Lukáš 8
1 I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním,
ⲁ̅ⲁⲥϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲙⲛⲛⲥⲱⲥ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲛⲉϥⲙⲟⲟϣⲉ ⲕⲁⲧⲁⲡⲟⲗⲉⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲕⲁⲧⲁϯⲙⲉ ⲉϥⲕⲏⲣⲩⲥⲥⲉ ⲉϥⲉⲩⲁⲅⲅⲉⲗⲓⲍⲉ ⲛⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲉⲡⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲛⲙⲙⲁϥ
2 I ženy některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo,
ⲃ̅ⲛⲙϩⲉⲛⲕⲉϩⲓⲟⲙⲉ ⲛⲁⲓ ⲉⲛⲧⲁϥⲧⲁⲗϭⲟⲟⲩ ϩⲛ ⲛⲉⲩⲡⲛⲁ ⲙⲡⲟⲛⲏⲣⲟⲛ ⲙⲛ ⲛⲉⲩϣⲱⲛⲉ ⲙⲁⲣⲓⲁ ⲧⲉϣⲁⲩⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲟⲥ ϫⲉ ⲙⲁⲅⲇⲁⲗⲏⲛⲏ ⲧⲁⲓ ⲉⲛⲧⲁⲥⲁϣϥ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲏⲧⲥ
3 A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
ⲅ̅ⲛⲙⲓⲱϩⲁⲛⲛⲁ ⲑⲓⲙⲉ ⲛⲭⲟⲩⲍⲁ ⲡⲉⲡⲓⲧⲣⲟⲡⲟⲥ ⲛϩⲏⲣⲱⲇⲏⲥ ⲛⲙⲥⲟⲩⲥⲁⲛⲛⲁ ⲁⲩⲱ ϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲉⲛⲁϣⲱⲟⲩ ⲛⲁⲓ ⲉⲛⲉⲩⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲉⲓ ⲛⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉⲩϩⲩⲡⲁⲣⲭⲟⲛⲧⲁ
4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, mluvil jim v podobenství:
ⲇ̅ⲉⲣⲉⲟⲩⲙⲏⲏϣⲉ ⲇⲉ ⲥⲱⲟⲩϩ ⲉⲛⲁϣⲱϥ ⲙⲛ ⲛⲉⲧⲛⲏⲟⲩ ϣⲁⲣⲟϥ ⲕⲁⲧⲁⲡⲟⲗⲉⲓⲥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϩⲓⲧⲛ ⲟⲩⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ
5 Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
ⲉ̅ϫⲉ ⲁϥⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲧϫⲟ ⲉⲧϫⲉⲡⲉϥϭⲣⲟϭ ⲁⲩⲱ ϩⲙ ⲡⲧⲣⲉϥϫⲟ ⲁϩⲟⲓⲛⲉ ϩⲉ ϩⲁⲧⲛⲧⲉϩⲓⲏ ⲁⲩϩⲟⲙⲟⲩ ⲁⲛϩⲁⲗⲁⲧⲉ ⲛⲧⲡⲉ ⲟⲩⲟⲙⲟⲩ
6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
ⲋ̅ⲁϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲇⲉ ϩⲉ ⲉϫⲛ ⲙⲡⲉⲧⲣⲁ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲟⲩⲣⲱⲧ ⲁⲩϣⲟⲟⲩⲉ ϫⲉ ⲙⲙⲛⲁϭⲃⲉⲥ ϩⲁⲣⲟⲟⲩ
7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
ⲍ̅ϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲇⲉ ⲁⲩϩⲉ ⲉⲧⲙⲏⲧⲉ ⲛⲛϣⲟⲛⲧⲉ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲉⲛϣⲟⲛⲧⲉ ⲣⲱⲧ ⲁⲩⲟϭⲧⲟⲩ
8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
ⲏ̅ϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲇⲉ ⲁⲩϩⲉ ⲉϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲟⲩⲣⲱⲧ ⲁⲩⲧⲁⲩⲉⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϣⲉ ⲛⲕⲱⲃ ⲛⲁⲉⲓ ⲇⲉ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲛⲉϥⲙⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉ ϫⲉ ⲡⲉⲧⲉⲩⲛⲧϥⲙⲁⲁϫⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲉⲥⲱⲧⲙ ⲙⲁⲣⲉϥⲥⲱⲧⲙ
9 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství?
