Marek 8
1 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
О И веднага влезе в ладията с учениците Си и дойде в далманутанските предели.
2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
Жално Ми е за народа, защото три дни вече седят при Мене, и нямат що да ядат;
3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
и ако ги разпусна гладни по домовете им, ще им прималее по пътя; а някои от тях са дошли от далеч.
4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
И учениците Му отговориха: Отде ще може някой да насити тия с хляб тук в уединено място?
5 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
И попита ги: Колко хляба имате? А те рекоха: Седем.
6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
И заповяда на народа да насядат на земята; и като взе седемте хляба, благодари, разчупи и даваше на учениците Си за да ги сложат. И сложиха ги пред народа.
7 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
Имаха и малко рибички; и като ги благослови, заповяда да ги сложат и тях.
8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
И ядоха и се наситиха; и дигнаха останалите къшеи, седем кошници.
9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.
А ония, които ядоха, бяха около четирихиляди души; и разпусна ги.
10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
И веднага влезе в ладията с учениците Си и дойде в далманутанските предели.
11 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
И фарисеите излязоха и почнаха да се препират с Него; и като Го изпитваха, поискаха от Него знамение от небето.
12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
А Той въздъхна дълбоко от сърце и рече: Защо тоя род иска знамение? Истина ви казвам: На тоя народ няма да се даде знамение.
13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.
И остави ги, влезе пак в ладията, и мина на отвъдната страна.
14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
Но учениците Му забравиха да вземат хляб, и нямаха със себе си в ладията повече от един хляб.
15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.
И Той им заръча, казвайки: Внимавайте, пазете се от кваса на фарисеите и от кваса на Ирода.
16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
И те разискваха помежду си, думайки: Това е защото нямаме хляб.
17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?
А Исус, като разбра това; рече им: Защо разисквате загдето нямате хляб? Още ли не разбирате, нито разумявате? Окаменено ли е сърцето ви?
18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
Като имате очи, не виждате ли? И като имате уши, не чувате ли? И не помните ли?
19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
Когато разчупих петте хляба на петте хиляди души, колко кошове пълни с къшеи дигнахте? Казват му: Дванадесет.
20 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
И когато седемте - на четирите хиляди души, колко кошници, пълни с къшеи дигнахте? Казват Му: Седем.
21 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?
И каза им: Не разбирате ли още?
22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
Дохождат във Витсаида. И довеждат при Него един слепец и молят Му се да се докосне до него.
23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
И Той хвана слепеца за ръка, изведе го вън от селото, и, като плюна на очите му, положи на него ръце и го попита: Виждаш ли нещо?
24 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
И той, като подигна очи, каза: Виждам човеците; защото виждам неща като дървета, които ходят.
25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.
После пак положи ръце на очите му; и той втренчи очите си, оздравя, и виждаше всичко ясно.
26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.
И изпрати го у дома му, и каза: Не влизай в селото, [нито казвай това някому в селото].
27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
И излезе Исус с учениците Си по селата на Кесария Филипова; и по пътя попита учениците Си, като им каза: Според както казват хората: Кой съм Аз?
28 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
А те в отговор Му казаха: Йоан Кръстител; други - Илия; а трети - един от пророците.
29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
Тогава ги попита: Но според както вие казвате: Кой съм? Петър в отговор Му каза: Ти си Христос.
30 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.
И заръча им никому да не казват за Него.
31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
И почна да ги учи, как Човешкият Син трябва много да пострада, и да бъде отхвърлен от старейшините, главните свещеници, книжниците, и да бъде убит, и след три дни да възкръсне.
32 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
И явно говореше тая дума. А Петър го взе настрана и почна да Го мъмри.
33 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
А Той, като се обърна и погледна учениците Си, смъмра Петра, като каза: Махни се, Сатано, и иди зад Мене, защото не мислиш за Божиите неща, но за човешките неща.
34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
И повика народа заедно с учениците Си и рече им: Ако иска някой да дойде след Мене, нека се отрече от себе си, и така нека Ме следва.
35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
Защото който иска да спаси живота(Или душата; така и до края на главата.) си, ще го изгуби; а който изгуби живота си заради Мене и за благовестието, ще го спаси.
36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
Понеже какво се ползува човек като спечели целия свят, а изгуби живота си?
37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
Защото какво би дал човек в замяна на живота си?
38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
Защото ако се срамува някой поради Мене и поради думите Ми в тоя блуден и грешен род, то и Човешкият Син ще се срамува от него, когато дойде в славата на Отца Си със святите ангели.
