Lukáš 8
1 I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním,
Pale godova o Isus džalas pe sa e bare thaj cikne gava, propovedilas thaj navestilas e Bahtali nevimata palo o carstvo e Devlesko. Pale leste džanas e dešuduj apostolurja
2 I ženy některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo,
thaj varesave manušnja saven o Isus oslobodisardas katar e bilačhe duhurja thaj sastarda len katar e nasvalimata: e Marija andar e Magdala, andar savi trada efta demonurja,
3 A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
e Jovana, romnji e Huzošći savo sas e Irodosko upravitelj, e Suzana, thaj but aver save pomožinas e Isusešće thaj e dešuduje apostolenđe pire lovenca thaj okoleja so sas len.
4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, mluvil jim v podobenství:
Dok još ćidelas pe o but o them andar e razne gava, o Isus phendas lenđe akaja paramiči:
5 Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
“Jek đes inkljisto o sejači te sejol. Dok sijolas, varesavo seme pelo po drom thaj o them uštada les a e čiriklja aviline thaj haline les.
6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
Aver seme pelo pe barutni a kana inkljisto odma šućilo kaj nas les dosta vlage.
7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
Varesavo seme pelo maškar e kangre thaj e kangre tasadine les sar barjonas zajedno lesa.
8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
A varesavo napokon pelo pe lačhi phuv, niknosarda thaj bijanda šel drom majbut.” Kana phendas godova thaj čhuta muj: “Ašunen kana već si tumen kan!”
9 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství?
E učenikurja phučline e Isuse so značil godoja paramiči.
10 A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
A vo phendas lenđe: “Tumenđe si dino te džanen e tajne e Devlešće carstvošće, a averenđe si dino samo ande paramiča, kaj ando Sveto lil ačhel ramome: ‘vi ako dićhen či primetin, vi ako čhon kan či haćaren.’
11 Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
A akava si so značil e paramiči: O seme si sago o alav e Devlesko.
12 A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
Okova seme savo pelo po drom si sago e manuša save ašunen o alav, ali avel o beng thaj inđarel o alav e Devlesko andar lenđe ile te na paćan thaj te či spasin pe.
13 Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí příjímají slovo, a tiť kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
A varesave si sago o seme savo si posadime pe barutni phuv. Kana ašunen e Devlesko alav, odma prihvatin les e bahtasa, ali najlen koreno. Varesavi vrjama paćan, ali kana aven e kušnje von peren katar o paćipe.
14 Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
A okova seme savo pelo ande kangre si sago e manuša save ašunen o alav, ali još pe lengo drom e trajošće brige tasaven len e barvalipeja thaj akale trajošće nasladenca thaj či anen lačho plodo.
15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek přinášejí v trpělivosti.
Okova seme savo pelo pe lačhi phuv si sago e manuša save ašunen o alav thaj inćaren les ando lačho thaj plemenito ilo thaj ustrain dok či anen plodo.”
16 Nižádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
“Khonikal kana del jag o stenko či čhol les talo čaro niti talo kreveto, nego čhon les po čirako, te dićhen o svetlo okola save den andre.
17 Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.
Sa so si garado thaj ćerdo tajno avela sikado javno thaj inkljela po videlo.
18 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
Len sama sar ašunen, kaj kas si dela pe lešće, a kas naj lela pe lestar vi okova so gndil kaj si les.”
19 Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
Ko Isus aviline lešći dej thaj lešće phral, ali katar o but o them našti ćerdine lesa svato.
20 I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
A vareko javisarda e Isusešće: “Ćiri dej thaj ćire phral ačhen avri thaj kamen te dićhen tu.”
21 A on odpověděv, řekl k nim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
O Isus phendas lenđe: “Mungri dej thaj mungre phral si okola save ašunen thaj izvršisaren o alav mungre Devlesko.”
22 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl k nim: Přeplavme se přes jezero. I odstrčili lodí od břehu.
Jek đes o Isus phendas pire dešuduj učenikonenđe: “Hajde te nakhas pe koja rig e jezerošći.” O Isus thaj lešće učenikurja dine ando čamco thaj isplovisardine.
23 A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.
Dok plovinas, e Isuse lija e lindri. Ande godova mukla pe e oluja po jezero. E lađica počnisarda te pherel pe e pajesa a von arakhline pe ande bari briga pale piro trajo.
24 I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I přestala bouře, a stalo se utišení.
Aviline ko Isus, džungadine les thaj čhutine muj: “Sikavneja, sikavneja, tasadosa!” Vo džungadilo, thaj zapovedisarda e bavlajaće thaj e talasenđe thaj e talasurja smirosajle thaj nastanisarda tišina.
25 I řekl jim: Kde je víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
A o Isus phendas lenđe: “Kaj tumaro paćipe?” A von ande dar thaj ando čudo phučenas jek avres: “Ko si akava te zapovedil e paješće thaj e bavlajaće, a von te pokorin pe lešće?”
26 I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
Askal o Isus thaj lešće učenikurja otplovisardine pe obala ke gerasinsko krajo, savo si pe koja rig katar o Galilejako jezero.
27 A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
Dok o Isus inkljelas pe obala, avilo angle leste o manuš ande savo sas e bilačhe duhurja. Već dugo či inđarelas e drze pe peste, niti trajilas ando ćher nego trajilas ande limorja.
