Marek 2
1 A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.
Ie herone bey, nimpoly mb’e Kapernaomy mb’eo, le nijanjiñeñe t’ie añ’anjomba’e ao,
2 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo.
aa akore ty firopaha’ i màroy kanao ninìtse tsy am-pitsifirañe ndra an-dalañe eo, ie nitaroñe i tsaray.
3 Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl.
Niheo mb’ama’e mb’eo ty efatse nitarazo t’y kepeke.
4 A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.
Aa ie tsy nahafitotoke ama’e fa nialindretse, le nahimpa’ iereo ty tafo ambone’ aze; pinoñapoña’ iereo, le nazè’ iereo ao ty tihy nandrea’ i kepekey.
5 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.
Nioni’ Iesoà ty fatokisa’ iareo, le nanoe’e ty hoe i kepekey: O anake, fa hinaha o tahi’oo.
6 A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:
Niambesatse eo ty mpanoki-dily ila’e nitsakore añ’arofo ty hoe:
7 Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
Akore ty reha’ ondatio? Ie miteratera! ia ty mahalio tahiñe naho tsy Raike avao, i Andrianañahare?
8 To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?
Napota’ Iesoà añ’arofo’e amy zao ty fivetsevetse’ iareo, le hoe re am’ iereo: Akore te aereñere’ areo an-troke ao o raha zao?
9 Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď?
Ty aia ty mora volañeñe amy kepekey: ke ty hoe: Hinaha o hakeo’oo, he ty hoe: Mitroara, rambeso o tihi’oo le mañaveloa?
10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:
Aa soa te ho fohi’ areo te aman-dily an-tane atoy i Ana’ ondatiy hañalio tahiñe, —Le hoe re amy kepekey:
11 Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.
O toke: Mitroara, rambeso o tihi’oo le akia mb’añ’akiba’o añe.
12 I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.
Niongake amy zao re, nandrambe i tihi’ey, vaho nienga añatrefa’ iereo iaby; le hene nilatsa naho nandrenge an’ Andrianañahare ami’ty hoe: Mbe lia’ay tsy nahatrea ty manahake itoa-hoe.
13 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.
Nienga mb’añ’olon-driake mb’eo indraike re; le hene niropak’ ama’e i valobohokey, vaho nanare’e.
14 A pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.
Aa ie nimb’eo, nivazoho’e t’i Levy, ana’ i Alfeo, niambesatse am-panontonan-kaba ao, le hoe re ama’e: Oriho iraho. Le niongake re nañorike aze.
15 I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním.
Ie nidegañe añ’anjomba’e ao, le nimaro ty mpanontoñe vili-loha naho bei-hakeo nitrao-pikama amy Iesoà naho amo mpiama’eo, amy te maro am’ irezay ty nañorike aze.
16 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš?
Aa naho nioni’ o mpanoki-dilio naho o Fariseoo t’ie nitrao-pikama amo mpanan-tahiñeo naho amo mpamory vili-lohao, le nanao ty hoe amo mpiama’eo: Inoñe ty iharoa’e fikama naho finoñe amo mpamory vili-lohao naho amo bey hakeoo?
17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
Naho jinanji’ Iesoà izay, le hoe re am’iereo: Tsy o jangañeo ro mipay mpanaha fa o marareo. Tsy pok’eo iraho hikanjy ty vañoñe hisoloho, fa o aman-kakeoo.
18 Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?
Mpililitse o mpiana’ i Jaonao naho o Fariseoo, le nimb’eo iereo nanao ty hoe ama’e: Aa vaho akore te mililitse o mpiana’ i Jaonao naho o mpiamo Fariseoo, fe tsy mililitse o mpiama’oo?
19 I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti.
Le hoe t’Iesoà tam’iereo: Mete mililitse hao o rañem-pañengao ie mbe am’ iereo i mpañengay? Kanao am’ iereo i mpañengay, tsy mililitse iereo.
20 Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.
Toe ho tondroke ty andro hanintahañe i mpañengay am’iereo; hililitse amy andro zay iereo.
21 Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra.
Tsy eo ty manakeke lamba tsy nahanañe ami’ty saron-kambo’e tsy mone hisitake amy saroñey i takekey, vaho hiindra i nikodreatsey.
22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.
Le tsy añiliñan-divay vao ty zonjòn-kolitse hambo’e, tsy mone hampitòsitse ty divay amy holitse hambo’ey, vaho hianto i zonjòñey. Fa ailiñe an-jonjòñe vao ao ty divay vao.
23 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy.
Teo te indraike, niranga teteke re ami’ty Sabotse naho nanifo ampemba amy lia’ iareoy o mpiama’eo.
24 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v sobotu.
Le hoe o Fariseoo tama’e: Henhe: akore t’ie manao raha faly ami’ty Sabata?
25 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
Aa hoe ty natoi’e: Mbe tsy vinaki’ areo hao ty nanoe’ i Davide, ie nidobo naho nisaliko, ie naho o mpiama’eo:
26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím, ) a dal i těm, kteříž s ním byli?
nimoak’ añ’ Anjomban’ Añahare ao faha’ i Abiatara Mpisorom-bey le nikama ty mofo miatreke—ze faly tsy kamaeñe naho tsy o mpisoroñeo avao, vaho nandiva amo mpiama’eo?
27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.
Hoe re tam’ iereo: Ondatio ty nanoañe i Sabatay, fa tsy i Sabatay ondatio;
28 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.
Aa le Talè’ o Sabatao ka i Ana’ ondatiy.
