Marek 4
1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
イエスまた海邊にて教へ始めたまふ。夥多しき群衆、みもとに集りたれば、舟に乘り海に泛びて坐したまひ、群衆はみな海に沿ひて陸にあり。
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
譬にて數多の事ををしへ、教の中に言ひたまふ、
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
『聽け、種 播くもの、播かんとて出づ。
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
播くとき、路の傍らに落ちし種あり、鳥きたりて啄む。
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
土うすき磽地に落ちし種あり、土 深からぬによりて、速かに萠え出でたれど、
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
日 出でてやけ、根なき故に枯る。
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
茨の中に落ちし種あり、茨そだち塞ぎたれば、實を結ばず。
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
良き地に落ちし種あり、生え出でて茂り、實を結ぶこと、三十 倍、六十 倍、百 倍せり』
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
また言ひ給ふ『きく耳ある者は聽くべし』
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
イエス人々を離れ居給ふとき、御許にをる者ども、十二 弟子とともに、此 等の譬を問ふ。
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
イエス言ひ給ふ『なんぢらには神の國の奧義を與ふれど、外の者には、凡て譬にて教ふ。
12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
これ「見るとき見ゆとも認めず、聽くとき聞ゆとも悟らず、飜へりて赦さるる事なからん」爲なり』
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
また言ひ給ふ『なんぢら此の譬を知らぬか、さらば爭でもろもろの譬を知り得んや。
14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.
播く者は御言を播くなり。
15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
御言の播かれて路の傍らにありとは、かかる人をいふ、即ち聞くとき、直ちにサタン來りて、その播かれたる御言を奪ふなり。
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
同じく播かれて磽地にありとは、かかる人をいふ、即ち御言をききて、直ちに喜び受くれども、
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
その中に根なければ、ただ暫し保つのみ、御言のために患難また迫害にあふ時は、直ちに躓くなり。
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
また播かれて茨の中にありとは、かかる人をいふ、
19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. (aiōn g165)
すなはち御言をきけど、世の心勞、財貨の惑、さまざまの慾いりきたり、御言を塞ぐによりて、遂に實らざるなり。 (aiōn g165)
20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
播かれて良き地にありとは、かかる人をいふ、即ち御言を聽きて受け、三十 倍、六十 倍、百 倍の實を結ぶなり』
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
また言ひたまふ『升のした、寢臺の下におかんとて、燈火をもち來るか、燈臺の上におく爲ならずや。
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
それ顯るる爲ならで隱るるものなく、明かにせらるる爲ならで秘めらるるものなし。
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
聽く耳ある者は聽くべし』
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
また言ひ給ふ『なんぢら聽くことに心せよ、汝らが量る量にて量られ、更に増し加へらるべし。
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
それ有てる人は、なほ與へられ、有たぬ人は、有てる物をも取らるべし』
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
また言ひたまふ『神の國は、或 人たねを地に播くが如し、
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
日夜 起臥するほどに、種はえ出でて育てども、その故を知らず。
28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
地はおのづから實を結ぶものにして、初には苗、つぎに穗、つひに穗の中に充ち足れる穀なる。
29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
實みのれば直ちに鎌を入る、收穫時の到れるなり』
30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
また言ひ給ふ『われら神の國を何になずらへ、如何なる譬をもて示さん。
31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
一粒の芥種のごとし、地に播く時は、世にある萬の種よりも小けれど、
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
既に播きて生え出づれば、萬の野菜よりは大く、かつ大なる枝を出して、空の鳥その蔭に棲み得るほどになるなり』
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
かくのごとき數多の譬をもて、人々の聽きうる力に隨ひて、御言を語り、
34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
譬ならでは語り給はず、弟子たちには、人なき時に凡ての事を釋き給へり。
35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
その日、夕になりて言ひ給ふ『いざ彼方に往かん』
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
弟子たち群衆を離れ、イエスの舟にゐ給ふまま共に乘り出づ、他の舟も從ひゆく。
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
時に烈しき颶風おこり、浪うち込みて、舟に滿つるばかりなり。
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
イエスは艫の方に茵を枕として寢ねたまふ。弟子たち呼び起して言ふ『師よ、我らの亡ぶるを顧み給はぬか』
39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
イエス起きて風をいましめ、海に言ひたまふ『默せ、鎭れ』乃ち風やみて、大なる凪となりぬ。
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
かくて弟子たちに言ひ給ふ『なに故かく臆するか、信仰なきは何ぞ』
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
かれら甚く懼れて互に言ふ『こは誰ぞ、風も海も順ふとは』
