijatelj! ne delam ti krivice. Ali se nisi pogodil z menoj po groši?
14 Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
Vzemi svoje in pojdi! Hočem pa dati temu poslednjemu, kakor tudi tebi.
15 Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
Ali mar ne smem jaz s svojim storiti, kar hočem? Je li oko tvoje hudobno, ker sem jaz dober?
16 Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Tako bodo zadnji prvi, in prvi zadnji; kajti mnogo je poklicanih, a malo izvoljenih.
17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
In ko je šel Jezus v Jeruzalem, vzeme po poti dvanajstere učence na stran in jim reče:
18 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
Glej, v Jeruzalem gremo, in sin človečji bo izdan vélikim duhovnom in pismarjem; in obsodili ga bodo na smrt.
19 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
In izročili ga bodo poganom, naj ga zasmehujejo, in bičajo, in križajo; in tretji dan bo vstal od smrti.
20 Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
Tedaj pristopi k njemu mati Zebedejevih sinov s svojima sinoma, ter mu se je poklanjala in ga nekaj prosila.
21 Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
On ji pa reče: Kaj hočeš? Reče mu: Reci, naj sedeta ta dva moja sina, eden tebi na desno, in eden tebi na levo v kraljestvu tvojem.
22 Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
Jezus pa odgovorí in reče: Ne vésta, kaj prosita. Moreta li piti kelih, ki ga bom jaz pil, in krstiti se s krstom, s kterim se jaz krstim? Rečeta mu: Moreva.
23 Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
In reče jima: Kelih moj bosta torej pila, in s krstom, s kterim se jaz krstim, bosta se krstila; ali da bi sedla meni na desno in meni na levo, ne morem jaz dati, nego to se bo dalo tistim, kterim je pripravljeno od očeta mojega.
24 A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
In slišavši to deseteri, ujezé se nad tema dvema bratoma.
25 Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
Jezus jih pa pokliče in reče: Véste, da knezi narodov nad temi gospodujejo, in poglavarji jim vladajo.
26 Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
Ne bo pa tako med vami: nego kdor hoče velik postati med vami, bodi vam služabnik;
27 A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
In kdor hoče prvi biti med vami, bodi vam hlapec.
28 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
Kakor sin človečji ni prišel, da bi mu služili, nego da služi, in dá življenje svoje v odkup za mnoge.
29 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
In ko so šli iz Jerihe, šlo je za njim mnogo ljudstva.
30 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
In glej, dva slepca sta sedela kraj poti, in slišavši, da gre Jezus mimo, zakričita, govoreč: Usmili se naju, Gospod, sin Davidov!
31 Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
Ljudstvo jima pa zapretí, naj umolkneta. Ona dva pa še bolj zavpijeta, govoreč: usmili se naju, gospod, sin Davidov!
32 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
In Jezus se ustavi in ju pokliče, ter reče: Kaj hočeta, da vama storím?
33 Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
Rečeta mu: Gospod! da se nama očí odpró.
34 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
Jezusu se pa zasmilita, in dotakne se njunih očî. In precej so spregledale njune očí, in šla sta za njim.
