Marek 11
1 A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,
When they had almost reached Jerusalem, as far as Bethphage and Bethany, near the Mount of Olives, Jesus sent on two of his disciples.
2 A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.
“Go to the village facing you,” he said; “and, as soon as you get there, you will find a foal tethered, which no one has ever ridden; untie it, and bring it.
3 A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.
And, if any one says to you ‘Why are you doing that?’, say ‘The Master wants it, and will be sure to send it back here at once.’”
4 I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.
The two disciples went, and, finding a foal tethered outside a door in the street, they untied it.
5 Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?
Some of the by-standers said to them: “What are you doing, untying the foal?”
6 Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
And the two disciples answered as Jesus had told them; and they allowed them to go.
7 Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
Then they brought the foal to Jesus, and, when they had laid their cloaks on it, he seated himself upon it.
8 Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
Many of the people spread their cloaks on the road, while some strewed boughs which they had cut from the fields;
9 A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
and those who led the way, as well as those who followed, kept shouting: “‘God save him! Blessed is He who comes in the name of the Lord!’
10 Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.
Blessed is the coming Kingdom of our father David! ‘God save him from on high!’”
11 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
Jesus entered Jerusalem, and went into the Temple Courts; and, after looking round at everything, as it was already late, he went out to Bethany with the Twelve.
12 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
The next day, after they had left Bethany, Jesus became hungry;
13 A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.
and, noticing a fig-tree at a distance in leaf, he went to it to see if by any chance he could find something on it; but, on coming up to it, he found nothing but leaves, for it was not the season for figs.
14 Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho. (aiōn g165)
So, addressing the tree, he exclaimed: “May no man ever again eat of your fruit!” And his disciples heard what he said. (aiōn g165)
15 I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.
They came to Jerusalem. Jesus went into the Temple Courts, and began to drive out those who were buying and selling there. He overturned the tables of the money-changers, and the seats of the pigeon-dealers,
16 A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.
and would not allow any one to carry anything across the Temple Courts.
17 I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
Then he began to teach. “Does not Scripture say,” he asked, “‘My House shall be called a House of Prayer for all the nations’? But you have made it a den of robbers.’”
18 Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.
Now the Chief Priests and the Teachers of the Law heard this and began to look for some way of putting Jesus to death; for they were afraid of him, since all the people were greatly impressed by his teaching.
19 A když byl večer, vyšel Ježíš z města.
As soon as evening fell, Jesus and his disciples went out of the city.
20 A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.
As they passed by early in the morning, they noticed that the fig-tree was withered up from the very roots.
21 Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.
Then Peter recollected what had occurred. “Look, Rabbi,” he exclaimed, “the fig-tree which you doomed is withered up!”
22 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
“Have faith in God!” replied Jesus.
23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.
“I tell you that if any one should say to this hill ‘Be lifted up and hurled into the sea!’, without ever a doubt in his mind, but in the faith that what he says will be done, he would find that it would be.
24 Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.
And therefore I say to you ‘Have faith that whatever you ask for in prayer is already granted you, and you will find that it will be.’
25 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
‘And, whenever you stand up to pray, forgive any grievance that you have against any one, that your Father who is in Heaven also may forgive you your offences.”
26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
27 I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.
They came to Jerusalem again. While Jesus was walking about in the Temple Courts, the Chief Priests, the Teachers of the Law, and the Councillors came up to him.
28 I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?
“What authority have you to do these things?” they said. “Who gave you the authority to do them?”
29 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
“I will put one question to you,” said Jesus. “Answer me that, and then I will tell you what authority I have to act as I do.
30 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
It is about John’s baptism. Was it of divine or human origin? Answer me that.”
31 I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
They began arguing together; “If we say ‘divine,’ he will say ‘Why then did not you believe him?’
32 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.
Yet can we say ‘human’?” — They were afraid of the people, for everyone regarded John as undoubtedly a Prophet.
33 I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.
So their answer to Jesus was — “We do not know.” “Then I,” replied Jesus, “refuse to tell you what authority I have to do these things.”
