Marek 6
1 I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
anantaraM sa tatsthAnAt prasthAya svapradeshamAgataH shiShyAshcha tatpashchAd gatAH|
2 A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
atha vishrAmavAre sati sa bhajanagR^ihe upadeShTumArabdhavAn tato. aneke lokAstatkathAM shrutvA vismitya jagaduH, asya manujasya IdR^ishI AshcharyyakriyA kasmAj jAtA? tathA svakarAbhyAm itthamadbhutaM karmma karttAm etasmai kathaM j nAnaM dattam?
3 Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
kimayaM mariyamaH putrastaj nA no? kimayaM yAkUb-yosi-yihudA-shimonAM bhrAtA no? asya bhaginyaH kimihAsmAbhiH saha no? itthaM te tadarthe pratyUhaM gatAH|
4 I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
tadA yIshustebhyo. akathayat svadeshaM svakuTumbAn svaparijanAMshcha vinA kutrApi bhaviShyadvAdI asatkR^ito na bhavati|
5 I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
apara ncha teShAmapratyayAt sa vismitaH kiyatAM rogiNAM vapuHShu hastam arpayitvA kevalaM teShAmArogyakaraNAd anyat kimapi chitrakAryyaM karttAM na shaktaH|
6 I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
atha sa chaturdikstha grAmAn bhramitvA upadiShTavAn
7 A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
dvAdashashiShyAn AhUya amedhyabhUtAn vashIkarttAM shaktiM dattvA teShAM dvau dvau jano preShitavAn|
8 A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
punarityAdishad yUyam ekaikAM yaShTiM vinA vastrasaMpuTaH pUpaH kaTibandhe tAmrakhaNDa ncha eShAM kimapi mA grahlIta,
9 Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
mArgayAtrAyai pAdeShUpAnahau dattvA dve uttarIye mA paridhadvvaM|
10 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
aparamapyuktaM tena yUyaM yasyAM puryyAM yasya niveshanaM pravekShyatha tAM purIM yAvanna tyakShyatha tAvat tanniveshane sthAsyatha|
11 A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
tatra yadi kepi yuShmAkamAtithyaM na vidadhati yuShmAkaM kathAshcha na shR^iNvanti tarhi tatsthAnAt prasthAnasamaye teShAM viruddhaM sAkShyaM dAtuM svapAdAnAsphAlya rajaH sampAtayata; ahaM yuShmAn yathArthaM vachmi vichAradine tannagarasyAvasthAtaH sidomAmorayo rnagarayoravasthA sahyatarA bhaviShyati|
12 Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
atha te gatvA lokAnAM manaHparAvarttanIH kathA prachAritavantaH|
13 A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
evamanekAn bhUtAMshcha tyAjitavantastathA tailena marddayitvA bahUn janAnarogAnakArShuH|
14 A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho, ) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
itthaM tasya sukhyAtishchaturdisho vyAptA tadA herod rAjA tannishamya kathitavAn, yohan majjakaH shmashAnAd utthita atohetostena sarvvA etA adbhutakriyAH prakAshante|
15 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
anye. akathayan ayam eliyaH, kepi kathitavanta eSha bhaviShyadvAdI yadvA bhaviShyadvAdinAM sadR^isha ekoyam|
16 To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
kintu herod ityAkarNya bhAShitavAn yasyAhaM shirashChinnavAn sa eva yohanayaM sa shmashAnAdudatiShThat|
17 Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
pUrvvaM svabhrAtuH philipasya patnyA udvAhaM kR^itavantaM herodaM yohanavAdIt svabhAtR^ivadhU rna vivAhyA|
18 Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
ataH kAraNAt herod lokaM prahitya yohanaM dhR^itvA bandhanAlaye baddhavAn|
19 Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
herodiyA tasmai yohane prakupya taM hantum aichChat kintu na shaktA,
20 Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
yasmAd herod taM dhArmmikaM satpuruSha ncha j nAtvA sammanya rakShitavAn; tatkathAM shrutvA tadanusAreNa bahUni karmmANi kR^itavAn hR^iShTamanAstadupadeshaM shrutavAMshcha|
21 A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
kintu herod yadA svajanmadine pradhAnalokebhyaH senAnIbhyashcha gAlIlpradeshIyashreShThalokebhyashcha rAtrau bhojyamekaM kR^itavAn
22 A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
tasmin shubhadine herodiyAyAH kanyA sametya teShAM samakShaM saMnR^itya herodastena sahopaviShTAnA ncha toShamajIjanat tatA nR^ipaH kanyAmAha sma matto yad yAchase tadeva tubhyaM dAsye|
23 I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
shapathaM kR^itvAkathayat ched rAjyArddhamapi yAchase tadapi tubhyaM dAsye|
24 Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
tataH sA bahi rgatvA svamAtaraM paprachCha kimahaM yAchiShye? tadA sAkathayat yohano majjakasya shiraH|
25 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
atha tUrNaM bhUpasamIpam etya yAchamAnAvadat kShaNesmin yohano majjakasya shiraH pAtre nidhAya dehi, etad yAche. ahaM|
26 Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
tasmAt bhUpo. atiduHkhitaH, tathApi svashapathasya sahabhojinA nchAnurodhAt tadana NgIkarttuM na shaktaH|
27 I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
tatkShaNaM rAjA ghAtakaM preShya tasya shira AnetumAdiShTavAn|
28 A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
tataH sa kArAgAraM gatvA tachChirashChitvA pAtre nidhAyAnIya tasyai kanyAyai dattavAn kanyA cha svamAtre dadau|
29 To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
ananataraM yohanaH shiShyAstadvArttAM prApyAgatya tasya kuNapaM shmashAne. asthApayan|
30 Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
atha preShitA yIshoH sannidhau militA yad yach chakruH shikShayAmAsushcha tatsarvvavArttAstasmai kathitavantaH|
31 I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
sa tAnuvAcha yUyaM vijanasthAnaM gatvA vishrAmyata yatastatsannidhau bahulokAnAM samAgamAt te bhoktuM nAvakAshaM prAptAH|
