Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
Kad već mnogi poduzeše sastaviti izvješće o događajima koji se ispuniše među nama -
2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
kako nam to predadoše oni koji od početka bijahu očevici i sluge Riječi -
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
pošto sam sve, od početka, pomno ispitao, naumih i ja tebi, vrli Teofile, sve po redu napisati
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
da se tako osvjedočiš o pouzdanosti svega u čemu si poučen.
5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
U dane Heroda, kralja judejskoga, bijaše neki svećenik imenom Zaharija iz razreda Abijina. Žena mu bijaše od kćeri Aronovih, a ime joj Elizabeta.
6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
Oboje bijahu pravedni pred Bogom: živjeli su besprijekorno po svim zapovijedima i odredbama Gospodnjim.
7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
No nisu imali djeteta jer Elizabeta bijaše nerotkinja, a oboje već poodmakle dobi.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
Dok je Zaharija jednom po redu svoga razreda obavljao svećeničku službu pred Bogom,
9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
ždrijebom ga zapade po bogoslužnom običaju da uđe u Svetište Gospodnje i prinese kad.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
Za vrijeme kađenice sve je ono mnoštvo naroda vani molilo.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
A njemu se ukaza anđeo Gospodnji. Stajao je s desne strane kadionoga žrtvenika.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Ugledavši ga, Zaharija se prepade i strah ga spopade.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
No anđeo mu reče: “Ne boj se, Zaharija! Uslišana ti je molitva: žena će ti Elizabeta roditi sina. Nadjenut ćeš mu ime Ivan.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
Bit će ti radost i veselje i rođenje će njegovo mnoge obradovati.
15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Bit će doista velik pred Gospodinom. Ni vina ni drugoga opojnog pića neće piti. Duha Svetoga bit će pun već od majčine utrobe.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
Mnoge će sinove Izraelove obratiti Gospodinu, Bogu njihovu.
17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
Ići će pred njim u duhu i sili Ilijinoj da obrati srce otaca k sinovima i nepokorne k razumnosti pravednih te spremi Gospodinu narod pripravan.”
18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Nato Zaharija reče anđelu: “Po čemu ću ja to razaznati. Ta star sam i žena mi poodmakle dobi.”
19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Anđeo mu odgovori: “Ja sam Gabriel koji stojim pred Bogom. Poslan sam da govorim s tobom i da ti donesem ovu radosnu poruku.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
I evo, budući da nisi povjerovao mojim riječima, koje će se ispuniti u svoje vrijeme, zanijemjet ćeš i nećeš moći govoriti do dana dok se to ne zbude.”
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Narod je iščekivao Zahariju i čudio se što se toliko zadržao u Svetištu.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Kad je napokon izašao, nije im mogao ništa reći pa zaključiše da je u Svetištu imao viđenje. Nastojao im se doduše izraziti znakovima, ali osta nijem.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
Kad se navršiše dani njegove službe, otiđe kući.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
Nakon tih dana zatrudnje Elizabeta, njegova žena. Krila se pet mjeseci govoreći:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
“Evo, to mi je učinio Gospodin u dane kad mu se svidje skinuti s mene sramotu među ljudima.”
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
U šestome mjesecu posla Bog anđela Gabriela u galilejski grad imenom Nazaret
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
k djevici zaručenoj s mužem koji se zvao Josip iz doma Davidova; a djevica se zvala Marija.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Anđeo uđe k njoj i reče: “Zdravo, milosti puna! Gospodin s tobom!”
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Na tu se riječ ona smete i stade razmišljati kakav bi to bio pozdrav.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
No anđeo joj reče: “Ne boj se, Marijo! Ta našla si milost u Boga.
31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Evo, začet ćeš i roditi sina i nadjenut ćeš mu ime Isus.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
On će biti velik i zvat će se Sin Svevišnjega. Njemu će Gospodin Bog dati prijestolje Davida, oca njegova,
i kraljevat će nad domom Jakovljevim uvijeke i njegovu kraljevstvu neće biti kraja.” (aiōn g165)
34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Nato će Marija anđelu: “Kako će to biti kad ja muža ne poznajem?”
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
Anđeo joj odgovori: “Duh Sveti sići će na te i sila će te Svevišnjega osjeniti. Zato će to čedo i biti sveto, Sin Božji.
