Marek 4
1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
О И когато остана сам, ония, които бяха около Него с дванадесетте, Го попитаха за притчите.
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
И поучаваше ги много с притчи, и казваше им в поучението Си:
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
Слушайте: Ето, сеячът излезе да сее.
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
И когато сееше, някой зърна паднаха край пътя; и птиците дойдоха и ги изкълваха.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
Други паднаха на канаристо място, гдето нямаше много пръст, и скоро поникнаха, защото нямаше дълбока почва;
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
а когато изгря слънцето, пригоряха, и понеже нямаха корен, изсъхнаха.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
И други паднаха между тръните; и тръните порастнаха и ги заглушиха, и не дадоха плод.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
А другите паднаха на добрата земя, и даваха плод, който растеше и се умножаваше, и принесоха кое тридесет, кое шестдесет и кое сто.
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
И каза: Който има уши да слуша, нека слуша.
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
И когато остана сам, ония, които бяха около Него с дванадесетте, Го попитаха за притчите.
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
И каза им: На вас е дадено да познаете тайната на Божието царство; а на ония, външните всичко бива в притчи;
12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
тъй щото гледащи да гледат, а да не виждат, и слушащи, да слушат, а да не разбират, да не би да се обърнат и да им се прости [греха].
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
И казва им: Не разбирате ли тая притча? А как ще разберете всичките притчи?
14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.
Сеячът сее словото.
15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
А ония край пътя, гдето се сее словото, са тия, които като чуват, Сатана веднага дохожда и грабва посеяното в тях слово.
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
Също и посеяното на канаристите места са тия които, като чуят словото, веднага с радост го приемат;
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
нямат, обаче, корен в себе си, но са привременни; после, като настане напаст или гонение, поради словото, веднага се съблазняват.
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
Посеяното между тръните са други; те са ония, които са слушали словото;
19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. (aiōn g165)
а светските грижи, примамката на богатството, и пожеланията за други работи, като влязат, заглушават словото, и то става безплодно. (aiōn g165)
20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
А посеяното на добрата земя са тия, които слушат словото, приемат го, и дават плод, тридесет, шестдесет, и стократно.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
И каза им: Затова ли се донася светилото, за да го турят под шиника или под леглото? Не за това ли, да го поставят на светилника?
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
Защото няма нещо тайно, освен за да се яви; нито е имало нещо спотаено, освен за да излезе наяве.
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
Ако има някой уши да слуша, нека слуша.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
Каза им тоже: Внимавайте в това, което слушате. С каквато мярка мерите, ще ви се отмери, и ще ви се прибави.
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
Защото който има, нему ще се даде, а който няма, от него ще се отнеме и това, което има.
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
И каза: Божието царство е също, както кога човек хвърли семе в земята;
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
и спи, и става нощ и ден; а как никне и расте, той не знае.
28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
Земята сама по себе си произвежда, първо ствол, после клас, подир това пълно зърно в класа.
29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
А когато узрее плодът, начаса изпраща сърпа, защото е настанала жетва.
30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
При това каза: На какво да уприличим Божието царство? Или с каква притча да го представим?
31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
То прилича на синапово зърно, което, когато се посее в земята, е по-малко от всичките семена, които са на земята;
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
но когато се посее, расте, и става по-голямо от всичките злакове, и пуска големи клони, така че под сянката му могат да се подслонят небесните птици.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
С много такива притчи им прогласяше словото, според както можеха да слушат.
34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
А без притча не им говореше; но насаме обясняваше всичко на Своите ученици.
35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
И в същия ден, когато се свечери, Исус им казва: Да минем на отвъдната страна.
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
И като оставиха народа, вземат Го със себе си в ладията, тъй както бе; и имаше други ладии с Него.
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
И дига се голяма ветрена буря, и вълните се нахвърляха в ладията, тъй че тя вече се пълнеше с вода.
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
А Той беше в задната част, заспал на възглавница; и те Го събуждат и Му казват: Учителю! Нима не Те е грижа че загиваме?
39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
И Той, като се събуди, смъмра вятъра и рече на езерото: Мълчи! Утихни! И вятърът престана, и настана голяма тишина.
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
И рече им: Защо сте страхливи? Още ли нямате вяра?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
И голям страх ги обзе; и те си казаха един на друг: Кой е, прочее, Тоя, че и вятърът и езерото Му се покоряват?
