Matouš 20
1 Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
Јер је царство небеско као човек домаћин који ујутру рано изиђе да наима посленике у виноград свој.
2 Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
И погодивши се с посленицима по грош на дан посла их у виноград свој.
3 A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
И изишавши у трећи сат, виде друге где стоје на тргу беспослени,
4 I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
И њима рече: Идите и ви у мој виноград, и шта буде право даћу вам.
5 A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
И они отидоше. И опет изишавши у шести и девети сат, учини тако.
6 Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
И у једанаести сат изишавши нађе друге где стоје беспослени, и рече им: Што стојите овде сав дан беспослени?
7 Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
Рекоше му: Нико нас не најми. Рече им: Идите и ви у мој виноград, и шта буде право примићете.
8 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
А кад би у вече, рече господар од винограда к приставу свом: Дозови посленике и подај им плату почевши од последњих до првих.
9 A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
И дошавши који су у једанаести сат најмљени примише по грош.
10 Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
А кад дођоше први, мишљаху да ће више примити: И примише и они по грош.
11 A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
И примивши викаху на господара.
12 Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
Говорећи: Ови последњи један сат радише, и изједначи их с нама који смо се читав дан мучили и горели.
13 On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
А он одговарајући рече једном од њих: Пријатељу! Ја теби не чиним криво; Ниси ли погодио са мном по грош?
14 Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
Узми своје па иди; А ја хоћу и овом последњем да дам као и теби.
15 Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
Или зар ја нисам властан у свом чинити шта хоћу? Зар је око твоје зло што сам ја добар?
16 Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Тако ће бити последњи први и први последњи; јер је много званих, а мало избраних.
17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
И пошавши Исус у Јерусалим узе насамо дванаест ученика на путу, и рече им:
18 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
Ево идем у Јерусалим, и Син човечији биће предан главарима свештеничким и књижевницима; и осудиће Га на смрт;
19 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
И предаће Га незнабошцима да Му се ругају и да Га бију и разапну; и трећи дан устаће.
20 Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
Тада приступи к Њему мати синова Зеведејевих са својим синовима клањајући Му се и молећи Га за нешто.
21 Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
А Он јој рече: Шта хоћеш? Рече Му: Заповеди да седу ова моја два сина, један с десне стране Теби, а један с леве стране Теби, у царству Твом.
22 Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
А Исус одговарајући рече: Не знате шта тражите; можете ли пити чашу коју ћу ја пити и крстити се крштењем којим се ја крстим? Рекоше Му: Можемо.
23 Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
И рече им: Чашу дакле моју испићете, и крстићете се крштењем којим се ја крстим; али да седете с десне стране мени и с леве, не могу ја дати, него коме је уготовио Отац мој.
24 A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
И кад чуше осталих десет ученика, расрдише се на та два брата.
25 Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
А Исус дозвавши их рече: Знате да кнезови народни заповедају народу, и поглавари управљају њим.
26 Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
Али међу вама да не буде тако; него који хоће да буде већи међу вама, да вам служи.
27 A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
И који хоће међу вама да буде први, да вам буде слуга.
28 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
Као што ни Син човечији није дошао да Му служе, него да служи и да душу своју у откуп да за многе.
29 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
И кад је излазио из Јерихона за Њим иђаше народ многи.
30 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
И гле, два слепца сеђаху крај пута, и чувши да Исус пролази повикаше говорећи: Помилуј нас Господе, сине Давидов!
31 Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
А народ прећаше им да ућуте; а они још већма повикаше говорећи: Помилуј нас Господе, сине Давидов!
32 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
И уставивши се Исус дозва их, и рече: Шта хоћете да вам учиним?
33 Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
Рекоше Му: Господе, да се отворе очи наше.
34 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
И смилова се Исус, и дохвати се очију њихових, и одмах прогледаше очи њихове, и отидоше за Њим.
