Marek 3
1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
Et introivit iterum in synagogam: et erat ibi homo habens manum aridam.
2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
Et observabant eum, si Sabbatis curaret, ut accusarent illum.
3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku.
Et ait homini habenti manum aridam: Surge in medium.
4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli.
Et dicit eis: Licet Sabbatis benefacere, an male? animam salvam facere, an perdere? At illi tacebant.
5 A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.
Et circumspiciens eos cum ira, contristatus super cæcitate cordis eorum, dicit homini: Extende manum tuam. Et extendit, et restituta est manus illi.
6 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.
Exeuntes autem Pharisæi, statim cum Herodianis consilium faciebant adversus eum quomodo eum perderent.
7 Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
Iesus autem cum discipulis suis secessit ad mare: et multa turba a Galilæa, et Iudæa secuta est eum,
8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
et ab Ierosolymis, et ab Idumæa, et trans Iordanem: et qui circa Tyrum, et Sidonem, multitudo magna, audientes, quæ faciebat, venerunt ad eum.
9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli.
Et dicit discipulis suis ut navicula sibi deserviret propter turbam, ne comprimerent eum.
10 Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy.
multos enim sanabat ita ut irruerent in eum ut illum tangerent quotquot habebant plagas.
11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží.
Et spiritus immundi, cum illum videbant, procidebant ei: et clamabant dicentes:
12 A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
Tu es Filius Dei. Et vehementer comminabatur eis ne manifestarent illum.
13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
Et ascendens in montem vocavit ad se quos voluit ipse: et venerunt ad eum.
14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati,
Et fecit ut essent duodecim cum illo: et ut mitteret eos prædicare.
15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
Et dedit illis potestatem curandi infirmitates, et eiiciendi dæmonia.
16 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr,
Et imposuit Simoni nomen Petrus:
17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi, )
et Iacobum Zebedæi, et Ioannem fratrem Iacobi, et imposuit eis nomina Boanerges, quod est, Filii tonitrui:
18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského,
et Andræam, et Philippum, et Bartholomæum, et Matthæum, et Thomam, et Iacobum Alphæi, et Thaddæum, et Simonem Cananæum,
19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
et Iudas Iscariotem, qui et tradidit illum.
20 A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.
Et veniunt ad domum: et convenit iterum turba, ita ut non possent neque panem manducare.
21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
Et cum audissent sui, exierunt tenere eum: dicebant enim: Quoniam in furorem versus est.
22 Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
Et scribæ, qui ab Ierosolymis descenderant, dicebant: Quoniam Beelzebub habet, et quia in principe dæmoniorum eiicit dæmonia.
23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
Et convocatis eis in parabolis dicebat illis: Quomodo potest Satanas Satanam eiicere?
24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
Et si regnum in se dividatur, non potest regnum illud stare.
25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
Et si domus super semetipsam dispertiatur, non potest domus illa stare.
26 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
Et si Satanas consurrexerit in semetipsum, dispertitus est, et non poterit stare, sed finem habet.
27 Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
Nemo potest vasa fortis ingressus in domum diripere, nisi prius fortem alliget, et tunc domum eius diripiet.
28 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
Amen dico vobis, quoniam omnia dimittentur filiis hominum peccata, et blasphemiæ, quibus blasphemaverint:
30 Nebo pravili: Že ducha nečistého má.
Quoniam dicebant: Spiritum immundum habet.
31 Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
Et veniunt mater eius et fratres: et foris stantes miserunt ad eum vocantes eum,
32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
et sedebat circa eum turba: et dicunt ei: Ecce mater tua, et fratres tui foris quærunt te.
33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
Et respondens eis, ait: Quæ est mater mea, et fratres mei?
34 A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
Et circumspiciens eos, qui in circuitu eius sedebant, ait: Ecce mater mea, et fratres mei.
35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.
Qui enim fecerit voluntatem Dei, hic frater meus, et soror mea, et mater est.