ⲑ̅ⲁⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲇⲉ ϫⲛⲟⲩϥ ϫⲉ ⲟⲩ ⲧⲉ ⲧⲉⲓⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ
10 A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
ⲓ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲛⲧⲁⲩⲧⲁⲁⲥ ⲛⲏⲧⲛ ⲉⲉⲓⲙⲉ ⲉⲡⲙⲩⲥⲧⲏⲣⲓⲟⲛ ⲛⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲓϣⲁϫⲉ ⲇⲉ ⲛⲙⲡⲕⲉⲥⲉⲉⲡⲉ ϩⲛ ϩⲉⲛⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲩⲉⲛⲁⲩ ⲛⲛⲉⲩⲓⲱⲣϩ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲥⲱⲧⲙ ⲛⲛⲉⲩⲓⲙⲉ
11 Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
ⲓ̅ⲁ̅ⲧⲁⲓ ⲇⲉ ⲧⲉ ⲧⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲡⲉϭⲣⲟϭ ⲡⲉ ⲡϣⲁϫⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
12 A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
ⲓ̅ⲃ̅ⲛⲉⲧϩⲁⲧⲛ ⲧⲉϩⲓⲏ ⲇⲉ ⲛⲉ ⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲙⲛⲛⲥⲱⲥ ⲉϣⲁⲣⲉ ⲡⲡⲟⲛⲏⲣⲟⲥ ⲉⲓ ⲛϥϥⲓ ⲙⲡϣⲁϫⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲉⲩϩⲏⲧ ϫⲉ ⲛⲛⲉⲩⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲛⲥⲉⲟⲩϫⲁⲓ
13 Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí příjímají slovo, a tiť kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
ⲓ̅ⲅ̅ⲛⲉⲧϩⲓϫⲛ ⲧⲡⲉⲧⲣⲁ ⲇⲉ ⲛⲉ ⲛⲁⲉⲓ ⲉϣⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲉϣⲉⲡⲡϣⲁϫⲉ ⲉⲣⲟⲟⲩ ϩⲛ ⲟⲩⲣⲁϣⲉ ⲛⲁⲉⲓ ⲇⲉ ⲙⲙⲛⲧⲟⲩⲛⲟⲩⲛⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲉϣⲁⲩⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲡⲣⲟⲥⲟⲩⲟⲉⲓϣ ϩⲛ ⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲇⲉ ⲙⲡⲉⲓⲣⲁⲥⲙⲟⲥ ϣⲁⲩⲕⲟⲧⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ
14 Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
ⲓ̅ⲇ̅ⲛⲉⲛⲧⲁⲩϩⲉ ⲇⲉ ⲉϫⲛ ⲛϣⲟⲛⲧⲉ ⲛⲉ ⲛⲁⲓ ⲉⲧⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲉⲧⲙⲟⲟϣⲉ ϩⲛ ⲛⲣⲟⲟⲩϣ ⲛⲙ ⲧⲙⲛⲧⲣⲙⲙⲁⲟ ⲛⲙⲛϩⲏⲇⲟⲛⲏ ⲛⲧⲉⲡⲃⲓⲟⲥ ⲉⲩⲱϭⲧ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲉⲛⲥⲉϫⲱⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲁⲛ
15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek přinášejí v trpělivosti.
ⲓ̅ⲉ̅ⲛⲉⲧϩⲓϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲇⲉ ⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲛⲉ ⲛⲁⲓ ⲉⲛⲧⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ϩⲛ ⲟⲩϩⲏⲧ ⲉⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲛⲁⲅⲁⲑⲟⲥ ⲁⲩⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲁⲩϯ ⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ϩⲛ ⲟⲩϩⲩⲡⲟⲙⲟⲛⲏ
16 Nižádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
ⲓ̅ⲋ̅ⲙⲉⲣⲉⲗⲁⲁⲩ ϫⲉⲣⲉⲟⲩϩⲏⲃⲥ ⲛϥϩⲟⲃⲥϥ ⲛⲟⲩϩⲛⲁⲁⲩ ⲏ ⲛϥⲕⲁⲁϥ ϩⲁ ⲟⲩϭⲗⲟϭ ⲁⲗⲗⲁ ⲉϣⲁϥⲕⲁⲁϥ ⲉϫⲛ ⲧⲗⲩⲭⲛⲓⲁ ϫⲉ ⲉⲣⲉⲛⲉⲧⲃⲏⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲛⲁⲩ ⲉⲡⲟⲩⲟⲉⲓⲛ
17 Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.
