Malachiáš 1
1 Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše.
Saya Maleaki, yang diutus TUHAN untuk menyampaikan pesan ini kepada bangsa Israel.
2 Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba.
TUHAN berkata kepada bangsa Israel, “Aku mengasihi kalian. Tetapi kalian malah berkata, ‘Tidak mungkin! Engkau tidak pernah mengasihi kami!’” Lalu TUHAN menjawab, “Bandingkanlah nasib bangsa Edom, yaitu keturunan Esau, dengan kalian keturunan Yakub! Esau dan Yakub bersaudara, tetapi hanya keturunan Yakub yang Aku pilih menjadi umat-Ku, sedangkan keturunan Esau telah Aku tolak. Keturunan Yakub Aku berkati, tetapi negeri Edom, yaitu tanah warisan Esau di daerah pegunungan, Aku jadikan reruntuhan dan padang belantara yang hanya dihuni anjing-anjing hutan.
3 Ezau pak měl jsem v nenávisti; protož zanechal jsem hor jeho pustých, a dědictví jeho drakům pouště.
4 Řekne-li Idumejská země: Ochuzeniť jsme, ale navrátíme se zase, a vystavíme místa pustá, takto praví Hospodin zástupů: Oni nechť stavějí, a já budu bořiti. I budou je nazývati pomezím bezbožnosti a lidem, na nějž hněviv bude Hospodin až na věky.
Namun, dengan sombong orang Edom berkata, ‘Walaupun negeri kami sudah menjadi reruntuhan, kami akan membangunnya kembali.’” “Aku, TUHAN Panglima Semesta, berkata: Biarpun mereka membangunnya kembali, Aku akan menghancurkannya lagi, sehingga bangsa-bangsa lain pun menjuluki Edom sebagai ‘negeri orang jahat’ atau ‘bangsa yang dimurkai TUHAN selamanya.’
5 Což oči vaše uzří, a vy díte: Veleben buď Hospodin po pomezích Izraelských.
Dan kalian, hai umat-Ku Israel, ketika kalian melihat sendiri negeri Edom hancur, kalian akan bersaksi, ‘Sungguh, kuasa TUHAN tidak terbatas di Israel saja! Dia berkuasa juga di negeri-negeri lain!’”
6 Syn ctí otce, a služebník pána svého. Protož jestližeť jsem já otec, kdež jest čest má? A jestliže jsem pán, kde jest bázeň má? Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteříž sobě zlehčujete jméno mé. A však říkáte: V čem zlehčujeme jméno tvé?
“Aku, TUHAN Panglima Semesta, menegur para imam: Seorang anak tahu menghormati ayahnya, dan seorang budak pun menghormati tuannya. Tetapi kalian tidak menghormati Aku, padahal Aku ini seperti bapa dan tuan atas kalian. Sebaliknya, kalian justru menghina Aku! Tetapi kalian membantah, ‘Tidak mungkin! Kami tidak pernah menghina Engkau!’
7 Kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou, říkáte: Èímž jsme tě poškvrnili? Tím, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest.
“Lalu Aku menjawab, ‘Kalian menghina Aku dengan menyepelekan kurban-kurban di mezbah-Ku.’ Tetapi kalian para imam tetap membantah, ‘Tidak mungkin! Kami tidak pernah menyepelekan kurban bagi-Mu!’ “Maka jawab-Ku, TUHAN Panglima Semesta: Setiap kali kalian mempersembahkan kurban yang cacat, itu artinya kalian seolah berkata, ‘Mezbah TUHAN cuma hal sepele.’ Kalian pasti tahu bahwa mengurbankan binatang yang buta, pincang, atau sakit kepada-Ku adalah salah. Coba berikan hadiah seperti itu kepada gubernurmu. Pasti dia marah dan tidak akan menerimanya!
8 Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li mu se tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů.
9 A protož nyní kořtež se tváři Boha silného, aby nám milost učinil. Ale když to z rukou vašich jest, přijme-liž kterého z vás oblíčej? praví Hospodin zástupů.
Dengan persembahanmu yang meremehkan Aku seperti itu, inilah yang akan menjadi nasibmu: Sekalipun nanti kamu mengemis-ngemis meminta belas kasihan-Ku, Aku tidak akan mempedulikanmu!
10 Anobrž kdo jest mezi vámi, aby zavřel dvéře, aneb zapálil na oltáři mém darmo? Nemámť v vás žádné líbosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší.
“Oh, sungguh lebih baik jika ada imam yang menutup rapat halaman pintu rumah-Ku, supaya kalian tidak usah lagi datang membakar kurban yang omong kosong di atas mezbah-Ku. Aku sama sekali tidak berkenan kepadamu dan tidak mau menerima kurbanmu!
11 Nebo od východu slunce až na západ jeho veliké bude jméno mé mezi národy, a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému, a obět čistá. Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy, praví Hospodin zástupů,
Dari ujung timur sampai ke ujung barat Aku dihormati di antara bangsa-bangsa. Di setiap negeri di dunia, ada orang yang membakar dupa dan memberikan persembahan yang layak kepada-Ku, karena semua bangsa menghormati Aku.
12 Ačkoli vy ho poškvrňujete, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest, a což kladeno bývá na něj, že jest chaterný pokrm.
Tetapi kalian para imam malah mencemari mezbah-Ku dengan mempersembahkan kurban yang bercacat, seolah-olah kalian berkata, ‘Mezbah TUHAN dan kurban-kurbannya cuma hal sepele.’
13 Říkáte také: Ach, větší práce, ješto byste to zdmýchnouti mohli, praví Hospodin zástupů. Nebo přinášíte to, což jest vydřeno, a chromé i nemocné, přinášejíce dar. To-liž mám přijímati z ruky vaší? praví Hospodin.
Kalian juga meremehkan Aku dengan berkata, ‘Peraturan ibadah ini hanya merepotkan saja.’ Lalu kalian mempersembahkan bagi-Ku hewan yang pincang, yang sakit, atau hasil rampasan. Jangan berpikir Aku akan menerima persembahan seperti itu!
14 Anobrž zlořečený jest fortelný, kterýž maje v svém stádě samce, činí slib, a obětuje Pánu to, což jest churavého. Nebo král veliký já jsem, praví Hospodin zástupů, a jméno mé jest hrozné mezi národy.
“Aku Raja tertinggi atas semesta. Aku ditakuti dan dihormati oleh semua bangsa. Maka terkutuklah setiap penipu, yaitu orang-orang yang sudah berjanji mempersembahkan hewan jantannya yang bagus kepada-Ku, tetapi kemudian mempersembahkan yang bercacat.”
