Lukáš 7
1 A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
Jisu ih erah loong tiit ah miloong asuh thoonbaat ano, heh Kapernum ni katta.
2 Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
Erani Roman saahaap laksuh heh rapne ih mongnook arah esiit angta; erah mih rah rapne ih sat ano etek nanah angta.
3 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
Saahaap rah ih Jisu raak ah chaat ano, heh ih mararah Jehudi mihak suh heh laksuh ah toom deesiit raaha ih poonkaat thukta.
4 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
Neng loong ah Jisu jiinni ra rumha no heh lasih joot lam ih baat rumta, “Arah mina abah an ih chosok udoh ju se ah.
5 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
Seng mina loong ah heh ih rapne ih nook hali erah damdi uh heh ih Jehudi rangsoomnok nep hoonkot kotahe.”
6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
Eno Jisu ah neng damdi roongwangta. Saahaap ih ma dowa poonkaat thukta erah nok dowa ih heh haloot ni tah angta, “Nyootte, an nak thaam chamnaang uh. Ngah ih an nga nok nah poon theethe tah angkang,
7 A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
adoleh nga teewah rah an re nah nga pupu ih jen chomui theethe tah angkang. An ih aadowa ih ba baat uh, eno bah nga laksuh ah ede eah.
8 Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
Ngah uh apit ni Elong saahaap loong lakhu ni esiit, eno nga khui ni raabante uh eje. Ngah ih erah loong asuh, ‘Kah uh!’ ih baatkang bah ekaat eah; ngah ih therah asuh, ‘Raaho!’ ih baatkang bah heh raak eha; erah damdi ngah ih nga laksuh asuh, ‘Arah re uh!’ ih baatkang bah heh ere eah.”
9 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
Jisu ah epaatja eta erah chaat ano ah; eno heh ngaakchaap ano heh lini khoomte loong asuh baatta, “Ngah ih sen suh baat rumhala, a likhiik ih tuungmaang arah babah uh tathaak jatkang, Ijirel hah loongtang ni botseh uh tajeeka.
10 Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
Jeng chaatte loong saahaap nok ni ngaakwang rum adi laksuh rah ejen de ih arah tupwang rumta.
11 I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
Erah damdam Jisu ah Nein samthung ni wangta, heh damdi mina loong nyia heliphante loong ah hantek ang rumta.
12 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
Paathong ni thok damdam ih, mangbengte loong dokkhoom ra rumha ah chomuita. Etek ete wah ah thaknuh adi heh sah erah luulu angta, heh damdi samthung dowa miloong ah hantek ang rumta.
13 Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
Teesu ih erah nuh ah sok ano, heh tenthet dongta, eno baatta, “Nak huung uh.”
14 A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
Eno Jisu ah hengkhoom ano mangkhok ah taajota, eno mang piite loong ah tangchap rumta. Jisu ih baatta, “Jaaro! Ngah ih baat hala, Saat uh!”
15 I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
Etekte ah saattong ano neng damdi nep waantiitta, eno Jisu ih heh nuh suh kota.
16 Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.
Neng loong thoontang echo damdi Rangte rangphoong rumta. “Elongthoon Khowah rah sengdung ni dong hala!” Neng ih liita, “Rangte ah heh mina pangsuh ra hala!”
17 I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
Jisu tiit ah erah dowa ih deek akaan nyia juungkhuung rep ni ruurangta.
18 I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
Joon liphante loong ih heh suh jaatrep erah tiit loong ah baat rumta, eno heh ih neng dung nawa wanyi poonta,
19 Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
eno Teesu suh chengkaat thukta, “An tam angkoko Joon ih raak eha ih kabaatta rah ah, tam aleh seng ih wahoh banthoothak jih angka?”
20 Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
Neng Jisu jiinni thokrum ano cheng rumta, “Juungtemte Joon ih an suh cheng raang ih daapkaat hali heh ih banbaatta eraak ete eah erah ah an tam ang koko, tama seng ih wahoh banthoothak jih angka.”
21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
Erah tokdi Jisu ih mina loong ah neng khoisat, maasat, nyia Chiithih laakhah paan nyia edook ekoong loong deesiit tok angta.
22 Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
Heh ih Joon jeng chaatte loong asuh ngaakbaatta, “Sen ih tumjih tup han nyia chaat han rah Juungtemte Joon suh amet ngaakbaat wan an: edook ih tup et ha, ekoong ah ekhoom ela, eput engam loong esaasiit eta, naabaang ih echaat ha, etekte ah ngaaksaat eta, erah damdi Ruurang Ese tiit rah changthih loongdung ni baat et ha.
23 A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
Tumthan tenroon ah ngah suh mongchi lah angte loong rah ah!”
24 A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
Joon jeng chaatte loong wangta lini, Jisu ih heh tiit ah miloong asuh we baat rumta: “Sen Joon damdoh phisaang hani wangtan adi, sen ih tumjih japtup ih ebanthun tan? Pong ih naam pheekmot arah tama?
25 Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
Tumjih japtup suh wangtan? Mih moongdong ih choom arah japtup suh tama? Emah ih choomchaakte loong abah kunuchangteng nok loong nah ba japtup an!