ⲓ̅ⲍ̅ⲙⲙⲛⲗⲁⲁⲩ ⲅⲁⲣ ⲉϥϩⲏⲡ ⲉⲛϥⲛⲁⲟⲩⲱⲛϩ ⲉⲃⲟⲗ ⲁⲛ ⲁⲩⲱ ⲙⲙⲛⲗⲁⲁⲩ ⲉϥϩⲟⲃⲥ ⲉⲛⲥⲉⲛⲁⲉⲓⲙⲉ ⲉⲣⲟϥ ⲁⲛ ⲛϥⲉⲓ ⲉⲡⲟⲩⲟⲓⲛ
18 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
ⲓ̅ⲏ̅ϯϩⲧⲏⲧⲛ ϭⲉ ϫⲉ ⲉⲧⲉⲧⲛⲥⲱⲧⲙ ⲛⲁϣ ⲛϩⲉ ⲡⲉⲧⲉ ⲟⲩⲛⲧⲁϥ ⲅⲁⲣ ⲥⲉⲛⲁϯ ⲛⲁϥ ⲁⲩⲱ ⲡⲉⲧⲉⲙⲛⲧⲁϥ ⲡⲉⲧϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲟⲩⲛⲧⲁⲓ ⲥϥ ⲥⲉⲛⲁϥⲓⲧϥ ⲛⲧⲟⲟⲧϥ
19 Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
ⲓ̅ⲑ̅ⲁⲧⲉϥⲙⲁⲁⲩ ⲇⲉ ⲉⲓ ϣⲁⲣⲟϥ ⲙⲛ ⲛⲉϥⲥⲛⲏⲩ ⲙⲡⲟⲩⲉϣϭⲙϭⲟⲙ ⲉⲧⲱⲙⲛⲧ ⲉⲣⲟϥ ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲙⲏⲏϣⲉ
20 I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
ⲕ̅ⲁⲩϫⲓⲡⲟⲩⲱ ⲇⲉ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲧⲉⲕⲙⲁⲁⲩ ⲙⲛ ⲛⲉⲕⲥⲛⲏⲟⲩ ⲁϩⲉⲣⲁⲧⲟⲩ ϩⲓⲡⲥⲁ ⲃⲃⲟⲗ ⲉⲩⲟⲩⲉϣ ⲛⲁⲩ ⲉⲣⲟⲕ
21 A on odpověděv, řekl k nim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
ⲕ̅ⲁ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲁϥⲟⲩⲱϣⲃ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲧⲁⲙⲁⲁⲩ ⲙⲛ ⲛⲁⲥⲛⲏⲩ ⲛⲉ ⲛⲁⲓ ⲉⲧⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉϯⲣⲉ ⲙⲙⲟϥ
22 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl k nim: Přeplavme se přes jezero. I odstrčili lodí od břehu.
ⲕ̅ⲃ̅ⲁⲥϣⲱⲡⲉ ⲇⲉ ⲛⲟⲩϩⲟⲟⲩ ⲉⲁϥⲧⲁⲗⲉ ⲉⲩϫⲟⲓ ⲙⲛ ⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲙⲁⲣⲟⲛ ⲉⲡⲉⲕⲣⲟ ⲛⲧⲗⲓⲙⲛⲏ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣϩⲱⲧ
