< Matouš 14 >

1 V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.
Tehdy slyšel galilejský vládce Herodes Antipas vyprávění o Ježíšovi
2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
a řekl svým dvořanům: „To musí být Jan Křtitel! Vstal z mrtvých, a proto dělá takové zázraky!“
3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
Před časem dal tento Herodes Jana zatknout a uvěznit.
4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
Jan mu totiž vytýkal, že žije s Herodiadou, manželkou svého bratra Filipa.
5 A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
Herodes by se Jana rád zbavil, ale bál se, protože lidé v něm viděli proroka.
6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,
Na oslavě Herodových narozenin tančila dcera Herodiady a okouzlila Heroda tak,
7 Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.
že jí přísahal splnit každé přání.
8 A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.
Herodiada navedla svou dceru a ta požádala: „Chci tady na míse hlavu Jana Křtitele.“
9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.
To bylo i na Heroda příliš. Nechtěl se však zostudit před hosty tím, že by zrušil svou přísahu.
10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
Poručil proto, aby Jana sťali přímo ve vězení.
11 I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.
Jeho hlavu přinesli na míse tanečnici a ta ji donesla své matce.
12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.
Janovi žáci si vyžádali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli oznámit Ježíšovi, co se stalo.
13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.
Když to Ježíš slyšel, vstoupil do loďky a odplul na osamělé místo. Jakmile však lidé z okolí zjistili, kam jeho loďka míří, shromáždili se tam.
14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
Když Ježíš vystoupil na břeh, čekaly ho již davy lidí. Měl s nimi soucit a uzdravil jejich nemocné.
15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
Večer za ním přišli jeho učedníci a řekli: „Už je pozdě a tady v pustině se nedá koupit nic k jídlu. Rozluč se s nimi, ať si mohou po vesnicích něco opatřit.“
16 Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
Ježíš jim na to řekl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“
17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
Namítli: „Vždyť tu máme všeho všudy pět chlebů a dvě ryby!“
18 Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.
„Přineste je sem, “vybídl je.
19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.
Potom řekl lidem, aby se usadili na trávě. A vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak ulamoval, dával učedníkům a ti rozdávali lidem.
20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.
Najedlo se tam dosyta pět tisíc mužů kromě žen a dětí. A ještě nasbírali plných dvanáct košů zbytků.
21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
22 A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.
Hned potom Ježíš přiměl své učedníky, aby přepluli na druhý břeh, zatímco on propustí shromážděné lidi.
23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
Když se zástupy rozcházely, vystoupil Ježíš na horu, aby se o samotě modlil. Strávil tam skoro celou noc.
24 Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.
Loď s učedníky stále nemohla dosáhnout druhého břehu, protože vítr hnal vlny proti ní.
25 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera.
26 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
Učedníci ho považovali za přízrak a vyděsili se.
27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
Ale Ježíš promluvil a uklidnil je: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“
28 I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.
Petr zvolal: „Pane, když máš takovou moc, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“
29 A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
„Tak pojď!“řekl Ježíš. A tak Petr opustil loď a šel k Ježíšovi.
30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
Velké vlny ho však přece poděsily a začal se topit. „Pane, pomoz!“vykřikl.
31 A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?
Ježíš ho rychle zachytil a řekl: „Kde je tvoje víra? Proč jsi pochyboval?“
32 A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.
Vstoupili na loď a vítr se hned utišil.
33 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
Učedníci před Ježíšem poklekli a vyznávali: „Ty jsi určitě Boží Syn!“
34 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
Pak přistáli v genezaretském kraji.
35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
Jakmile ho tamější lidé poznali, rozneslo se to po širokém okolí a odevšad k němu nosili nemocné.
36 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
Prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout lemu jeho šatu. A kdo se dotkl, byl uzdraven.

< Matouš 14 >