Marek 7
1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
Then the Pharisees and some of the scribes gathered together to him, having come from Jerusalem.
2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
Now when they saw some of his disciples eating bread with defiled, that is unwashed, hands, they found fault.
3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
(For the Pharisees and all the Jews do not eat unless they wash their hands and forearms, holding to the tradition of the elders.
4 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
They do not eat when they come from the marketplace unless they bathe themselves, and there are many other things which they have received to hold to: washings of cups, pitchers, bronze vessels, and couches.)
5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
The Pharisees and the scribes asked him, “Why do not your disciples walk according to the tradition of the elders, but eat their bread with unwashed hands?”
6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
He answered them, “Well did Isaiah prophesy of you hypocrites, as it is written, ‘This people honors me with their lips, but their heart is far from me.
7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
They worship me in vain, teaching as doctrines the commandments of men.’
8 Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
“For you set aside the commandment of God, and hold tightly to the tradition of men—the washing of pitchers and cups, and you do many other such things.”
9 I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
He said to them, “Full well do you reject the commandment of God, that you may keep your tradition.
10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
For Moses said, ‘Honor your father and your mother;’ and, ‘He who speaks evil of father or mother, let him be put to death.’
11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
But you say, ‘If a man tells his father or his mother, “Whatever profit you might have received from me is Corban,”’” that is to say, given to God,
12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
“then you no longer allow him to do anything for his father or his mother,
13 Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
making void the word of God by your tradition which you have handed down. You do many things like this.”
14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
He called all the multitude to himself and said to them, “Hear me, all of you, and understand.
15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
There is nothing from outside of the man that going into him can defile him; but the things which proceed out of the man are those that defile the man.
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
If anyone has ears to hear, let him hear!”
17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
When he had entered into a house away from the multitude, his disciples asked him about the parable.
18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
He said to them, “Are you also without understanding? Do not you perceive that whatever goes into the man from outside cannot defile him,
19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
because it does not go into his heart, but into his stomach, then into the latrine, making all foods clean?”
20 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
He said, “That which proceeds out of the man, that defiles the man.
21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
For from within, out of the hearts of men, proceed evil thoughts, adulteries, sexual sins, murders, thefts,
22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
covetings, wickedness, deceit, lustful desires, an evil eye, blasphemy, pride, and foolishness.
23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
All these evil things come from within and defile the man.”
24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
From there he arose and went away into the borders of Tyre and Sidon. He entered into a house and did not want anyone to know it, but he could not escape notice.
25 Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
For a woman whose little daughter had an unclean spirit, having heard of him, came and fell down at his feet.
26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
Now the woman was a Greek, a Syrophoenician by race. She begged him that he would cast the demon out of her daughter.
27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
But Jesus said to her, “Let the children be filled first, for it is not appropriate to take the children’s bread and throw it to the dogs.”
28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
But she answered him, “Yes, Lord. Yet even the dogs under the table eat the children’s crumbs.”
29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
He said to her, “For this saying, go your way. The demon has gone out of your daughter.”
30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
She went away to her house, and found the child having been laid on the bed, with the demon gone out.
31 Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
Again he departed from the borders of Tyre and Sidon, and came to the sea of Galilee through the middle of the region of Decapolis.
32 I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
They brought to him one who was deaf and had an impediment in his speech. They begged him to lay his hand on him.
33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
He took him aside from the multitude privately and put his fingers into his ears; and he spat and touched his tongue.
34 A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
Looking up to heaven, he sighed, and said to him, “Ephphatha!” that is, “Be opened!”
35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
Immediately his ears were opened, and the impediment of his tongue was released, and he spoke clearly.
36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
He commanded them that they should tell no one, but the more he commanded them, so much the more widely they proclaimed it.
37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
They were astonished beyond measure, saying, “He has done all things well. He makes even the deaf hear and the mute speak!”