23 A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.
ⲕ̅ⲅ̅ⲉⲩⲣϩⲱⲧ ⲇⲉ ⲁϥⲱⲃϣ ⲁⲩⲧⲣⲱⲙ ⲛⲧⲏⲩ ⲉⲓ ⲉⲡⲉⲥⲏⲧ ⲉⲧⲗⲓⲙⲛⲏ ⲁⲩϣⲧⲟⲣⲧⲣ ⲇⲉ ⲁⲩⲱ ⲁⲩϭⲓⲛⲇⲩⲛⲉⲩⲉ
24 I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I přestala bouře, a stalo se utišení.
ⲕ̅ⲇ̅ⲁⲩϯⲡⲉⲩⲟⲩⲟⲓ ⲇⲉ ⲉⲣⲟϥ ⲁⲩⲧⲟⲩⲛⲟⲥϥ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ ⲡⲥⲁϩ ⲧⲛⲛⲁⲧⲁⲕⲟ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲁϥⲧⲱⲟⲩⲛ ⲁϥⲉⲡⲓⲧⲓⲙⲁ ⲙⲡⲧⲏⲟⲩ ⲛⲙⲫⲟⲉⲓⲙ ⲙⲡⲙⲟⲟⲩ ⲁϥⲗⲟ ⲁⲩϫⲁⲙⲏ ϣⲱⲡⲉ
25 I řekl jim: Kde je víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
ⲕ̅ⲉ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲇⲉ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲉⲥⲧⲱⲛ ⲧⲉⲧⲛⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲉⲩⲣ ϩⲟⲧⲉ ⲇⲉ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲣϣⲡⲏⲣⲉ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲛⲉⲩⲉⲣⲏⲩ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ϭⲉ ⲛⲧⲟϥ ⲡⲉ ⲡⲁⲓ ϫⲉ ϥⲟⲩⲉϩⲥⲁϩⲛⲉ ⲛⲛⲧⲏⲩ ⲛⲙⲡⲙⲟⲟⲩ ⲥⲉⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲱϥ
26 I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
ⲕ̅ⲋ̅ⲁⲩⲥϭⲏⲣ ⲇⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲧⲉⲭⲱⲣⲁ ⲛⲛⲅⲉⲣⲁⲍⲏⲛⲟⲥ ⲉⲧⲉⲧⲁⲓ ⲧⲉⲉⲧⲙⲡⲉⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲧⲅⲁⲗⲓⲗⲁⲓⲁ
27 A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
ⲕ̅ⲍ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲉⲓ ⲇⲉ ⲉⲡⲉⲕⲣⲟ ⲁⲩⲣⲱⲙⲉ ⲧⲱⲙⲛⲧ ⲉⲣⲟϥ ⲉϥⲛⲏⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲡⲟⲗⲉⲓⲥ ⲉⲩⲛ ϩⲉⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ϩⲓⲱⲱϥ ⲉⲁϥⲣⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲉⲙⲡϥϯϩⲟⲓⲧⲉ ϩⲓⲱⲱϥ ⲁⲩⲱ ⲉⲙⲡϥⲟⲩⲱϩ ϩⲛ ⲏ ⲉⲓ ⲁⲗⲗⲁ ⲉϥϩⲛ ⲛⲉⲙϩⲁⲟⲩ
28 Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
ⲕ̅ⲏ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲛⲁⲩ ⲇⲉ ⲉⲓⲏⲥ ⲁϥϫⲓϣⲕⲁⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲁϥⲡⲁϩⲧϥ ϩⲁⲣⲁⲧϥ ⲡⲉϫⲁϥ ϩⲛ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲥⲙⲏ ϫⲉ ⲉⲕⲟⲩⲉϣⲟⲩ ⲛⲙⲙⲁⲛ ⲓⲏⲥ ⲡϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲧϫⲟⲥⲉ ϯⲥⲟⲡⲥ ⲙⲙⲟⲕ ⲙⲡⲣⲃⲁⲥⲁⲛⲓⲍⲉ ⲙⲙⲟⲓ
29 Nebo přikazoval duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán, ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť.
ⲕ̅ⲑ̅ⲁϥⲡⲁⲣⲁⲅⲅⲉⲓⲗⲉ ⲅⲁⲣ ⲛⲛⲉⲡⲛⲁ ⲛⲁⲕⲁⲑⲁⲣⲧⲟⲛ ⲉⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲣⲱⲙⲉ ⲛⲉⲁϥⲣ ϩⲉⲛⲛⲟϭ ⲅⲁⲣ ⲛⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲉϣⲁϥⲧⲟⲣⲡϥ ⲛⲉϣⲁⲩⲙⲟⲣϥ ⲇⲉ ⲡⲉ ϩⲛ ϩⲉⲛϩⲁⲗⲩⲥⲓⲥ ⲛⲙϩⲉⲛⲓⲛⲉ ⲛϩⲟⲙⲛⲧ ⲉⲩϩⲁⲣⲉϩ ⲉⲣⲟϥ ⲁⲩⲱ ϣⲁϥⲡⲱϩ ⲛⲙⲙⲣⲣⲉ ⲛⲥⲉϫⲓⲧϥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲛ ⲡⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲉϩⲉⲛⲙⲁ ⲛϫⲁⲓⲉ
30 I otázal se Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Tma. Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
