Marek 9
1 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
Tinovo’e am’iereo ty hoe: Eka! to t’itaroñako te amo mijohañe etoañeo o tsy hitsope-kavilasy ampara’ te isa’e mitotsake ami’ty haozara’e i Fifehean’ Añahareio.
2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
Ie añe ty eneñ’ andro, le nente’ Iesoà t’i Petera naho Iakobe vaho i Jaona nañambone vohitse abo mb’eo, nitolake, ie novaeñe aolo’ iereo eo.
3 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.
Nireandreañe ty saro’e; nifoty mangotritriake hoe volovaso, hafotiañe tsy lefem-pikotriñe an-tane atoy.
4 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
Nisodehañe am’iereo t’i Elia naho i Mosè, vaho nifanaontsy am’ Iesoà.
5 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
Hoe t’i Petera tamy Iesoà: O Raby, fanjaka ty maha etoañe itika; apoho hamboara’ay kivoho telo: ty ho Azo, ty ho a i Mosè, vaho ty ho a i Elia;
6 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
fe tsy napota’e i nisaontsie’ey, fa nirevendreveñe.
7 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
Le niboake eo ty rahoñe nañaloke iareo, vaho niboak’ amy rahoñey ty fiarañanañañe, nanao ty hoe: Anako kokoako itoy: Ijanjiño.
8 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.
Tsipaepae izay, nañente iereo fe tsy nahaisake ia’ia am’iereo naho tsy Iesoà avao.
9 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
Ie nizotso i vohitsey, le hinatahata’e tsy hitalily aman-dra ia’ia i niisa’ iareoy ampara’ te vañom-beloñe i Ana’ Ondatiy.
10 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?
Nahaja’ iereo an-troke ao i tsara zay vaho nifañontane i tsaraeñe hoe: Fivañonam-beloñey.
11 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?
Le nañontanea’ iareo ty hoe: Akore ty fisaontsi’ o mpanoki-dilio te tsy mahay tsy ho avy aolo t’i Elia?
12 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.
Hoe ty natoi’e: Toe avy aolo t’i Elia hañavao ze he’e; fe akore i nipatereñe i Ana’ Ondatiy t’ie tsy mete tsy silofen-draha maro vaho sirikaeñe?
13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.
Fe itaroñako, toe niavy t’i Elia, le nanoeñe ama’e ze nisatrie’ iereo, hambañe amy nipaterañey.
14 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.
Nimpoly mb’amo mpiama’eo mb’eo iereo le nahaisake t’ie niarikoboña’ i lahialeñey, naho nanoa’ o mpanoki-dilio lie-drokoñe.
15 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.
Ie hene nahaisak’ aze i valobohokey le nilatsa vaho nivavatse mb’ama’e mb’eo hifañontane.
16 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?
Le hoe ty ontane’e am’iereo: Inoñe o ifandiera’ areoo?
17 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.
Hoe ty natoi’ ty boak’ amy màroy ao: O Rañandria, nenteko mb’ama’o ty anako niazo’ ty kokolampa mahagiñe aze.
18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.
Ie azi’e, le roterotè’e naho ampamore’e ty vava’e, ie mivazakota vaho mifimpìñe, aa naho nivolañeko o mpiama’oo ty hañary aze, tsy nilefe’e.
19 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
Natoi’ Iesoà ty hoe: Ry tariratse po-fatokisañeo, pak’ ombia ty mbe hindrezako? Sikal’ ombia ty mbe hifeahako? Ampombao mb’amako re.
20 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.
Aa le nasese’ iereo mb’ama’e, ie nivazoho’e, le nifetsaha’ i kokolampay an-tambioñe i ajalahiy; nikorovoke an-tane eo nitamborokoseke vaho namore.
21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.
Le nañontanea’e an-drae’e ty hoe: Ombia ty nifotora’ i fanjeke’ey? Le hoe ty natoi’e: Ampara’ ty naha-kede aze.
22 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
Beteke ahifi’e añ’afo ao naho an-drano ao hañohofa’e loza; aa naho mete’o ty hanao ndra inoñ’ inoñe, iferenaiño vaho imbao!
23 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
Hoe t’Iesoà tama’e, Naho mete! Toe hene mete ami’ty mpiato.
24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.
Nitoreo amy zao ty rae’ i ajalahiy ami’ty hoe: Miantoke iraho, imbao o tsy fatokisakoo.
