Matouš 20
1 Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
svargarAjyam etAdR^ishA kenachid gR^ihasyena samaM, yo. atiprabhAte nijadrAkShAkShetre kR^iShakAn niyoktuM gatavAn|
2 Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
pashchAt taiH sAkaM dinaikabhR^itiM mudrAchaturthAMshaM nirUpya tAn drAkShAkShetraM prerayAmAsa|
3 A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
anantaraM praharaikavelAyAM gatvA haTTe katipayAn niShkarmmakAn vilokya tAnavadat,
4 I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
yUyamapi mama drAkShAkShetraM yAta, yuShmabhyamahaM yogyabhR^itiM dAsyAmi, tataste vavrajuH|
5 A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
punashcha sa dvitIyatR^itIyayoH praharayo rbahi rgatvA tathaiva kR^itavAn|
6 Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
tato daNDadvayAvashiShTAyAM velAyAM bahi rgatvAparAn katipayajanAn niShkarmmakAn vilokya pR^iShTavAn, yUyaM kimartham atra sarvvaM dinaM niShkarmmANastiShThatha?
7 Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
te pratyavadan, asmAn na kopi karmamaNi niyuMkte| tadAnIM sa kathitavAn, yUyamapi mama drAkShAkShetraM yAta, tena yogyAM bhR^itiM lapsyatha|
8 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
tadanantaraM sandhyAyAM satyAM saeva drAkShAkShetrapatiradhyakShaM gadivAn, kR^iShakAn AhUya sheShajanamArabhya prathamaM yAvat tebhyo bhR^itiM dehi|
9 A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
tena ye daNDadvayAvasthite samAyAtAsteShAm ekaiko jano mudrAchaturthAMshaM prApnot|
10 Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
tadAnIM prathamaniyuktA janA AgatyAnumitavanto vayamadhikaM prapsyAmaH, kintu tairapi mudrAchaturthAMsho. alAbhi|
11 A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
tataste taM gR^ihItvA tena kShetrapatinA sAkaM vAgyuddhaM kurvvantaH kathayAmAsuH,
12 Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
vayaM kR^itsnaM dinaM tApakleshau soDhavantaH, kintu pashchAtAyA se janA daNDadvayamAtraM parishrAntavantaste. asmAbhiH samAnAMshAH kR^itAH|
13 On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
tataH sa teShAmekaM pratyuvAcha, he vatsa, mayA tvAM prati kopyanyAyo na kR^itaH kiM tvayA matsamakShaM mudrAchaturthAMsho nA NgIkR^itaH?
14 Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
tasmAt tava yat prApyaM tadAdAya yAhi, tubhyaM yati, pashchAtIyaniyuktalokAyApi tati dAtumichChAmi|
15 Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
svechChayA nijadravyavyavaharaNaM kiM mayA na karttavyaM? mama dAtR^itvAt tvayA kim IrShyAdR^iShTiH kriyate?
16 Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
ittham agrIyalokAH pashchatIyA bhaviShyanti, pashchAtIyajanAshchagrIyA bhaviShyanti, ahUtA bahavaH kintvalpe manobhilaShitAH|
17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
tadanantaraM yIshu ryirUshAlamnagaraM gachChan mArgamadhye shiShyAn ekAnte vabhAShe,
18 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
pashya vayaM yirUshAlamnagaraM yAmaH, tatra pradhAnayAjakAdhyApakAnAM kareShu manuShyaputraH samarpiShyate;
19 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
te cha taM hantumAj nApya tiraskR^itya vetreNa praharttuM krushe dhAtayitu nchAnyadeshIyAnAM kareShu samarpayiShyanti, kintu sa tR^itIyadivase shmashAnAd utthApiShyate|
20 Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
tadAnIM sivadIyasya nArI svaputrAvAdAya yIshoH samIpam etya praNamya ka nchanAnugrahaM taM yayAche|
21 Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
tadA yIshustAM proktavAn, tvaM kiM yAchase? tataH sA babhAShe, bhavato rAjatve mamAnayoH sutayorekaM bhavaddakShiNapArshve dvitIyaM vAmapArshva upaveShTum Aj nApayatu|
22 Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
yIshuH pratyuvAcha, yuvAbhyAM yad yAchyate, tanna budhyate, ahaM yena kaMsena pAsyAmi yuvAbhyAM kiM tena pAtuM shakyate? aha ncha yena majjenena majjiShye, yuvAbhyAM kiM tena majjayituM shakyate? te jagaduH shakyate|
23 Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
tadA sa uktavAn, yuvAM mama kaMsenAvashyaM pAsyathaH, mama majjanena cha yuvAmapi majjiShyethe, kintu yeShAM kR^ite mattAtena nirUpitam idaM tAn vihAyAnyaM kamapi maddakShiNapArshve vAmapArshve cha samupaveshayituM mamAdhikAro nAsti|
24 A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
etAM kathAM shrutvAnye dashashiShyAstau bhrAtarau prati chukupuH|
25 Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
kintu yIshuH svasamIpaM tAnAhUya jagAda, anyadeshIyalokAnAM narapatayastAn adhikurvvanti, ye tu mahAntaste tAn shAsati, iti yUyaM jAnItha|
26 Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
kintu yuShmAkaM madhye na tathA bhavet, yuShmAkaM yaH kashchit mahAn bubhUShati, sa yuShmAn seveta;
27 A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
yashcha yuShmAkaM madhye mukhyo bubhUShati, sa yuShmAkaM dAso bhavet|
28 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
itthaM manujaputraH sevyo bhavituM nahi, kintu sevituM bahUnAM paritrANamUlyArthaM svaprANAn dAtu nchAgataH|
29 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
anantaraM yirIhonagarAt teShAM bahirgamanasamaye tasya pashchAd bahavo lokA vavrajuH|
30 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
aparaM vartmapArshva upavishantau dvAvandhau tena mArgeNa yIsho rgamanaM nishamya prochchaiH kathayAmAsatuH, he prabho dAyUdaH santAna, Avayo rdayAM vidhehi|
31 Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
tato lokAH sarvve tuShNImbhavatamityuktvA tau tarjayAmAsuH; tathApi tau punaruchchaiH kathayAmAsatuH he prabho dAyUdaH santAna, AvAM dayasva|
32 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
tadAnIM yIshuH sthagitaH san tAvAhUya bhAShitavAn, yuvayoH kR^ite mayA kiM karttarvyaM? yuvAM kiM kAmayethe?
33 Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
tadA tAvuktavantau, prabho netrANi nau prasannAni bhaveyuH|
34 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
tadAnIM yIshustau prati pramannaH san tayo rnetrANi pasparsha, tenaiva tau suvIkShA nchakrAte tatpashchAt jagmutushcha|