ⲗ̅ⲁⲓⲏⲥ ⲇⲉ ϫⲛⲟⲩϥ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲡⲉ ⲡⲉⲕⲣⲁⲛ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ϫⲉ ⲗⲉⲅⲉⲱⲛ ϫⲉ ⲁϩⲁϩ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲣⲟϥ
ⲗ̅ⲁ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ϫⲉ ⲛⲛⲉϥⲟⲩⲉϩⲥⲁϩⲛⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲃⲱⲕ ⲉⲡⲛⲟⲩⲛ (Abyssos g12)
32 Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho ďáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
ⲗ̅ⲃ̅ⲛⲉⲟⲩⲛ ⲟⲩⲁⲅⲉⲗⲏ ⲇⲉ ⲣⲣⲓⲣ ⲙⲙⲁⲩ ⲡⲉ ⲉⲛⲁϣⲱⲥ ⲉⲩⲙⲟⲟⲛⲉ ⲙⲙⲟⲥ ϩⲓⲡⲧⲟⲟⲩ ⲁⲩⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲇⲉ ϫⲉ ⲉϥⲉⲟⲩⲉϩⲥⲁϩⲛⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲛⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲕⲁⲁⲩ
33 I vyšedše ďáblové z člověka, vešli do vepřů, a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
ⲗ̅ⲅ̅ⲁⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲇⲉ ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡⲣⲱⲙⲉ ⲁⲩⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲛⲣⲓⲣ ⲁⲥϯⲡⲉⲥⲟⲩⲟⲓ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲧⲁⲅⲉⲗⲏ ⲉϫⲛ ⲧϣⲱⲙⲉ ⲉⲡⲉⲥⲏⲧ ⲉⲧⲗⲓⲙⲛⲏ ⲁⲩⲙⲟⲩ
34 A viděvše pastýři, co se stalo, utekli pryč; a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
ⲗ̅ⲇ̅ⲁⲛⲉⲧⲙⲟⲟⲛⲉ ⲇⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲡⲉⲛⲧⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲁⲩⲡⲱⲧ ⲁⲩϫⲓⲡⲟⲩⲱ ⲉⲧⲡⲟⲗⲉⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲉⲛⲥⲱϣⲉ
35 I vyšli lidé, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
ⲗ̅ⲉ̅ⲁⲩⲉⲓ ⲇⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲛⲁⲩ ⲉⲡⲉⲛⲧⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲁⲩⲉⲓ ϣⲁⲓⲏⲥ ⲁⲩϩⲉ ⲉⲡⲣⲱⲙⲉ ⲉϥϩⲙⲟⲟⲥ ⲡⲁⲓ ⲉⲛⲧⲁ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲏⲧϥ ⲉⲣⲉⲛⲉϥϩⲟⲓⲧⲉ ϩⲓⲱⲱϥ ⲉⲣⲉⲡⲉϥϩⲏⲧ ⲥⲙⲟⲛⲧ ⲉϥϩⲙⲟⲟⲥ ϩⲁⲧⲛⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ ⲛⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣϩⲟⲧⲉ
36 A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest zdráv učiněn ten, jenž měl ďábelství.
ⲗ̅ⲋ̅ⲁⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲛⲁⲩ ⲇⲉ ⲧⲁⲙⲟⲟⲩ ⲉⲑⲉ ⲉⲛⲧⲁⲡⲉⲧⲟ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲟⲩϫⲁⲓ ⲙⲙⲟⲥ
37 I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
ⲗ̅ⲍ̅ⲁⲩⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲧⲏⲣϥ ⲛⲧⲡⲉⲣⲓⲭⲱⲣⲟⲥ ⲛⲛⲅⲉⲣⲁⲍⲏⲛⲟⲥ ⲉⲃⲱⲕ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧⲟⲩ ϫⲉ ⲁⲩⲛⲟϭ ⲛϩⲟⲧⲉ ⲧⲁϩⲟⲟⲩ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲁϥⲁⲗⲉ ⲉⲩϫⲟⲓ ⲁϥⲕⲧⲟϥ
38 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
ⲗ̅ⲏ̅ⲛⲉⲣⲉⲡⲣⲱⲙⲉ ⲇⲉ ⲉⲛⲧⲁ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲏⲧϥ ⲧⲱⲃϩ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲧⲣⲉϥⲙⲟⲟϣⲉ ⲛⲙⲙⲁϥ ⲁϥⲕⲁⲁϥ ⲇⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ
