Matouš 14
1 V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.
В онова време четверовластникът Ирод чу слуха, който се носеше за Исуса;
2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
и рече на слугите си: Тоя е Йоан Кръстител; той е възкръснал от мъртвите, и затова тия сили действуват чрез него.
3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
Защото Ирод беше хванал Йоана и беше го вързал и турил в тъмница, поради Иродиада, жената на брата си Филипа;
4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
понеже Йоан му казваше: Не ти е позволено да я имаш.
5 A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
И искаше да го убие, но се боеше от народа, защото го имаха за пророк.
6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,
А когато настана рожденият ден на Ирода, Иродиадината дъщеря игра всред събраните и угоди на Ирода.
7 Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.
Затова той с клетва се обеща да й даде каквото и да му поиска.
8 A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.
А тя, подучена от майка си, каза: Дай ми тука на блюдо главата на Йоана Кръстителя.
9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.
Царят се наскърби; но заради клетвите си, и заради седящите с него, заповяда да й се даде.
10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
И прати да обезглавят Йоана в тъмницата.
11 I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.
И донесоха главата му на блюдо и дадоха я на девойката, а тя я занесе на майка си.
12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.
А учениците му като дойдоха, дигнаха тялото и го погребаха; и отидоха и казаха на Исуса.
13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.
А Исус, като чу това, оттегли се оттам, с ладия на уединено място настрана; а народът като разбра, отиде подир него пеша от градовете.
14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
И Той, като излезе, видя голямо множество, смили се за тях, и изцели болните им.
15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
А като се свечери, учениците дойдоха при Него, и рекоха: Мястото е уединено, и времето е вече напреднало; разпусни народа да си отиде пи селата да си купи храна.
16 Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
А Исус им рече: Няма нужда да отидат; дайте им вие да ядат.
17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
А те му казаха: Имаме тук само пет хляба и две риби.
18 Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.
А Той рече: Донесете ги тук при Мене.
19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.
Тогава, като заповяда на народа да насяда на тревата, взе петте хляба и двете риби, погледна към небето и благослови; и като разчупи хлябовете, даде ги на учениците, а учениците на народа.
20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.
И всички ядоха и се наситиха; и дигнаха останалите къшеи, дванадесет пълни коша.
21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
А ония, които ядоха, бяха около пет хиляди мъже, освен жени и деца.
22 A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.
И на часа Исус накара учениците да влязат в ладията и да отидат преди Него на отвъдната страна, докле разпусне народа.
23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
И като разпусна народа, качи се на бърдото да се помоли насаме. И като се свечери, Той беше там сам.
24 Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.
А ладията бе вече всред езерото, блъскана от вълните, защото вятърът беше противен.
25 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
А в четвъртата стража на нощта Той дойде към тях, като вървеше по езерото.
26 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
А учениците, като Го видяха да ходи по езерото; смутиха се и думаха, че е призрак, и от страх извикаха.
27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
И Исус веднага им проговори, казвайки: Дерзайте! Аз съм; не бойте се.
28 I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.
И Петър в отговор Му рече: Господи, ако си Ти, кажи ми да дойда при Тебе по водата.
29 A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
А Той рече: Дойди. И Петър слезе от ладията и ходеше по водата да иде при Исуса.
30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
Но като виждаше вятърът [силен], уплаши се и, като потъваше, извика, казвайки: Господи избави ме!
31 A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?
И Исус веднага простря ръка, хвана го, и му рече: Маловерецо, защо се усъмни?
32 A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.
И като влязоха в ладията, вятърът утихна.
33 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
А ония, които бяха в ладията, Му се поклониха и казаха: Наистина Ти си Божий Син.
34 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
И като преминаха езерото, дойдоха в генисаретската земя.
35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
И когато Го познаха тамошните мъже, разпратиха по цялата оная околност и доведоха при Него всичките болни;
36 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
и молеха Го да се допрат само до полата на дрехата Му; и колкото се допряха, се изцелиха.