28 Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
Kana o manuš dikhla e Isuse, čhuda pes pe koča angle leste thaj ande sasto glaso čhuta muj: “So kames mandar, Isuse, majbare Devlešće čhaveja? Moliv tut na muči man!”
29 Nebo přikazoval duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán, ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť.
(Kaj o Isus zapovedisardas e bilačhe duhošće te inkljel andar godova manuš. Kaj već lungo vrjama o bilačho duho inćarelas les ande piri vlast, Čak vi kana phandenas les ande lancurja thaj ande okurja, o manuš trgolas e lancurja thaj o beng inđarelas les ande pustinja.)
30 I otázal se Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Tma. Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
O Isus pe godova phučla les: “Sar bučhos?” Vo phendas: “Legija”, kaj ande leste dine e but bilačhe demonurja.
Thaj zamolisardine e Isuse te na naredil lenđe te džantar ando bezdan. (Abyssos g12)
32 Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho ďáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
A okote ande gora sas bari gomila bale save čarjonas. Askal e demonurja zamolisardine e Isuse te mućel len te den ande bale. Thaj vo mukla len.
33 I vyšedše ďáblové z člověka, vešli do vepřů, a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
Askal e bilačhe demonurja inkljistine andar o manuš thaj dine ande bale. Thaj e bale pojurisardine niz o brego ando jezero thaj tasadile.
34 A viděvše pastýři, co se stalo, utekli pryč; a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
A kana dikhline okola manuša kaj lenas sama pe bale so sas, našline thaj phendine pe gava thaj pe okoline thana so dikhline.
35 I vyšli lidé, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
A o them inkljisto te dićhel so sas. Avile dži ko Isus thaj dikhline e manuše andar savo inkljistine e bilačhe demonurja sar bešel dži ke Isusešće pungre, furjardo ande drze thaj saste gođasa e dar askal dijas pe lende.
36 A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest zdráv učiněn ten, jenž měl ďábelství.
A okola kaj lenas sama pe bale phendine averenđe, sar o Isus oslobodisardas e manuše ande savo sas e demonurja.
37 I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
Askal e Isuse zamolisarda sa o them andar e gerasinsko krajo te džaltar lendar kaj lija len e bari dar. O Isus dija ando čamco thaj teljarda palpale ande Galileja.
38 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
A o manuš andar savo o Isus trada e bilačhe demonen, zamolisarda e Isuse te šaj ačhel lesa, ali o Isus phendas lešće:
39 Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
“Bolde tut ćhere thaj phen sa so ćerda tuće o Del.” Thaj o manuš đelotar thaj razglasisarda pe sasto gav so ćerda lešće o Isus.
40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
A kana o Isus bolda pe palpale pe koja rig e jezerošći, malada les o them kaj željno ažućarenas les.
41 A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
Thaj dik, avilo o manuš kasko alav sas Jair, savo sas jek katar e vođe ande sinagoga. Thaj pelo pe pire koča angle Isusešće pungre thaj zamolisarda les te del ande lesko ćher
42 Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
kaj sas po meripe lešći jedino čhej savja sas varekaj katar dešuduj brš. Dok o Isus džalas ande Jairesko ćher oko leste ćićidelas pe sa o them katar sa e riga.
43 Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti, )
A maškar o them sas jek manušnji savi sas nasvali katar o godova kaj dešuduj brš thavdelas o rat latar. Sa so sasla dija pe doktorja thaj khonik našti te sastarelas lat.
44 Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
Nakhli palal leste thaj astarda pe e ćoškostar katar e Isusešći haljina, thaj o rat odma ačhilo latar.
45 I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
A o Isus phendas: “Ko astarda pe pale mungri haljina?” Savora počnisardine te branin pe, a o Petar phendas: “Sikavneja, o but o them ćićidel tut thaj spidel pe, a tu phučes ko astarda pe pale mande.”
46 I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
A o Isus phendas: “Vareko astarda pe pale mande. Haćardem sar e sila inkljisti andar mande thaj vareko sastilo.”
47 A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
Kana e manušnji dikhla kaj či ačhili neprimetno, izdralas e daratar thaj peli pe koča angle leste thaj angle sasto them phendas sostar astarda pe pale leste thaj sar odma sastili.
48 A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
A vo phendas laće: “Čhejo, ćiro paćipe sastarda tut. Dža ando miro!”
49 A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.
Dok o Isus još ćerelas svato e manušnjasa, avilo vareko andar e Jairesko ćher ko Jair savo sas vođa ande sinagoga thaj phendas: “Ćiri čhej muli. Na mučisar majbut e sikavne.”
50 Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, věř toliko, a zdrávať bude.
Ašunda godova o Isus thaj phendas: “Na dara! Samo paća thaj voj trajila!”
51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
Kana o Isus areslo ando ćher, či mukla khonikašće te den andre lesa osim o Petre, o Jovane, o Jakov thaj e čhorako dade thaj laće deja.
52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.
A savora save sas ando ćher rovenas thaj žalinas pale čhori. A o Isus phendas lenđe: “Na roven! Či muli, nego samo sovel!”
53 I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.
A von asanas lestar kaj džangline kaj muli.
54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!
O Isus astarda lat palo vas thaj čhuta muj: “Čhorije, ušti!”
55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
Thaj lako duho bolda pe ande late thaj voj odma uštili, a vo naredisarda te denla te hal.
56 I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.
A lako dad thaj laći dej čudisajle, a vo zapovedisarda lenđe te na phenen khonikašće so sas.