26 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
Baat he, sen tumjih sok suh wangtan? Khowah sok tam? Elang eah, enoothong sen ih khowah nang ih elong ah tuptan.
27 Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
Joon ah Rangteele ni baat ha ah: ‘Rangte ih liita, ngah ih nga tiitbaatte sen nganah daapjah hang sen suh lamtan kot raang ih ah.”
28 Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
Ngah ih baat rumhala,” Jisu ih boot baatta, “Joon ah o nang ih uh elongthoon heh juuba dongta. Enoothong o Rangte Hasong ni ehinsah angla erah ah Joon nang ih elongthoon ang ah.”
29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
Warep ih heh jeng ah chaat et rumta; loongtang nang ih ehanthoon ah sokse seete loong ah ih Rangte amiisak tiit ah thang rumta eno neng juung uh Joon ih tem rumta.
30 Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
Enoothong Pharisi nyia Hootthe Nyootte loong ah Rangte mongtham neng raangtaan suh taat angta rah daan et rumta erah thoidi Joon juungtem uh daan rumta.
31 I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
Jisu ih toombaat ruh eta, “Eno bah Ngah ih tumjih doh toobaat ang aahaangwa mina loong ah? Neng ah tumjih likhiik angla?
32 Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
Neng ah noodek loong thaangsang theng ni tong arah likhiik boh ah. Noodek dungsiitte loong ah ih dunghote suh riingbaat ah, ‘Seng ih kuhoon boongkaat saamtom koh ih, ang abah uh sen taboong kan! Mangboong ah seng taat boongti, ang abah uh sen tahuung kan!’
33 Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ïábelství má.
Juungtemte Joon ah ra haano, kham uh lajok thang ih samurangsoom tongta, eno sen ih liitan, ‘Heh sak ni laathih pan eah!’
34 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
Mina Sah ah we ra haano heh ih jok phaksah, eno sen ih liihan, ‘Sok arah mih rah ah! Heh bah mangda nyia kham jokte boh ah, sokse seete loong nyia rangdah loong joonte boh ah!’
35 Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
Rangte thung atak ah, o mina loong ih kap hi loong sak dowa ih amiisak et noisok ah.”
36 Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
Pharisi wasiit ih heh nok ni Jisu rangja phaksat poonta, eno Jisu ah kah ano phaksat suh tong kata.
37 A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
Erah samthung adi rangdah ni tongte minuh esiit angta. Minuh rah ih Jisu Pharisi nok ni cham saha ih chaat ano, phontum jongtek adi hemeesiit ih piijah taha
38 A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
eno Jisu reeni ehuung damdi heh lathong ko ih chap ra taha, eno heh mikse rah ih Jisu lah adi siimseeta. Eno heh khoroon ih hook hut ano, heh lah adi chupphakta, eno phontum rah ih lokta.
39 Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
Pharisi warah ih erah tup ano, heh teeteewah suh liita, “Arah wah ah amiimi khowah angta bah, heh ih jat etjih angta, arah minuh ah tumjaat mih ih taajoh halang eah; heh ih jat etjih angta arah minuh ah tumthan rangdah lam ni tongsongla eah!”
40 I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
Jisu ih heh suh liita, “Simoon, ngah ih an suh jaatsiit baatjih jeela.” “Um, Nyootte,” heh ih liita, “Baat hang.”
41 I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
Jisu ih phangbaatta “Ehak di mih wanyi ih ngun namte wah dowa ngun nam nyuuta.” “Wasiit ih ngunkholok chaabanga namta, wasiit rah ih rook banga namta.”
42 A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
Eno nyi ih lajen ngaakthem nyu koka no, ngun namte kotte warah ih nyi dowa lakah ngaaksuh thang ih toohaatta. Erah ang abah, marah wah asuh, ehan minchan ah?”
43 I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
Simoon ih liita, “Ngah ih thun angdi ehan ih namte wah ah.” “An ih punbaat et hu, Jisu ih liita.
44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
Eno Jisu ah minuh ko ih leksok ano Simoon suh baatta, “An ih arah nuh ah tup tam et hu? Ngah an nok ni ra tahang adi, an ih ngah lah chot suh juung taban kotahang, arah nuh rah ih bah nga lah ah heh mikse ih chot hangno heh khoroon ih hook hut tahang.
45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
An ih ngah echupphak damdi taban thoothak tahang, eno arah nuh rah ih bah ra tahang dowa ih nga lah chupphak ah tatoohaatka.
46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
An ih ngah Olip bangthiing ih nga khoh ni tamook tahang, eno arah nuh rah ih bah nga lah ni phontum ih hut halang.
47 Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
Erah raang ih, ngah ih baat hala, erah than elong minchan heh ih noisok halang rah ih heh rangdah loong biin anaan etta. Enoothong o amasah biin anaanta erah suh amasah minchan noisok ah.”
48 I řekl k ní: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
Eno Jisu ih minuh asuh baatta, “An rangdah loong ah biin anaan et halu.”
49 Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
Mihoh loong teebun ni tongte loong ah ih neng jengjeng eta, “O ah arah mih rah ah, mih rangdah nep biin anaante ah?”
50 I řekl k ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.
Eno Jisu ih minuh asuh baatta, “An tuungmaang ih puipang halu; semroonroong ih tong kah uh.”
