Marek 4
1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
Jisu ih Galili juungsitum kaangkook ni we phang nyootsoot rumta. Miloong hantek ang thoidi Jisu ah khoonkhuung ni duungtong kata. Eno miloong ah juungsih kaang adi chap rumta.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
Heh ih tiitthaak toobaat lam ih jaatrep tiit loong ah nyootsoot rumta, ame jeng ano ah:
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
“Chaat an! Jaasiit mih esiit ih chamwen kaatta.
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
Phek ni chamwen adi, raanteh loong mararah ah lam ni datta, eno woh loong ih toontop wangtaha.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
Mararah ah jong hah ni paak amasah ang arah di datta. Eno raanjih ah seek ih haapphookta, tumeah paak amasah ang thoidi ah.
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
Eno rang ah mi kano champhooksah loong ah laan tek raat ruh eta, tumeah hehing ah hanteng ni lamiisot thoidi hephook ah seek ih hookdatta.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
Mararah raanteh ah suh buk ni datta, eno suphook ah hak ano, champhook ah hetiik uh ladong tiik thuk thang ih tekbukta.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
Enoothong mararah raanteh ah hase ni datta loong abah, phook ano hak, eno hetiik ah dong tiikta: mararah ah tiik ah rookjom, rukho ah rook arok, rukho ah chaasiit ih dong tiikta.”
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
Eno Jisu ih thoonbaat rumta, “Chaat an, sen na je abah ah!”
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
Jisu heh laklak ang adi, ethok ih taha ih japchaatte miloong nyia heliphante Asih wanyi rah ih, tiitthaak loong ah huk jangbaat kohe ih baat rumta.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
“Sen suh Rangte Hasong ni huthiinha mongtham ah jatthuk rumhala.” Jisu ih ngaakbaat rumta. “Erah tiitthaak loong abah wahoh loong ih toomchaat ah ih nyootbaat hang,
12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
mamah liidi, “Neng ih sok bah sok et ah, ang abah uh tatup rumka; neng ih chaat bah chaat et rum ah, ang abah uh tasamjat rumka. Tumeah neng ih erah jat rumta bah Rangte ko ngaak ih rumtheng taha, eno neng rangdah loong ah biin anaan et thengta.”
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
Eno Jisu ih cheng rumta, “Sen ih arah tiitthaak ah tanih jatkan? Erah bah, jihoh tiitthaak tang nih ma jat an?
14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.
Chamwente rah ih Rangte tiit wenha.
15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
Mararah mih ah raanjih lam ni datta rah likhiik, neng ih Rangte tiit ah chaat damdam soitaan ah wangha no nge kaatla.
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
Rukho mih ah raanjih jong khoni dat ah likhiik. Rangte tiit ah japchaat rum ano, tenroon lam ih kap rumha.
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
Enoothong neng ten ni lathiin thoih saatang tatongka. Rangte tiit thoidoh phate joonnaam sa doh neng ih laan thiinhaat ruh et ah.
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
Rukho mina ah langla raanjih suphook khoni datla likhiik. Rangte tiit abah chaat eha,
19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. (aiōn g165)
enoothong arah roidong suh sootsaam nyia changteng ehoon tenthun ih, nyia jaatrep jaatraang tenthun loong ih Rangte tiitkhaap ah matsiit ha, eno hetiik ah tadong tiik thukka. (aiōn g165)
20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
Rukho mina rah raanjih hase ni wen arah likhiik. Rangte tiit ah chaat ano, naririh et kap ha, eno hetiik ah dong tiik: rukho ah rookjom, rukho ah rook arok, rukho ah chaasiit.”
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
Jisu ih toombaat ruh ih rumta, “O ih bah uh weetook ah khoowaan mong ni adoleh juptheng khu nah nikah took ah? Weetook ah hethiin theng ni tanih katookka?
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
Tumjaat hotthiin abah uh wuungsa nah dongjat ah, nyia ebokloop etta loong ah edaap et ah.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
Boichaat an, sen na je abah ah!”
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
Jisu ih amah nep ih baat rumta, “Marah chaat han sen ih naririh et samthun an! An ih mih mamet dande hu erah likhiik Rangte eh uh an emamah et dande ho—erah tokkhoh doh uh ehan thong et dande ho.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
Marah mih asuh amasah jeela erah suh ehan ih bootkoh ah, marah mih asuh tumjih uh tajeeka, erah mih dowa amasah jeela rah uh ethoon nge et ah.”
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
Jisu ih jangbaat kaatta, “Rangte Hasong ah arah likhiik. Mih wasiit ih phek ni chamwen kaatla.
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
Rangwuung rangnak, heh jup ih koja oh saat ih koja oh, erah pootdi heh champhook ah haapphok ano toon hak ruh ela. Erah bah uh mamangla heh ih tajatka.
28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
Hah heh heh ih hak thuk ano tiik thukla; jaakhothoon wotsuh phang edongla, eno kookchok ehoonla, erah lilih helak ah pa ano dongtiikla.
29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
Eno cham ah men kano cham khante ah ih khothep ah pi ano cham ah khan kala, tumeah chamkhan tok ah chang kano ah.”
30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
Jisu ih chengta, “Rangte Hasong asuh seng ih tumjih likhiik ih li ih?” “Tumjih tiitthaak nawa ih seng ih jangbaat theng ah?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
Erah langla arah likhiik. Mih wasiit ih arah mongrep dowa loongtang nang ih ehinjih thoon miinjaangjih ah toon ano, hah ni wenkaatla.
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
Rekam lidi phook ano thoontang nang ih ehanthoon ih dong hakla. Eno hephook loong ah hak ano hephaak loong adi woh loong nep jen tepwang ah.”
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
Jisu ih miloong asuh heh tiitkhaap ah jihoh tiitthaak loong nawa ih emamah ih toobaat rumta; neng ih mathan jen ih samjat rumta erah thanthan ih baattaan rumta
34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
Heh ih tiitthaak toobaat muh ih tumjih uh tabaat rumta, Enoothong heliphante loong damdi heh luulu ang adi, tumjih suh liita erah hukbaat korumta.
35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
Erah saasa rangjaako di Jisu ih heliphante loong suh baat rumta, “Seng loong ah juungsitum saangko adoh daan kah ih.”
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
Erah thoidi neng ah miloong jiin nawa dokkhoom karumta; eno heliphante loong khoonkhuung ni Jisu bantong kata adi roong duungtong karumta, eno Jisu ah neng damdi waksiit kaat rumta. Khoonkhuung loong ehoh uh erah di eje angta.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
Baphuk ih pong ah pongta, eno khoonkhuung mong adi juung ah waak wang eta, eno khoonkhuung ah juung ih eme nanah eta.
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
Jisu ah khoonkhuung liko adi khodang ah dang ano mokjupta. Heliphante loong ah ih saatsiit rum ano baat rumta, “Nyootte, seng etek taat kah eli ah an ih tanih thun ri?”
39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
Jisu ah toonchap ano pong asuh baatta, “Sem uh!” eno juungtak asuh we baatta, “Sem uh!” Erah damdam pong ah laan semruh eta, Pong ah toopong ano, tikpakpak ehoonta.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
Eno Jisu ih heliphante loong asuh liita, “Tume choolan? Amadi sen tuungmaang uh laje ah?”
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
Eno neng loong ah rapne ih cho damdi neng chamchi ni roongwaan rumta, “Arah mih ah o angla? Pong nyia juungtak ih nep heh jeng chaatchaat ela ah!”
