Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
Ka kum šćijec mulc su apukat să skriji događajur šje Dimizov u obečalit a su dogodulit ăntri noj.
2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
Orikic as re svedoci dăm kap dă šje ur skris šje ur văzut šă šje svite Isus, jej ăs slugurlje alu vorba.
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
Aša šă ju mam ăngănđit dăm elši pă rănd să skruv kutotu păntru činji, glavni Teofile.
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
Aša să fij siguran šă să poc arăta šă să spuj dă ănkriđală dă vorbilje dă šje u fost ănvăcat kă ăj aje anume.
5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
Ăm zăljiljelje kănd kralj Herod vladale ăm Judeja, are unu popă šje să čima Zaharija dăm svečenički rodu alu Abiji, šă mujere aluj isto are dăm pleme alu Aron. Je să čima Elizabeta.
6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
Amăndoj ăs re ăm oči alu Dimizov făr dă duvină, pravedni kă jej cănje toći zapovjedurlje šă pravilurlje alu Domnu anostru.
7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
Jej asre făr dă kupij, daje kă Elizabeta nu puće să ajvi kupij, šă amăndoj asre tari bătărnj.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
Kănd una ză, Zaharija služule ka popa alu Dimizov ăm Hram, u vinjit vreme pă grupa aluj să služulaskă.
9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
Dă pă običaju ăntri pop lu izabralit ku kockă să mergă ăm svetište alu Domnu să prinusulaskă miomirosur.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
Šă ăntreg narodu aščipta afară ăm udvar šă să aruga ăm vreme dă mirosur.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
Atunšje anđalu alu Domnu su năstămit ăm Hram alu Zahariji dădănenći pă desna parći dă žrtvenik hunđi are miomiris.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Zaharija kănd u văzut pă anđal tari su ănfrikušatăsă.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Daje anđalu ju zăs: “Nuči sprije, Zaharija! Arugală ata u fost auzătă. Mujere ata Elizabeta u ave fišjor, šă tu vi da numi Ivan.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
Vi ave fălušăje šă slavlje šă mulc sur ăm făluša la fătala aluj.
15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Kă jăl anume u fi mari ăm oči lu Domnu anostru. Vin šă tari butură no be. Mar ăm injima alu mumăsa jăl u fi umpljet ku Duhu Svănt.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
Mulc fišjori kari ăs Izraelci sur ăntoršji dă rănd dă la jăl ăm napoj la Domnu Dimizovu alor.
17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
Jăl u meržji ăm nenće alu Domnu ka vjesniku ăm duhu šă ăm pučere alu Ilija kari are dă kănva prorok să pomirilaskă pă kupiji ku tatusurlje, să ăntorkă pă eje kari ăs nevjerni să apušji mudrost dă la heje kari ăs pravednă, să pripremalaskă narod păntru Domnu.”
18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Ali u zăs Zaharija alu anđalu Gabrijel kari stăće ăm nenče alu Dimizov: “Dă pă šje uj šči kă aje ăj anume? Tu vejs kă mes aku om bătărn šă băšăca ame ăj isto ăm aj.”
19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Anđalu ju ăntors vorba: “Numilje amnjov ăj Gabrijel šă ju mes ku Dimizov să askultă šje mu spunji, aša mes mănat să svitesk ku činji šă săc aduk Hir fălos.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
Punji mă ureći, kănd mar nu maj ănkrizut dă vorbasta šje cam spusu, tu njimika nu vi puće sviti păn šje no su dogoduli asta šje cam spus. Vorbilje šje cam spus ur fi ăm pravă vremi.”
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Lume aščipta afară pă Zaharija, šă să čudule šje fašji atita dobă ăm svetište.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Kănd u vinjit afară nu puće să svitaskă. Jăl svite ăm znakovur šă nu puće să svitaskă njimika păn šje nu ju su ave kupilu. Šă atunšje ur prišjepi kă u avut vizijă ăm svetište.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
Kănd u završălit vreme dă služba aluj ăm Hram, Zaharija u fužjit akasă.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
Atunšje maj dă pă zăljilje băšăca aluj u rămas gărjonă, šă nu jăšă afară šinšj lunj. Elizabeta u zăs:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
“Domnu ăj ala kari u făkut asta aku: Dimizov su ujtat pă minji ku milă šă u lot ăndărăt rušănje dăm oči alu ominj.”
