Marek 4
1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
And he began again to teach by the sea side: and there was gathered to him a great multitude, so that he entered into a boat, and sat on the sea; and the whole multitude was by the sea on the land.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
And he taught them many things by parables, and said to them in his doctrine,
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
Hearken; Behold, a sower went out to sow:
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
And it came to pass, as he sowed, some fell by the way side, and the fowls of the air came and devoured it.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
And some fell on stony ground, where it had not much earth; and immediately it sprang up, because it had no depth of earth:
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
But when the sun had risen, it was scorched; and because it had no root, it withered away.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
And some fell among thorns, and the thorns grew up, and choked it, and it yielded no fruit.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
And other fell on good ground, and yielded fruit that sprang up and increased; and brought forth, some thirty, and some sixty, and some an hundred.
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
And he said to them, He that hath ears to hear, let him hear.
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
And when he was alone, they that were about him with the twelve asked of him the parable.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
And he said to them, To you it is given to know the mystery of the kingdom of God: but to them that are outside, all these things are done in parables:
12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
That seeing they may see, and not perceive; and hearing they may hear, and not understand; lest at any time they should be converted, and their sins should be forgiven them.
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
And he said to them, Know ye not this parable? and how then will ye know all parables?
14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.
The sower soweth the word.
15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
And these are they by the way side, where the word is sown; but when they have heard, Satan cometh immediately, and taketh away the word that was sown in their hearts.
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
And these are they likewise who are sown on stony ground; who, when they have heard the word, immediately receive it with gladness;
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
And have no root in themselves, and so endure but for a time: afterward, when affliction or persecution ariseth for the word’s sake, immediately they fall away.
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
And these are they who are sown among thorns; such as hear the word,
19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. (aiōn g165)
And the cares of this world, and the deceitfulness of riches, and the lusts of other things entering in, choke the word, and it becometh unfruitful. (aiōn g165)
20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
And these are they who are sown on good ground; such as hear the word, and receive it, and bring forth fruit, some thirtyfold, some sixty, and some an hundred.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
And he said to them, Is a lamp brought to be put under a basket, or under a bed? and not to be set on a lampstand?
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
For there is nothing hid, which shall not be revealed; neither hath any thing been kept secret, but that it should come to light.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
If any man hath ears to hear, let him hear.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
And he said to them, Take heed what ye hear: with the measure which ye measure, it shall be measured to you: and to you that hear shall more be given.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
For he that hath, to him shall be given: and he that hath not, from him shall be taken even that which he hath.
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
And he said, So is the kingdom of God, as if a man should cast seed into the ground;
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
And should sleep, and rise night and day, and the seed should spring and grow up, he knoweth not how.
28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
For the earth bringeth forth fruit of itself; first the blade, then the ear, after that the ripe grain in the head.
29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
But when the fruit is brought forth, immediately he putteth in the sickle, because the harvest is come.
30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
And he said, To what shall we liken the kingdom of God? or with what comparison shall we compare it?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
It is like a grain of mustard seed, which, when it is sown in the earth, is less than all the seeds that are in the earth:
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
But when it is sown, it groweth up, and becometh greater than all herbs, and shooteth out great branches; so that the fowls of the air may lodge under its shadow.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
And with many such parables he spoke the word to them, as they were able to hear it.
34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
But without a parable he spoke not to them: and when they were alone, he expounded all things to his disciples.
35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
And the same day, when the evening was come, he saith to them, Let us pass over to the other side.
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
And when they had sent away the multitude, they took him even as he was in the boat. And there were also with him other little boats.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
And there arose a great storm of wind, and the waves beat into the boat, so that it was now full.
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
And he was in the stern of the boat, asleep on a pillow: and they awake him, and say to him, Master, carest thou not that we perish?
39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
And he arose, and rebuked the wind, and said to the sea, Peace, be still. And the wind ceased, and there was a great calm.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
And he said to them, Why are ye so fearful? how is it that ye have no faith?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
And they feared exceedingly, and said one to another, What manner of man is this, that even the wind and the sea obey him?
