Matouš 12
1 V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí, a učedlníci jeho lačni jsouce, počali vymínati klasy a jísti.
Erah lini, Jehudi Naangtongsa di Jisu mararah phek ni chamtong ni daankhoomta. Heliphante loong ah ramtek ang rumta, erah thoih neng ih chamnam nawa raanteh ah phang thiiphak rumta.
2 Farizeové pak vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí to, čehož nesluší činiti v den sváteční.
Pharisi loong ih erah tup rum ano, Jisu suh li rumta, “Sok uh, an liphante loong ih naangtongsa di erah re rumla ah seng Hootthe di tapunka!”
3 On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
Jisu ih ngaakbaat rumta, “Sen ih taba jap wetan Dewid nyia heh mina loong neng ram ih tiita adi tumjih et rumta?
4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
Dewid ah Rangte nok ni wangta adi, heh nyia heh joonte loong ah ih baanlo Rangte suh kota ah phak rumta, neng Hootthe jun ih emiit taat ang abah uh ah—erah baanlo ah Romwah ih baajen phaksajih angta.
5 Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu?
Adoleh sen ih Moses Hootthe ah tanih wetan naangtongsa rookwih romwah loong ih hootthe thetsiit ha rah ah, ang abah uh neng suh ethih taliika?
6 Ale pravímť vám, žeť větší jest tuto nežli chrám.
Ngah ih baat rumhala, Rangteenok nang ih aradi tumjih boh uh elong eje.
7 Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných.
Rangteele ni liita, ‘Ngah ih minchan ba jamhang, senli senmaan ih romhoon tajam kang.’ Sen ih amiisak ih jattan bah, sen ih lathika mih ah takaanju theng angtan;
8 Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního.
erah thoidi mina Sah ah naangtongsa raang ih Teesu ang ah.”
9 A poodšed odtud Ježíš, přišel do školy jejich.
Jisu erah hah dowa dokkhoom ano Jehudi rangsoomnok ni wangta,
10 A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v den sváteční uzdravovati? aby jej obžalovali.
erah di heh lakkoong ang arah mih esiit angta. Mararah mina erah di Jisu ah thetre ela ih mat ih deejootte eje angta, erah thoidi neng ih heh suh cheng rumta, “Seng hootthe jun ih Jehudi naangtongsa doh khoisatte ah ejen deesiit nih et ah?”
11 On pak dí jim: Který bude z vás člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
Jisu ih ngaakbaat rumta, “Jengthaak ih sen wasiit thandoh sen saapsah ah Jehudi naangtongsa doh habeng nah dat abah, tanih toonsiit kan?
12 A čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti.
Mina ah tang, saapsah nang ih thaangchaan thoon! Erah raang ih, seng Hootthe ih Jehudi naangtongsa doh ese raangtaan ih mih chosok abah tahaamka.”
13 Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
Eno lakkoong asuh baatta, “An lak ah janghaat uh.” Heh lak ah janghaat kano, lakse ko ah likhiik, laan de ruh eta.
14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.
Eno Pharisi loong ah erah dowa dokkhoom rum ano Jisu tek haat suh kaankoong rumta.
15 A věda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
Jisu ih heh tek haat tiitwaan japchaat ano, erah hah dowa dokkhoom eta; eno heh damdi miloong ah hantek roong phankhoom rumta. Jisu ih khoisatte loongtang deesiit rumta
16 A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
eno heh tiit ah o suh uh labaat theng ih liita.
17 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
Heh ih erah reeta ah langla Rangte ih khowah Isaia suh mamet baatta erah jun ih amiisak toom ang raaha ih liita:
18 Aj, služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
“Nga laksuh ngah ih danje tang ah arah, marah nga mongnook, nyia marah suh nga tenroon anglang ah. Nga jiin nawa Chiiala ah heh sak nah kaat thuk ang, eno ngah ih dande sa tiit ah deek akaan loong suh heh ih dongbaat ah.
