Matouš 15
1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
Siis tulid mõned variserid ja vaimulikud õpetajad Jeruusalemmast Jeesuse juurde ja küsisid temalt:
2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
„Miks rikuvad sinu jüngrid meie esiisade traditsiooni ega pese enne söömist käsi?“
3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
„Miks rikute teie oma traditsiooni pärast Jumala käsku?“vastas Jeesus.
4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
„Sest Jumal ütles: „Austa oma isa ja ema“ja „Kes oma isa või ema neab, tuleb surma mõista“.
5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
Aga teie ütlete, et kui keegi ütleb oma isale või emale: „Mida iganes sa lootsid minult saada, on nüüd and Jumalale“, siis
6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
ei pea nad oma isa austama. Nii olete tühistanud Jumala sõna oma traditsiooni tõttu.
7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
Te silmakirjatsejad! Kui hästi kirjeldas teid Jesaja, kui ta prohvetlikult kuulutas:
8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
„Need inimesed ütlevad, et nad austavad mind, kuid oma mõistuses nad ei hooli minust.
9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
Nende jumalateenistus on mõttetu. See, mida nad õpetavad, on lihtsalt inimeste väljamõeldud nõudmised.““
10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
Ta kutsus rahva enda juurde ja rääkis neile: „Kuulake ja mõistke seda:
11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
see, mis läheb suust sisse, ei rüveta teid. See, mis tuleb suust välja, rüvetab teid.“
12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
Siis tulid Jeesuse jüngrid tema juurde ja ütlesid: „Sa ikka mõistad ju, et sinu sõnad solvasid varisere.“
13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
„Iga taim, mida minu taevane Isa ei ole istutanud, juuritakse välja, “vastas Jeesus.
14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
„Unustage nad ära, nad on pimedad teejuhid. Kui pime juhib teist pimedat, siis kukuvad nad mõlemad auku.“
15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
Siis küsis Peetrus: „Räägi meile palun, mida sa selle illustratsiooniga mõtled.“
16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
„Kas te ei ole veel sellest aru saanud?“vastas Jeesus.
17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
„Kas te ei mõista, et see, mis läheb suu kaudu sisse, läheb seejärel läbi kõhu ja lahkub ihust jäätmetena?
18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
Aga mis tuleb suu kaudu välja, tuleb mõistusest ja see on, mis teid rüvetab.
19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
Sest mõistusest tuleb kurje mõtteid, mõrva, abielurikkumist, seksuaalset ebamoraalsust, vargust, valetunnistust ja jumalateotust
20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
ning need on, mis teid rüvetavad. Pesemata kätega söömine ei rüveta teid.“
21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
Jeesus lahkus ja läks Tüürose ja Siidoni aladele.
22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
Üks selle piirkonna kaananlanna tuli karjudes: „Issand, Taaveti poeg! Halasta minu peale, sest mu tütar kannatab hirmsasti, sest teda vaevab kuri vaim!“
23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
Aga Jeesus ei vastanud üldse. Tema jüngrid tulid ta juurde ja ütlesid: „Käsi tal lõpetada meie järel käimine. Tema karjumine on tõesti häiriv!“
24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
„Mind saadeti üksnes Iisraeli soo kadunud lammaste juurde, “ütles Jeesus naisele.
25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
Kuid naine tuli ja põlvitas tema ette ning ütles: „Issand, palun aita mind!“
26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
„Ei ole õige võtta laste toit ja visata see koertele, “lausus Jeesus talle.
27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
„Jah, Issand, aga isegi koertel lubatakse süüa purukesi, mis nende isanda laualt pudenevad, “vastas naine.
28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
„Sul on suur usk minusse, “kostis Jeesus. „Sinu soov on täidetud!“Ja naise tütar sai jalamaid terveks.
29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
Jeesus läks tagasi, Galilea merest mööda. Ta suundus lähedal asuvatesse mägedesse, kus istus maha.
30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
Tohutu rahvamass tuli tema juurde; nad tõid kaasa neid, kes olid lombakad, pimedad, vigased, tummad ja palju neid, kes olid haiged. Rahvas pani nad tema jalge ette maha ja ta tegi nad terveks.
31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
Kõik olid hämmastunud, kui nägid, mis juhtus: kurdid suutsid rääkida, vigased said terveks, jalutud suutsid kõndida ja pimedad näha. Nad ülistasid Iisraeli Jumalat.
32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
Jeesus kutsus oma jüngrid enda juurde ja ütles neile: „Mul on neist kõigist väga kahju, sest nad on olnud nüüd minu juures kolm päeva ja neil ei ole midagi süüa. Ma ei taha neid näljasena minema saata, et nad koduteel ära ei nõrkeks.“
33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
„Kust me leiaks siin tühermaal piisavalt leiba, et nii suurt rahvahulka ära toita?“pärisid jüngrid.
34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
„Kui palju leibu teil on?“küsis Jeesus. „Seitse, ja mõned väiksed kalad, “vastasid nad.
35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
Jeesus käskis rahval maha istuda.
36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
Ta võttis seitse leiba ja kalad ning pärast toidu õnnistamist tegi selle tükkideks ja andis jüngritele ja jüngrid andsid selle rahvale.
37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
Kõik sõid, kuni kõht sai täis, ja nad kogusid jäägid kokku, neid sai seitse korvitäit.
38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
Neli tuhat meest sõi toitu, peale selle naised ja lapsed.
39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
Seejärel saatis ta rahva minema, astus paati ja läks Magadani piirkonda.