39 Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
ⲗ̅ⲑ̅ϫⲉ ⲕⲟⲧⲕ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲡⲉⲕⲏⲉⲓ ⲛⲅϫⲱ ⲛⲛⲉⲛⲧⲁⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲁⲁⲩ ⲛⲁⲕ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲃⲱⲕ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲡⲟⲗⲉⲓⲥ ⲧⲏⲣⲥ ⲉϥⲧⲁϣⲉⲟⲓϣ ⲛⲛⲉⲛⲧⲁⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲁⲁⲩ ⲛⲁϥ
40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
ⲙ̅ϩⲙ ⲡⲧⲣⲉ ⲓⲏⲥ ⲇⲉ ⲕⲟⲧϥ ⲁⲡⲙⲏⲏϣⲉ ϣⲟⲡϥ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲛⲉⲩϭⲱϣⲧ ⲅⲁⲣ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲡⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲏⲧϥ
41 A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
ⲙ̅ⲁ̅ⲉⲓⲥ ϩⲏⲏⲧⲉ ⲇⲉ ⲁⲩⲣⲱⲙⲉ ⲉⲓ ⲉⲡⲉϥⲣⲁⲛ ⲡⲉ ⲉⲓⲁⲉⲓⲣⲟⲥ ⲉⲡⲁⲣⲭⲱⲛ ⲡⲉ ⲛⲧⲥⲩⲛⲁⲅⲱⲅⲏ ⲁϥⲡⲁϩⲧϥ ϩⲁⲛⲟⲩⲉⲣⲏⲧⲉ ⲛⲓⲏⲥ ⲁϥⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲉⲧⲣⲉϥⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲉϥⲏⲓ
42 Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
ⲙ̅ⲃ̅ϫⲉ ⲉⲛⲉⲟⲩⲛⲧϥ ⲟⲩϣⲉⲉⲣⲉ ⲟⲩⲱⲧ ⲉⲥⲛⲁⲣ ⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲣⲣⲟⲙⲡⲉ ⲧⲁⲓ ⲇⲉ ⲛⲉⲥⲛⲉⲥⲛⲁⲙⲟⲩ ⲉϥⲃⲏⲕ ⲇⲉ ⲁⲡⲙⲏⲏϣⲉ ϩⲉϫϩⲱϫϥ
43 Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti, )
ⲙ̅ⲅ̅ⲉⲓⲥⲟⲩⲥϩⲓⲙⲉ ⲇⲉ ⲉⲣⲉⲡⲉⲥⲛⲟϥ ϩⲁⲣⲟⲥ ⲙⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥⲉ ⲣⲣⲟⲙⲡⲉ ⲧⲁⲓ ⲉⲙⲡⲉⲗⲁⲁⲩ ⲉϣϭⲙϭⲟⲙ ⲉⲧⲁⲗϭⲟⲥ
44 Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
ⲙ̅ⲇ̅ⲁⲥϯⲡⲉⲥⲟⲩⲟⲓ ⲉⲡⲁϩⲟⲩ ⲙⲙⲟϥ ⲁⲥϫⲱϩ ⲉⲛⲧⲱⲧⲉ ⲛⲧⲉϥϣⲧⲏⲛ ⲁⲩⲱ ϩⲛ ⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁⲡⲉⲥⲛⲟϥ ϭⲱ ⲉϥϣⲟⲩⲟ
45 I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
ⲙ̅ⲉ̅ⲡⲉϫⲉ ⲓⲏⲥ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲡⲉ ⲛⲧⲁϥϫⲱϩ ⲉⲣⲟⲓ ⲛⲧⲉⲣⲟⲩϫⲟⲟⲥ ⲇⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ ϫⲉ ⲛⲁⲛⲟⲛ ⲁⲛ ⲛⲉ ⲡⲉϫⲉⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ ⲙⲙⲏⲏϣⲉ ⲛⲉⲧϩⲟϫϩⲉϫ ⲙⲙⲟⲕ ⲉⲧⲑⲗⲓⲃⲉ ⲙⲙⲟⲕ
46 I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
ⲙ̅ⲋ̅ⲓⲏⲥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ϫⲉ ⲁⲩϫⲱϩ ⲉⲣⲟⲓ ⲁⲛⲟⲕ ⲅⲁⲣ ⲁⲓⲉⲓⲙⲉ ⲉⲩϭⲟⲙ ⲉⲁⲥⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲏⲧ
47 A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
ⲙ̅ⲍ̅ⲁⲥⲛⲁⲩ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲧⲉⲥϩⲓⲙⲉ ϫⲉ ⲙⲡⲉⲡϩⲱⲃ ϩⲱⲡ ⲁⲥⲉⲓ ⲉⲥⲥⲧⲱⲧ ⲁⲥⲡⲁϩⲧⲥ ⲛⲁϥ ⲁⲥⲧⲁⲙⲟϥ ϫⲉ ⲛⲧⲁⲥϫⲱϩ ⲉⲣⲟϥ ⲉⲧⲃⲉ ⲟⲩ ⲛϩⲱⲃ ⲙⲡⲉⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲧⲏⲣϥ ⲁⲩⲱ ⲉⲑⲉ ⲉⲛⲧⲁⲥⲗⲟ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ
48 A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
ⲙ̅ⲏ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲥ ϫⲉ ⲧⲁϣⲉⲉⲣⲉ ⲧⲟⲩⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲧⲉⲛⲧⲁⲥⲛⲁϩⲙⲉ ⲃⲱⲕ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲓⲣⲏⲛⲏ
