Matouš 18

1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském?

In that hour came the disciples unto Jesus, saying, Who then is greatest in the kingdom of heaven?

2 A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,

And he called to him a little child, and set him in the midst of them,

3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

and said, Verily I say unto you, Except ye turn, and become as little children, ye shall in no wise enter into the kingdom of heaven.

4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.

Whosoever therefore shall humble himself as this little child, the same is the greatest in the kingdom of heaven.

5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

And whoso shall receive one such little child in my name receiveth me:

6 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

But whoso shall cause one of these little ones which believe on me to stumble, it is profitable for him that a great millstone should be hanged about his neck, and [that] he should be sunk in the depth of the sea.

7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

Woe unto the world because of occasions of stumbling! for it must needs be that the occasions come; but woe to that man through whom the occasion cometh!

8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně. (aiōnios g166)

And if thy hand or thy foot causeth thee to stumble, cut it off, and cast it from thee: it is good for thee to enter into life maimed or halt, rather than having two hands or two feet to be cast into the eternal fire. (aiōnios g166)

9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. (Geenna g1067)

And if thine eye causeth thee to stumble, pluck it out, and cast it from thee: it is good for thee to enter into life with one eye, rather than having two eyes to be cast into the hell of fire. (Geenna g1067)

10 Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

See that ye despise not one of these little ones; for I say unto you, that in heaven their angels do always behold the face of my Father which is in heaven.

11 Nebo přišel Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

12 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?

How think ye? if any man have a hundred sheep, and one of them be gone astray, doth he not leave the ninety and nine, and go unto the mountains, and seek that which goeth astray?

13 A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.

And if so be that he find it, verily I say unto you, he rejoiceth over it more than over the ninety and nine which have not gone astray.

14 Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.

Even so it is not the will of your Father which is in heaven, that one of these little ones should perish.

15 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.

And if thy brother sin against thee, go, shew him his fault between thee and him alone: if he hear thee, thou hast gained thy brother.

16 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.

But if he hear [thee] not, take with thee one or two more, that at the mouth of two witnesses or three every word may be established.

17 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.

And if he refuse to hear them, tell it unto the church: and if he refuse to hear the church also, let him be unto thee as the Gentile and the publican.

18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

Verily I say unto you, What things soever ye shall bind on earth shall be bound in heaven: and what things soever ye shall loose on earth shall be loosed in heaven.

19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.

Again I say unto you, that if two of you shall agree on earth as touching anything that they shall ask, it shall be done for them of my Father which is in heaven.

20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.

For where two or three are gathered together in my name, there am I in the midst of them.

21 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?

Then came Peter, and said to him, Lord, how oft shall my brother sin against me, and I forgive him? until seven times?

22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

Jesus saith unto him, I say not unto thee, Until seven times; but, Until seventy times seven.

23 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.

Therefore is the kingdom of heaven likened unto a certain king, which would make a reckoning with his servants.

24 A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.

And when he had begun to reckon, one was brought unto him, which owed him ten thousand talents.

25 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

But forasmuch as he had not [wherewith] to pay, his lord commanded him to be sold, and his wife, and children, and all that he had, and payment to be made.

26 Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.

The servant therefore fell down and worshipped him, saying, Lord, have patience with me, and I will pay thee all.

27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.

And the lord of that servant, being moved with compassion, released him, and forgave him the debt.

28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.

But that servant went out, and found one of his fellow-servants, which owed him a hundred pence: and he laid hold on him, and took [him] by the throat, saying, Pay what thou owest.

29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.

So his fellow-servant fell down and besought him, saying, Have patience with me, and I will pay thee.

30 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

And he would not: but went and cast him into prison, till he should pay that which was due.

31 Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.

So when his fellow-servants saw what was done, they were exceeding sorry, and came and told unto their lord all that was done.

32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.

Then his lord called him unto him, and saith to him, Thou wicked servant, I forgave thee all that debt, because thou besoughtest me:

33 Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?

shouldest not thou also have had mercy on thy fellow-servant, even as I had mercy on thee?

34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

And his lord was wroth, and delivered him to the tormentors, till he should pay all that was due.

35 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.

So shall also my heavenly Father do unto you, if ye forgive not every one his brother from your hearts.