19 Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.
Heh mih damdoh tadaan muika adoleh tariing raakka, adoleh taakkhuung nah erong ih tatum riingka.
20 Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.
Heh ih naam ekotdat ela ah tathahoomka, adoleh weetook emet nanah ah tathoon met thukka. Kateng mootkaat ah maang langlang heh ih tatooka,
21 A ve jménu jeho národové doufati budou.
eno mirep laalom ah heh suh totoh ang ah.”
22 Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a němý, i mluvil i viděl.
Erah lidi mararah mih ih Jisu jiinni chiithih laakhah pan edook heh jeng uh lami jengka rah thoksiit rum taha. Eno Jisu ih erah wah ah deesiit kano dongjengta, nyia dong tupta.
23 I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?
Jisu reeta loong ah sok rum ano miloong ah paatja ih rumta. “Heh ah Dewid sah tam angla? Neng ih chengta.
24 Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.
Pharisi loong ih erah japchaat rum ano, ngaakbaat rumta, “Heh ih chiithih laakhah loong abah neng pante Beljibul ih chaan ah kot kano jen dokphan ha.”
25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.
Jisu ih neng ih tumjih thun rumha rah jat eta, eno baat rumta, “Marah deek akaan ang abah uh neng chamchi nah hedung hedung ih phe rookmui abah saatang tacheng tongka. Erah dam ih marah changka adoleh hadaang maama ih pheetong rum ano rookmui abah neng ah ethoon phaangjaang eah.
26 A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?
Erah ang abah Soitaan hasong adoh neng chamchi nah esiit esiit ih mok rookmui rum abah, erah langla neng ah maama maama ih ejen pheephaak ih rumta eno seek ih phaangjaang rum ah!
27 A vymítám-liť já ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
Sen ih ngah suh li hali chiithih laakhah loong ah Beljibul chaan nawa ih dokphan ha eah. Emang abah sen liphante loong asuh chiithih laakhah dokphan theng chaan ah o ih koha? Sen liphante loong moh rumla jun ih bah sen ah emoong elan ih dongjat thuk ha!
28 Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, jistě přišlo jest mezi vás království Boží.
Emah tah angka, Ngah suh Beljibul ih chaan takoh rang, Rangte ih kohang rah heh chaan aphaan nawa ih laathih loong ah jen dokphan hang, erah jun ih sen suh Rangte Hasong ah sen jiinni ejen thok ih taha ih jathuk halan.
29 Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl?
“O ih ang abah uh tathat wah nok ah long ano hukkhaak ah dok suh li abah, jaakhoh heh teewah ah phang tangkhakjih; eno ba heh nok ah jen longwang ah.”
30 Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
“O bah uh nga raangtaan tah angka erah nga miksukte; o bah uh nga damdi taroong moh ra erah esaapta eah.
31 Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem.
Erah thoidi Ngah ih baat rumhala: mina rangdah nyia ethih jeng akong tumjaat ang abah uh ejen biin anaan et ah; enoothong o ih bah uh Esa Chiiala suh ethih li abah biin anaan tachoka ang ah.
32 A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani na tomto světě, ani na budoucím. (aiōn g165)
O ih bah uh Mina Sah asuh tumjih doh bah uh ethih li abah biin anaan et ah, enoothong o ih bah uh Esa Chiiala asuh ethih li abah roitang raang ih biin anaan tachoka ang ah. (aiōn g165)
33 A protož nebo čiňte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo čiňte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.
“Bangtiik tiikse ah chosuh heh bang ah bang se angjih; hebang jootthih ang abah, hetiik uh jootthih ih dong tiik ah. Bangthih bang se ah hetiik nawa ih danjat ha.
34 Pokolení ještěrčí, kterakž můžete dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
Pu sen loong ah—sen ethih ang anbah ese jengkhaap ah ma nawa ma jeng an? Tumeah tenni tumjih ih meela tu ni erah dongjengla.