49 A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.
ⲙ̅ⲑ̅ⲉⲧⲓ ⲇⲉ ⲉϥϣⲁϫⲉ ⲁϥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲁ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲛ ⲛⲁⲡⲁⲣⲭⲓⲥⲩⲛⲁⲅⲱⲅⲟⲥ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲁⲧⲉⲕϣⲉⲉⲣⲉ ⲙⲟⲩ ⲙⲡⲣⲥⲕⲩⲗⲗⲉⲓ ϭⲉ ⲙⲡⲥⲁϩ
50 Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, věř toliko, a zdrávať bude.
ⲛ̅ⲓⲏⲥ ⲇⲉ ⲁϥⲥⲱⲧⲙ ⲡⲉϫⲁϥ ϫⲉ ⲙⲡⲣⲣ ϩⲟⲧⲉ ⲙⲟⲛⲟⲛ ⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲁⲩⲱ ⲥⲛⲁⲱⲛϩ
51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
ⲛ̅ⲁ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲉⲓ ⲇⲉ ⲉⲡⲏⲓ ⲙⲡϥⲕⲁⲗⲁⲁⲩ ⲉⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲛⲙⲙⲁϥ ⲛⲥⲁⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲛⲙⲓⲱϩⲁⲛⲛⲏⲥ ⲛⲙⲓⲁⲕⲱⲃⲟⲥ ⲛⲙⲡⲓⲱⲧ ⲛⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲛⲙ ⲧⲉⲥⲙⲁⲁⲩ
52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.
ⲛ̅ⲃ̅ⲛⲉⲩⲣⲓⲙⲉ ⲇⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲛⲉⲩⲛⲉϩⲡⲉ ⲡⲉ ⲉⲣⲟⲥ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ϫⲉ ⲙⲡⲣⲣⲓⲙⲉ ⲙⲡⲥⲙⲟⲩ ⲅⲁⲣ ⲁⲗⲗⲁ ⲉⲥⲛⲕⲟⲧⲕ
53 I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.
ⲛ̅ⲅ̅ⲁⲩⲥⲱⲃⲉ ⲇⲉ ⲛⲥⲱϥ ⲉⲩⲥⲟⲟⲩⲛ ϫⲉ ⲁⲥⲙⲟⲩ
54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!
ⲛ̅ⲇ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲁϥⲛⲉϫⲟⲩⲟⲛ ⲛⲓⲙ ⲉⲃⲟⲗ ⲁϥⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲛⲧⲉⲥϭⲓϫ ⲁϥⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲧⲱⲟⲩⲛⲉ
55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
ⲛ̅ⲉ̅ⲁⲡⲉⲥⲡⲛⲁ ⲇⲉ ⲕⲟⲧϥ ⲉⲣⲟⲥ ⲁⲥⲧⲱⲟⲩⲛ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁϥⲟⲩⲉϩⲥⲁϩⲛⲉ ⲉⲧⲣⲉⲩϯ ⲛⲁⲥ ⲉⲩⲱⲙ
56 I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.
ⲛ̅ⲋ̅ⲁⲩⲣϣⲡⲏⲣⲉ ⲇⲉ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲥⲓⲟⲧⲉ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲁϥⲡⲁⲣⲁⲅⲅⲉⲓⲗⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲧⲙϫⲉ ⲡⲉⲛⲧⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲗⲗⲁⲁⲩ
