Matouš 15
1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
Bu chaghda, Tewrat ustazliridin we Perisiylerdin beziliri Yérusalémdin kélip Eysaning aldigha bérip:
2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
— Muxlisliring némishqa ata-bowilirimizning en’enilirige xilapliq qilidu? Chünki ular qollirini yumay tamaq yeydiken’ghu, — dédi.
3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
Lékin u ulargha mundaq jawab berdi: — Silerchu, siler némishqa en’enimizni saqlaymiz dep Xudaning emrige xilapliq qilisiler?
4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
Chünki Xuda: «Ata-anangni hörmet qil» we «Atisi yaki anisini haqaretligenler ölümge mehkum qilinsun» dep emr qilghan.
5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
Lékin siler: — Herqandaq kishi «Atisi yaki anisigha: — Men silerge yardem bergüdek nersilerni alliqachan [Xudagha] atiwettim — désila,
6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
uning ata-anisigha hörmet-wapadarliq qilish mejburiyiti qalmaydu, — deysiler. Buning bilen en’en’englarni dep, Xudaning emrini yoqqa chiqiriwettinglar.
7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
Ey saxtipezler! Yeshaya peyghember bergen mushu bésharet toptoghra siler toghruluq iken: —
8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
«Mushu xelq aghzida méni hörmetligini bilen, Biraq qelbi mendin yiraq.
9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
Ular manga bihude ibadet qilidu. Ularning ögetken telimliri peqet insanlardin chiqqan petiwalarla, xalas».
10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
Andin u xalayiqni yénigha chaqirip, ulargha: — Qulaq sélinglar hem shuni chüshininglarki,
11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
Insanni napak qilidighini aghzidin kiridighini emes, belki aghzidin chiqidighinidur, — dédi.
12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
Kéyin muxlisliri uning aldigha kélip: — Séning bu sözüngni Perisiyler anglap, uningdin bizar bolup renjigenlikini bildingmu? — dédi.
13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
Lékin u mundaq jawab qayturdi: — Ershtiki Atam tikmigen herqandaq ösümlük yiltizidin yulunup tashlinidu.
14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
Siler ulargha pisent qilmanglar; ular korlargha yol bashlaydighan korlardur. Eger kor korgha yol bashlisa, her ikkisi origha chüshüp kétidu.
15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
Lékin Pétrus uninggha: — Baya éytqan temsilni bizge chüshendürüp bergeysen, — dédi.
16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
Lékin u: — Silermu téxiche chüshenchige érishimidinglar?! — dédi.
17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
Éghizgha kirgen barliq nersilerning ashqazan arqiliq teret bolup chiqip kétidighanliqini téxi chüshenmemsiler?
18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
Lékin éghizdin chiqidighini qelbtin chiqidu, insanni napak qilidighinimu shudur.
19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
Chünki yaman oylar, qatilliq, zinaxorluq, buzuqchiliq, oghriliq, yalghan guwahliq we töhmet qatarliqlar qelbtin chiqidu.
20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
Insanni napak qilidighanlar mana shulardur; yuyulmighan qollar bilen tamaq yéyish insanni napak qilmaydu.
21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
Eysa u yerdin chiqip, Tur we Zidon sheherlirining etrapidiki yurtlargha bardi.
22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
Mana, u chet yerlerdin kelgen qananiy bir ayal uning aldigha kélip: — I Reb! Dawutning oghli, halimgha rehim qilghaysiz! Qizimgha jin chaplishiwalghaniken, qiynilip kétiwatidu! — dep uninggha nida qilip zarlidi.
23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
Lékin u u ayalgha bir éghizmu jawab bermidi. Muxlisliri uning yénigha kélip: — Bu ayalni yolgha salsang! Chünki u keynimizdin egiship yalwurup nida qiliwatidu, — dédi.
24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
Emdi u jawab bérip: — Men peqet yoldin ténigen qoy padiliri bolghan Israil jemetidikilerge ewetilgenmen, — dédi.
25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
Emma héliqi ayal uning aldigha kélip sejde qilip: — Reb, manga yardem qilghaysen! — dep yalwurdi.
26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
U uninggha: — Balilarning nénini kichik itlargha tashlap bérish yaxshi emes, — dédi.
27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
Lékin héliqi ayal: — Durus, i Reb, biraq hetta itlarmu xojayinining dastixinidin chüshken uwaqlarni yeydighu, — dédi.
28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
Shuning bilen Eysa uninggha: — Ey xanim, ishenching küchlük iken! Tiliginingdek bolsun! — dédi. U ayalning qizi shuan saqiyip ketti.
29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
Eysa u yerdin chiqip, Galiliye déngizining boyidin ötüp, taghqa chiqip olturdi.
30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
Uning aldigha top-top xalayiq yighildi. Ular tokur, qarighu, gacha, cholaq we nurghun bashqa xil késellernimu élip kélip, uning ayighi aldigha qoyushti; u ularni saqaytti.
31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
Shuning bilen xalayiq gachilarning sözliyeleydighan bolghanliqini, cholaqlarning saqayghinini, tokurlarning mangghanliqini we qarighularning köridighan bolghanliqini körüp, heyran boldi we Israilning Xudasini ulughlidi.
32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
Andin Eysa muxlislirini yénigha chaqirip: — Bu xalayiqqa ichim aghriydu; chünki ular üch kündin béri yénimda boldi, yégüdek bir nersisimu qalmidi. Ularni öylirige ach qayturushni xalimaymen, yolda halidin kétishi mumkin, — dédi.
33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
Muxlislar uninggha: — Bu chölde bunchiwala ademni toyghuzghudek köp nanni nedin tapimiz? — déyishti.
34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
Eysa ulardin: Qanche néninglar bar? — dep soridi. — Yette nan bilen birnechche tal kichik béliq bar, — déyishti ular.
35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
Buning bilen u xalayiqni yerde olturushqa buyrudi.
36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
Andin, yette nan bilen béliqlarni qoligha élip [Xudagha] teshekkür éytip, ularni oshtup muxlislirigha berdi, muxlislar xalayiqqa üleshtürdi.
37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
Hemmeylen toyghuche yédi; andin [muxlislar] éship qalghan parchilarni yighip yette chong séwetni toshquzdi.
38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
Tamaq yégenlerning sani balilar we ayallardin bashqa töt ming kishi idi.
39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
U xalayiqni yolgha salghandin kéyin, kémige chüshüp, Magadan yurtining chet yerlirige bardi.