35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
Mina eseete ih heten hemong ni ese thunha rah ju dongjengla; ethih mina ih heh tenthun ni ethih thunha loong ah dongjengla.
36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.
“Sen ih jat etheng Dande Sa doh sen lalangka jengkhaap jenglan loong ah erookwet kot etheng ang an.
37 Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí tvých budeš odsouzen.
Sen jengkhaap khaap ah sen dandeete ang ah—toongtang tam emoong ang lan ah dongjat suh ah.”
38 Tehdy odpověděli někteří z zákoníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti.
Eno mararah Hootthe nyootte nyia Phirasi loong ih liita, “Nyootte,” “an ih epaatjaajih re uh rah sok suh nookli.”
39 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka.
Jisu ah jengta, “Ahaangwa mina loong ah tumthan ethih nyia rangmuh ih tong rumla! “Sen ih nga dowa epaatjaajih nikah cheng he? Tah angka! Epaatjaajih sen suh kotheng abah khowah Joona tiit ah luulu ba.
40 Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.
Joona ah hephe pheejom hesa sa jom nyah mong ni tongta likhiik, Mina Sah rah uh arah hakhu adoh hesa sa jom hephe pheejom tong ah.
41 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání činili k Jonášovu kázání, a aj, víceť jest nežli Jonáš tuto.
Dande sa doh Ninewe mina loong ah toonchap rum ano sen suh ethih liihan, tumeah Joona ih nyootsoot rumta adi botseh chaat rum ano neng rangdah nawa ngaaklek ih rumta; eno ngah ih baat rumhala aradi tang, Joona nang ih elong!
42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun.
Dande sa doh Siba dowa Wangchaanah ah toonchap ano sen ah ethih liihan, tumeah heh ah hedeek hekaan ni luungwang Solomon jatwah jengkhaap japchaat suh noongrep ni tumkhoomta; eno ngah ih dangdang ih baat rumhala aradi Solomon nang ih tumjih bah uh elong eje!
43 Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézaje, dí:
“Chiithih laakhah ah mih sak nawa doksoon ano, deek akaan hookpakpak adoh heh naangtong theng jam sokkah ah. Eno heh tongtheng ah lamok choka bah,
44 Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.
heh teeteewah suh li ah, ‘Nga nok nah ngaakwang ang.’ Eno ngaakwang ano nok ah hahuung saachamcham nyia jaatrep ah toonriim cho et japtup wang ah.
45 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť bude i tomuto zlému pokolení.
Eno we ngaak kah ano heh damdoh heh nang ih ethithoon laathih sinet boot toonsiit kah ah eno tongwang rum ah. Eno erah loong ah langta no ba, erah mina ah ephang dowa nang ih ethithoon ih hoon ah. Ahaangwa ethih mina loong raang ih emah ih ang raaha.”
46 A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti.
Heh nuh nyi no loong thok tokdi uh, Jisu ah miloong ah damdi thok waantiit ruh eta. Neng taakkhuung ni chap rum ano, heh damdoh chowaan suh baat rumta.
47 I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti.
Eno erah dowa mih wasiit ih baat wanta, “An nuh nyi no loong taakkhuung ni chap rumla, an damdoh chowaan suh li rumha tih.”
48 On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž k němu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji?
Jisu ih ngaakbaatta, “O ah seng nuh ah? Nyia nga no loong ah o ah?”
49 A vztáhna ruku svou na učedlníky své, i řekl: Aj, matka má i bratří moji.
Eno heh ih heliphante loong ah siingsuh ano liita, “Sok an! Arah loong ah ba seng nuh nyia nga no loong ah!
50 Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského, tenť jest bratr můj, i sestra má, i matka má.
O mina ih Rangmong dowa seng Wah ih jamha jun ih reeraangte loong aba seng nuh, adoleh ngaano ngaanah nyia Ngaaphoh ngaano ang ah.”