25 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.
Naheo’ Iesoà te hihipoke ama’e i lahialeñey le nendaha’e i anga-dratiy ami’ty hoe: Ty kokolampa giñe naho moañe tìañe, lilieko irehe, Iakaro le ko itsamoaha’o ka.
26 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.
Nikontsiañe amy zao re le nagibigibi’e mafe, naho niakatse vaho ni-hoe lolo i ajajalahiy kanao natao’ i màroy te simba.
27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
Fe rinambe’ Iesoà ty taña’e le sinotra’e vaho nitroatse re.
28 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
Ie nizilike añ’anjomba ao le natola’ o mpiama’eo, nañontane aze ty hoe: Akore te tsy nilefe’ay firoake i rahay?
29 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.
Hoe re tam’iareo: Tsy mete mifaoke i karazañe zay naho tsy aman-kalaly.
30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.
Nienga iereo re le niranga i Galilia, fa laha’e te tsy ho fohi’ ondaty,
31 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.
amy t’ie nañoke o mpiama’eo, naho nitaroña’e ty hoe: Fa nasese am-pità’ ondaty i Ana’ Ondatiy hañohofan-doza; ie vinono le hitroatse naho fa modo ty telo andro.
32 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.
Fe tsy napota’ iereo i saontsy zay, naho tsy nahavany nañontane aze.
33 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?
Nigodañe e Kapernaome ao iereo, le ie añ’anjomba ao, nañontanea’e o mpiama’eo ty hoe: Inoñe i nisafirie’ areo an-dalañey?
34 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.
Nianjiñe iereo, amy te nialy habey amy lalañey.
35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.
Niambesatse re le kinanji’e i folo ro’amby rey naho nanoa’e ty hoe: Naho eo ty te ho valoha’e, ie ty ho tsitso’e vaho ho mpitoro’ ie iabiy.
36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:
Nandrambe ajaja re le navotra’e aolo’ iareo eo naho nisazoha’e, vaho nanoe’e ty hoe iereo:
37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.
Ndra ia ia mandrambe ty ajaja hoe toke ami’ty añarako mandrambe ahy, le ndra ia ia mandrambe ahy, tsy izaho ty rambese’e fa i Nañitrike Ahiy.
38 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
Hoe t’i Jaona tama’e: O Rañandria, nitrea’ay ty nañary kokolampa ami’ty tahina’o, le nendaha’ay amy t’ie tsy mpañorike an-tika.
39 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.
Le hoe t’Iesoà: Ko sebañe’o, fa tsy eo ty hahaboa-kaozarañe ami’ty añarako ze mora hanirìka ahy.
40 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
Ze tsy mirafelahy aman-tikañe ro mpiaman-tika.
41 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
Aa ndra iaia manjotso rano am-pitovy hinoma’ areo amy te a’ i Norizañey, Eka! to t’itaroñako t’ie tsy ho motso-tambe.
42 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.
Fe ndra ia ia mampitsikapy ty raike amo mpiato kede retoa, hàmake t’ie androhizan-deom-bato am-pititia vaho avokovoko an-driake ao.
43 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný, (Geenna g1067)
Naho mamingañe azo ty fità’o, kitsiho añe, fa kitra’e hizilike an-kaveloñe ao dom-pitàñe ta t’ie havokovoko reke-tañan-droe mb’ an-tsikeokeoke ao, amo afo tsy hay vonoeñeo— (Geenna g1067)
44 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.
45 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný, (Geenna g1067)
Lehe mahatsikapy azo ty fandia’o, aitò, fa hàmake hizilike an-kaveloñ’ ao doñe irehe ta te hajoroboñe an-tsikeokeoke ao reke-pandia roe— (Geenna g1067)
46 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
47 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, (Geenna g1067)
Naho mañakeo azo ty fihaino’o, apolitiro, kitra’e himoak’ am-Pifehean’ Añahare ao tofa-pihaino raike irehe ta te hafetsake an-tsikeokeok’ ao amam-pihaino roe, (Geenna g1067)
48 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
amo oletse tsy mateo naho amo afo tsy hay vonoeñeo—
49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.
Toe kila ho siraeñ’ afo,
50 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.
Soa o sirao, f’ie botsake i siray, inoñe ty hanirañ’ aze? Manàña sira ama’ areo ao, vaho mifampilongoa.
