Lukáš 7
1 A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
Kănd u fost gata ku svatu šje svite alu lumi, jăl u mers ăm varuš dă Kafarnaum.
2 Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
Akulo are stotnik kari ave sluga pă kari ăl cjenile šă kari are aša bičag dă are pă morči.
3 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
Stotnik u auzăt da Isus šă u mănat pă orikic Židov kari asre glavni la jăl, šă să să arožji, să vijă să ăntremi pă sluga aluj.
4 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
Jej ur vinjit la Isus šă să aruga tari la jăl să vijă. Jej u zăs: “Omusta anume zaslužulešći să fašj aje păntru jăl
5 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
daje kă plašji pă narodu anostru, šă jăl ăj ala kari u făkut sinagogă păntru noj.”
6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
Isus u mers ku jej. Šă jăl no mers dăparći dă la kasa, kănd stotnik u mănat pă urtašji aluj să zăkă: “Domnu, nu či činji să vij ăm kasa ame kă ju nu mes vredan să vijă tu dăsup krovu amnjov!
7 A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
Kă njiš ju nu mă smatralăsk kă mes vredan să vjuv la činji. Aša numa ză vorba dă pă loku hunđi ješć šă sluga amnjov u fi ăntrimat.
8 Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
Kă šă ju mes kătănă kari trăbă să apukă zapovjedur dă la vođa amnjov, ka kum am kătănj dăsupă minji kari trăbă să mă askulči. Ju kănd zapovijedalaskă alu unu: ‘Dući!’, šă jăl merži, šă alu aluje: ‘Hajdi!’, šă jăl vinji, šă alu sluga amnjov kănd ăj zăk: ‘Fă asta!’, šă jăl fašji.”
9 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
Kănd Isus u auzăt aje šje u zăs, jăl su ămirat, šă su ăntors la gărmadă šje ăl sljedile šă jăl lju zăs: “Ju vă zăk kă njiš pă unu Židov dăm Izrael nam aflat ku dăstafel vjeră!”
10 Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
Kănd heje mănac dăla stotnik su ăntors akasă, jej or aflat pă sluga sănătos.
11 I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
Dă pă aje, Isus u mers ăm varuš šje să čamă Nain. Učenici aluj šă gărmadă dă lumi umbla dă pă jăl.
12 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
Ali kum ur vinjit dă apropi la uša dă varuš, u văzut kum dušje pă om mort să ăl ăngropi. Mumăsa alu omula mort are vădoja, šă je ave čar unu fišjor. Šă la mărmănči măržje multă lumi.
13 Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
Kănd u văzutu Domnu, jăl ave milă, šă ju zăs: “Nu plănžji.”
14 A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
Atunšje jăl u pus măna pă kărpašo, šă ominji šje ăl dušje u stat. Atunšje jăl u zăs: “Fišjorulji, ju ac zăk: ‘Skolăći!’”
15 I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
Šă omu mort su skulat šă su apukat să svitaskă šă Isus lu datălă la mumăsa.
16 Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.
Mari frikă u kăzut pă jej toc šă su apukat să hvalalaskă pă Dimizov, šă zăšje: “Mari prorok u vinjit ăntri noj! Dimizov u vinjit să ažuči alu lume aluj.”
17 I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
Šă hiru dă asta u mers ăm Judeja šă okolo.
18 I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
Učenici alu Ivan ăj spunje dă kutotu šje să događale. Kapu Ivan u čimat pă doj učenikur aluj
19 Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
šă lju mănat la Domnu să ăl ăntrebi: “Ješć tu ala kari Dimizov u zăs kă trăbă să vijă ili trăbă să aščiptănj pă altu?”
20 Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
Kănd u ažuns jej la Isus, jej u zăs kă Ivan šje bučază nju mănat să či ăntribănj: “Ješć tu ala kari Dimizov u zăs kă trăbă să vijă ili trăbă să aščiptănj pă altu?”
21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
Isus baš ăntrima atunšje pă multă lumi dăm bičišugur, mukur šă lji oslobodule dăm rov duh, šă alu mulc ominj orb lji dăđe să vadă dăm tot sufljitu.
22 Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
Isus lju ăntors vorba: “Dušjec ăm napoj la Ivan šă spunjecăj šje ac văzut šă ac auzăt, šje ăm făkut: kă orbi ăs ăntrimac, šă poći viđe, šlagărzăci poći umbla, gubavci să čistilešči, šă surži poći să audă, morci să skolă ăm kust, šă alu sărašj propovijedalešči Hir fălos.
23 A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
Šă blagoslovulit ăj om kari nu află njimika ăm minji šje poći uvredălaskă.”
24 A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
Kănd u fužjit glasnici alu Ivan ăndărăt, Isus su apukatăsă să spujă alu gărmadă dă Ivan: “Šje ac mers să viđec ăm pustinjă? Trskă kum să ljagăna pă vănt? Naravno kă nu!
25 Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
Ili šje ac mers să viđec? Atunšje ac mers să viđec kum ăj ămbărkată ăm šjefelj colji delj măndri? Naravno kă nu! Eje kari ăs măndru ămbrăkac šă kustă ăm luksuz, pă eje lji pućec afla ăm palačur dă kraljur.