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
Šasă lunj dă kănd Elizabeta are gărjonă, Dimizov u mănat pă anđalu aluj păšći Gabrijel ăm varuš ăm Galileja kari să čamă Nazaret.
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
Jăl u vinjit la fată ăm păr kă su zaručulit ku Josip kari are potomku alu Kralju David. Je să čima Marija.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Gabrijel u vinjit šă u zăs: “Ănfălušešćići tu kari ješć izabralită! Domnu ăj ku činji! Blagoslovulită ješć tu ăntri mujer!”
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Marija are uznemirenă dă pozdravu aluj šă je u ănšjirkat să să ăngănđaskă šje značalešći.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Anđalu ju zăs alji: “Nuc fijă frikă, Marija! Tu aj aflat la Dimizov milă.
31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Punji ureći, vi rămănje gărjonă, vi făta fišjoru šă tu ji punji numi Isus!
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
Jăl u fi mari, šă u fi čimat Fišjoru lu Hăl Maj Mari! Šă Domnu Dimizov ju da autoritet să vladalaskă ka kralju ka kum ăj predaku aluj David.
Šă jăl u vladalit ăm familija lu Jakov dă erikeš, šă kraljevstva aluj nu ave kraj!” (aiōn g165)
34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Marija u ăntribat atunšje pă anđal: “Kum poći asta fi kă ju mes fată ăm păr!”
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
Anđalu ju ăntors vorba: “Duhu Svănt u vinji pă činji, šă pučere dă Hăl Maj Mari ću astupa ku umbră. Dăm ala rănd Kupilu Svănt šje u fi fătat dă la činji u fi čimat Fišjoru alu Dimizov.
36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
Punji ureči: Rođakinja asta Elizabeta ăj bătărnă šă isto u ave fišjor, kă je nu puće să ajvi majmult, ali aku ăj mar ăm šasă lunj dă kănd ăj gărjonă.
37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
Kă njimika nuj nemoguće alu Dimizov!”
38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
Atunšje u zăs Marija: “Da ju mă ligizesk ku asta să fjuv ropkinja alu Domnu. Lasă fijă aša kum tu zăšj.” Atunšje anđalu u fužjit dă la je.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Dovă tri zălji dă pă aje Marija su gătat šă u mers pă kalji, je su ăngribit ăm unu sat ăm Judeja pă đal.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
Akulo are kasa lu Zaharija. Je u tunat ăm nontru šă su pozdravalit ku Elizabeta.
41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
Kum u auzăt Elizabeta pozdravu lu Marija u sămcăt pă kupilu alji kum tari su miškat ăm injimă, šă Elizabeta are pljină ku Duhu Svănt.
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
Elizabeta tari u mužjit lu Marija: “Maj tari ješć blagoslovulită tu ăntri mujer, šă blagoslovulită ăj kupilu atov!
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Adišje mes aša bitnă, kă tu mama lu Domnu amnjov vinji să mă posjetilaskă?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Kă dăm momentu šje am auzăt pozdravalala ata, kupilu amnjov tari su miškat dă fălušăjă ăm injima ame!
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
Blagoslovljenă daje kă tu aj ănkrizut kă šje Domnu cu igirit sigurno u fi!”
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Atunšje Marija u zăs: “Duša ame ăl slavalešći pă maj mari Domn,
47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
šă duhu amnjov să ănfălušešći ăm Dimizov Spasitelju amnjov,
48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
daje kă jăl su ujtat ku milă pă minji pă poniznă ropkinja aluj, aku toći generacijurlje mur čimamă blagoslovljenă,
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
daje kă svemogući Dimizov u făkut mari djelur ku minji, šă numilje aluj ăj svănt.