32 I plavili se až na pusté místo soukromí.
tataste nAvA vijanasthAnaM guptaM gagmuH|
33 A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
tato lokanivahasteShAM sthAnAntarayAnaM dadarsha, aneke taM parichitya nAnApurebhyaH padairvrajitvA javena taiShAmagre yIshoH samIpa upatasthuH|
34 Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
tadA yIshu rnAvo bahirgatya lokAraNyAnIM dR^iShTvA teShu karuNAM kR^itavAn yataste. arakShakameShA ivAsan tadA sa tAna nAnAprasa NgAn upadiShTavAn|
35 A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
atha divAnte sati shiShyA etya yIshumUchire, idaM vijanasthAnaM dina nchAvasannaM|
36 Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
lokAnAM kimapi khAdyaM nAsti, atashchaturdikShu grAmAn gantuM bhojyadravyANi kretu ncha bhavAn tAn visR^ijatu|
37 On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
tadA sa tAnuvAcha yUyameva tAn bhojayata; tataste jagadu rvayaM gatvA dvishatasaMkhyakai rmudrApAdaiH pUpAn krItvA kiM tAn bhojayiShyAmaH?
38 I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
tadA sa tAn pR^iShThavAn yuShmAkaM sannidhau kati pUpA Asate? gatvA pashyata; tataste dR^iShTvA tamavadan pa ncha pUpA dvau matsyau cha santi|
39 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
tadA sa lokAn shaspopari paMktibhirupaveshayitum AdiShTavAn,
40 I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
tataste shataM shataM janAH pa nchAshat pa nchAshajjanAshcha paMktibhi rbhuvi samupavivishuH|
41 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
atha sa tAn pa nchapUpAn matsyadvaya ncha dhR^itvA svargaM pashyan IshvaraguNAn anvakIrttayat tAn pUpAn bhaMktvA lokebhyaH pariveShayituM shiShyebhyo dattavAn dvA matsyau cha vibhajya sarvvebhyo dattavAn|
42 I jedli všickni, a nasyceni jsou.
tataH sarvve bhuktvAtR^ipyan|
43 Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
anantaraM shiShyA avashiShTaiH pUpai rmatsyaishcha pUrNAn dvadasha DallakAn jagR^ihuH|
44 A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
te bhoktAraH prAyaH pa ncha sahasrANi puruShA Asan|
45 A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
atha sa lokAn visR^ijanneva nAvamAroDhuM svasmAdagre pAre baitsaidApuraM yAtu ncha shShyin vADhamAdiShTavAn|
46 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
tadA sa sarvvAn visR^ijya prArthayituM parvvataM gataH|
47 A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
tataH sandhyAyAM satyAM nauH sindhumadhya upasthitA kintu sa ekAkI sthale sthitaH|
48 A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
atha sammukhavAtavahanAt shiShyA nAvaM vAhayitvA parishrAntA iti j nAtvA sa nishAchaturthayAme sindhUpari padbhyAM vrajan teShAM samIpametya teShAmagre yAtum udyataH|
49 Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
kintu shiShyAH sindhUpari taM vrajantaM dR^iShTvA bhUtamanumAya ruruvuH,
50 (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
yataH sarvve taM dR^iShTvA vyAkulitAH| ataeva yIshustatkShaNaM taiH sahAlapya kathitavAn, susthirA bhUta, ayamahaM mA bhaiShTa|
51 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
atha naukAmAruhya tasmin teShAM sannidhiM gate vAto nivR^ittaH; tasmAtte manaHsu vismitA AshcharyyaM menire|
52 Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
yataste manasAM kAThinyAt tat pUpIyam AshcharyyaM karmma na viviktavantaH|
53 A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
atha te pAraM gatvA gineSharatpradeshametya taTa upasthitAH|
54 A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
teShu naukAto bahirgateShu tatpradeshIyA lokAstaM parichitya
55 A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
chaturdikShu dhAvanto yatra yatra rogiNo narA Asan tAn sarvvAna khaTvopari nidhAya yatra kutrachit tadvArttAM prApuH tat sthAnam Anetum Arebhire|
56 A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
tathA yatra yatra grAme yatra yatra pure yatra yatra pallyA ncha tena praveshaH kR^itastadvartmamadhye lokAH pIDitAn sthApayitvA tasya chelagranthimAtraM spraShTum teShAmarthe tadanuj nAM prArthayantaH yAvanto lokAH paspR^ishustAvanta eva gadAnmuktAH|