26 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
Atunšje šje ac mers să viđec? Pă prorok? Naravno kă da! Ju vă zăk, šă maj mult dă prorok!
27 Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
Jăl ăj om dă kari aj skris ăj ăm svăntă kenvija: ‘Ujtăcăvă, asta ăj amnjov glasnik mănat să pripremalaskă ăm nenći kalje ata.’
28 Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
Anume vă zăk, dăm toc ominj kari su avutăsă, nu are maj mari dă kit dă Ivan. Ali majmikă ăm kraljevstva alu Dimizov ăj maj mari dă jăl!”
29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
Toc kari u auzăt ur priznalit kă šje Dimizov ănvacă ăj benji, čak šă carinici. Eje ăs kari Ivan lju bučuzat.
30 Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
Ali farizeji šă učitelji dă zakonu alu Mojsije ur odbjilit planu alu Dimizov šje ave păntru jej. Jej ur odbjilit să lji bučeži Ivan.
31 I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
Isus u zăs atunšje: “Ku šje să usporedilenj pă ešće ominj ăm asta vremi? Kum samănă jej?
32 Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
Jej ăs ka kupiji mišj šje njimik nu lji pasalešći, kari šađi pă trg, šă să čamă una pă alt: ‘Kănd anj kăntat păntru voj, voj nac žukat, šă kănd anj kăntat trišč kănčiši păntru voj, voj nac plăns!’
33 Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ïábelství má.
Aša kănd u vinjit Ivan šje bučază jăl nu mănka pită njiš nu bije vin, mar voj ac zăs: ‘Jăl ari drak ăm jăl!’
34 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
Šă ju, Fišjoru alu Omu, am vinjit, šă ju mănkam šă bjem, ali voj zăšjec: ‘Ujtăcăvă! Flămănd šă butor, urtaku lu carinici šă alu grešnici!’
35 Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
Ali mudrostu alu Dimizov su arătat kă ăj anume dă la toc kari u apukat.”
36 Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
Unu dăm farizej Šimun, lor čimatulă pă jăl pă večeră, aša Isus u mers la farizejula akasă šă šu aflatusă lok la masă.
37 A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
Dăm turdată u vinjit una tari grešnă mujeri, kari u saznalit kă jăl ăj akulo šă kă mănănkă la farizej, šă je u vinjit akulo, u adus tari skumpă uloj ku miros ăm skumpă ujagă dăm petră.
38 A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
Je u stat dănapoju aluj, la pišjorilje aluj, šă su apukat să plăngă. Atunšje su apukat să ăj spelji pišjorilje aluj ku lăkrmilje alji, šă să aščargă pišjorilje ku păru alji. Je ăj săruta pišjorilje aluj, šă ku uloj mănže.
39 Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
Kănd u văzut aje farizeju Šimun kari lu čimatulă pă večeră, jăl să ăngănđe ăm jăl săngur: “Să fijă omusta anume prorok, jăl ar šći kă je ăj tari grešnă mujeri.”
40 I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
Isus ju zăs: “Ju am šjeva să ac zăk cijă Šimun.” Šă Šimun u zăs: “Učitelju ză.”
41 I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
Isus u vorbit: “Are om kari dăđe kečinj šă jăl ave doj daturaš. Unu ji are dator petsto banj dăm aržjint a halalănt pedeset banj dăm aržjint.
42 A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
Njiš unu dăm jej nu u dat a nu ave dăm šje să ăj ăntork, šă omula u jirtat alu amăndoj. Aku spunjec kari ar trăbuji să ăl plakă maj tari?”
43 I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
Šimun ju ăntors vorba: “Kă ar trăbuji să fijă ala alu kari ju jirtat maj mult.” Isus ju zăs: “Benji aj prosudulit.”
44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
Atunšje su ăntors la mujere šă jăl u zăs alu Šimun: “U vejs pă mujeresta? Ju am vinjit ăm kasa ata ali nu maj dat apă păntru pišjorilje amelji, a je mu lju spălat ku lăkrmilje šă lju aščers ku păru alji.
45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
Nu maj sărutatămă pă minji, ali je mu surătat pišjorilje dă kănd u vinjit ăm nontru, no stat să mă sărući.
46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
Tu nu maj unsă kapu ku uloj ali je mu unsă kapu amnjov ku uloj ku parfem.
47 Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
Dăm asta rănd ju ăc zăk cijă: ‘Mulći grehur jisă jirtaći, daje kă mu plăkut tari. Alu ala kari ari maj pucănj dă jirtat, ala maj pucăn mu arătat plăkătură.’”
48 I řekl k ní: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
Atunšje u zăs alu mujere: “Grehurlje atelji ăs jirtaći.”
49 Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
Atunšje eje kari asre la masă ku jăl sur apukat să svitaskă una ku alt: “Šinji ar puće asta să fijă kari šă grehurlje jartă?”
50 I řekl k ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.
A jăl u zăs alu mujere: “Ănkriđala ata ću spasalit. Dući ăm putuljală.”