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
Pălăngă totă sămănca, Dimizov ăj milos pălăngă eje kari ăl poštivalešći.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Ku mănă aluj jăl u făkut pučernjišji lukrur. Jăl u arunkat afară pă eje kari asre ponosnă ăm sufljičilje alor šă pă eje kari asre umišljeni.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Pă heje bălour vladar lju vărlji dă pă prijestolje, a pă heje kari ăs ponizni lju riđikatulji.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
U rănjit pă flămănž ku mănkari bună, a pă găzdašji lju măna ku mănjilje golji.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
Jăl u ažutat pă Izrael sluga aluj su ăngănđitusă dă milă aluj,
ka kum u obečalit alu preci anoštri dă kănva să fijă pljinj dă milă pălăngă Abraham šă pălăngă potomku aluj dă erikeš.” (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
Marija u rămas ku Elizabeta tri lunj atunšje su ăntorsăsă akasă.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
Kănd u vinjit vreme alu Elizabeti să ajvi kupil, je u fătat fišjor.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Šă kănd ur auzăt susjedi šă njamu kă Domnu are bun pălăngă je, jej ur vinjit una la je šă să ăm făluše ku je una.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Kupilu trăbuje să fijă obrezalit pă optă (8) zuva, šă kănd or vinjit una să fakă asta, jej gănđe să ăj đe numi Zaharija dă pă tatusu.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
Mumăsa u odbijilit šă u zăs: “Nu, jăl su čima Ivan.”
61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
Ali jej ur zăs: “Njime dăm njamuc nu u fost čimat dă pă numiljala!”
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
Šă aša jej ăntriba ku znakur pă tatusu alu kupilula, kum su čima.
63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
Zaharija u šjirut pločică dă skris šă u skris: “Ivan ăj numilje aluj!” Toc asre ămirac.
64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
Šă dăm ala šas Dimizov u dăsvăkut gura alu Zaharija šă poći să svitaskă. Šă jăl dăđe slavă alu Dimizov!
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
Atunšje frika u vinjit pă tot susjedu šă ăm totă parće dă Judeja păm đalur šă spunje šje su dogodulit.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
Toc kari ur auzăt dă aje cănje ăm firi šă să ăngănđe: “Šje u fi dăm ala kupil? Anume măna alu Domnuluj are ku kupilula Ivan.”
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
Zaharija, tatusu alu Ivan are pljin dă Duhu Svănt, atunšje prorokovale šă zăšje:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
“Slava alu Domnu Dimizov alu Izrael, Kă jăl u vinjit šă să otkupilaskă pă narodu aluj!
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
Jăl u răđikat păntru noj pă spasitelju silni! Dăm potomstva lu sluga amnjov la kralj David.
Asta nju fost spus dăm gurălje dă proroci aluj svănc dă kănva: (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
spasenje dă la dužmanji anoštri šă dăm mănj kari toc nji mărzălešći.
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
Are milosrdan pălăngă preci anoštri, šă u ispunulit savezu aluj svănt.
73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
Ăm zakletvă kari u dat lu Abraham, alu predaku anostru:
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
să nji izbavalaskă dăm mănj alu dužmanj, să pučenj poslužulenj pă jăl făr dă frikă,
75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
šă să kustănj svănt šă đirept ăm toći zăljilje dă kustu anostru.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
Šă tu Ivan fišjoru amnjov, tu vi fi čimat proroku alu Maj Mari Dimizov, kă tu vi meržji ăm nenće alu Domnuluj šă să ăj đireš kalje aluj,
77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
Tu vi da alu lume lu Dimizov, Hir fălos dă spasalala šă dă jirtala dă grehurlje alor.
78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
Kutotu asta ăj dă rănd dă sufljitu milos alu Dimizovu anostru, ka sorilje kari svitlizešči u vinji afară dăm nor pă noj sus
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
u da lumină alu eje kari šađi ăm tunjerik, šă ăm umbra alu morči. Nju punji pišjorilje anoštri pă kalje dă putuljală.”
80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Ivan u kriskut šă su ămbălurit ăm duh. Kusta ăm pustinjă păn šje nu su arătat javno alu Izraelc.