36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
A evo tvoje rođakinje Elizabete: i ona u starosti svojoj zače sina. I njoj, nerotkinjom prozvanoj, ovo je već šesti mjesec.
37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
Ta Bogu ništa nije nemoguće!”
38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
Nato Marija reče: “Evo službenice Gospodnje, neka mi bude po tvojoj riječi!” I anđeo otiđe od nje.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Tih dana usta Marija i pohiti u Gorje, u grad Judin.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
Uđe u Zaharijinu kuću i pozdravi Elizabetu.
41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
Čim Elizabeta začu Marijin pozdrav, zaigra joj čedo u utrobi. I napuni se Elizabeta Duha Svetoga
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
i povika iz svega glasa: “Blagoslovljena ti među ženama i blagoslovljen plod utrobe tvoje!
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Ta otkuda meni da mi dođe majka Gospodina mojega?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Gledaj samo! Tek što mi do ušiju doprije glas pozdrava tvojega, zaigra mi od radosti čedo u utrobi.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
Blažena ti što povjerova da će se ispuniti što ti je rečeno od Gospodina!”
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Tada Marija reče: “Veliča duša moja Gospodina,
47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
klikće duh moj u Bogu, mome Spasitelju,
48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
što pogleda na neznatnost službenice svoje: odsad će me, evo, svi naraštaji zvati blaženom.
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
Jer velika mi djela učini Svesilni, sveto je ime njegovo!
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
Od koljena do koljena dobrota je njegova nad onima što se njega boje.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Iskaza snagu mišice svoje, rasprši oholice umišljene.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Silne zbaci s prijestolja, a uzvisi neznatne.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Gladne napuni dobrima, a bogate otpusti prazne.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
Prihvati Izraela, slugu svoga, kako obeća ocima našim:
spomenuti se dobrote svoje prema Abrahamu i potomstvu njegovu dovijeka.” (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
Marija osta s Elizabetom oko tri mjeseca, a onda se vrati kući.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
Elizabeti se međutim navršilo vrijeme da rodi. I porodi sina.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Kad su njezini susjedi i rođaci čuli da joj Gospodin obilno iskaza dobrotu, radovahu se s njome.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Osmoga se dana okupe da obrežu dječaka. Htjedoše ga prozvati imenom njegova oca - Zaharija,
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
no mati se njegova usprotivi: “Nipošto, nego zvat će se Ivan!”
61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
Rekoše joj na to: “Ta nikoga nema od tvoje rodbine koji bi se tako zvao.”
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
Tada znakovima upitaju oca kojim ga imenom želi prozvati.
63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
On zaiska pločicu i napisa “Ivan mu je ime!” Svi se začude,
64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
a njemu se umah otvoriše usta i jezik te progovori blagoslivljajući Boga.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
Strah obuze sve njihove susjede, a po svem su se Gorju judejskom razglašavali svi ti događaji.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
I koji su god čuli, razmišljahu o tome pitajući se: “Što li će biti od ovoga djeteta?” Uistinu, ruka Gospodnja bijaše s njime.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
A Zaharija, otac njegov, napuni se Duha Svetoga i stade prorokovati:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
“Blagoslovljen Gospodin Bog Izraelov, što pohodi i otkupi narod svoj!
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
Podiže nam snagu spasenja u domu Davida, sluge svojega,
kao što obeća na usta svetih proroka svojih odvijeka: (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
spasiti nas od neprijatelja naših i od ruke sviju koji nas mrze;
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
iskazati dobrotu ocima našim i sjetiti se svetog Saveza svojega,
73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
zakletve kojom se zakle Abrahamu, ocu našemu: da će nam dati
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
te mu, izbavljeni iz ruku neprijatelja, služimo bez straha
75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
u svetosti i pravednosti pred njim u sve dane svoje.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
A ti, dijete, prorok ćeš se Svevišnjega zvati jer ćeš ići pred Gospodinom da mu pripraviš putove,
77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
da pružiš spoznaju spasenja narodu njegovu po otpuštenju grijeha njihovih,
78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
darom premilosrdnog srca Boga našega po kojem će nas pohoditi Mlado sunce s visine
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
da obasja one što sjede u tmini i sjeni smrtnoj, da upravi noge naše na put mira.”
80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Dječak je međutim rastao i duhom jačao. Boravio je u pustinji sve do dana svoga javnog nastupa pred Izraelom.
