Lukáš 7
1 A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
After he had ended all his sayings in the ears of the people, he entered into Capernaum.
2 Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
And a certain centurion’s servant, who was dear unto him, was sick and at the point of death.
3 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
And when he heard concerning Jesus, he sent unto him elders of the Jews, asking him that he would come and save his servant.
4 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
And they, when they came to Jesus, besought him earnestly, saying, He is worthy that thou shouldest do this for him:
5 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
for he loveth our nation, and himself built us our synagogue.
6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
And Jesus went with them. And when he was now not far from the house, the centurion sent friends to him, saying unto him, Lord, trouble not thyself: for I am not worthy that thou shouldest come under my roof:
7 A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
wherefore neither thought I myself worthy to come unto thee: but say the word, and my servant shall be healed.
8 Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
For I also am a man set under authority, having under myself soldiers: and I say to this one, Go, and he goeth; and to another, Come, and he cometh; and to my servant, Do this, and he doeth it.
9 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
And when Jesus heard these things, he marveled at him, and turned and said unto the multitude that followed him, I say unto you, I have not found so great faith, no, not in Israel.
10 Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
And they that were sent, returning to the house, found the servant whole.
11 I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
And it came to pass soon afterwards, that he went to a city called Nain; and his disciples went with him, and a great multitude.
12 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
Now when he drew near to the gate of the city, behold, there was carried out one that was dead, the only son of his mother, and she was a widow: and much people of the city was with her.
13 Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
And when the Lord saw her, he had compassion on her, and said unto her, Weep not.
14 A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
And he came nigh and touched the bier: and the bearers stood still. And he said, Young man, I say unto thee, Arise.
15 I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
And he that was dead sat up, and began to speak. And he gave him to his mother.
16 Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.
And fear took hold on all: and they glorified God, saying, A great prophet is arisen among us: and, God hath visited his people.
17 I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
And this report went forth concerning him in the whole of Judaea, and all the region round about.
18 I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
And the disciples of John told him of all these things.
19 Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
And John calling unto him two of his disciples sent them to the Lord, saying, Art thou he that cometh, or look we for another?
20 Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
And when the men were come unto him, they said, John the Baptist hath sent us unto thee, saying, Art thou he that cometh, or look we for another?
21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
In that hour he cured many of diseases and plagues and evil spirits; and on many that were blind he bestowed sight.
22 Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
And he answered and said unto them, Go your way, and tell John what things ye have seen and heard; the blind receive their sight, the lame walk, the lepers are cleansed, and the deaf hear, the dead are raised up, the poor have good tidings preached to them.
23 A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
And blessed is he, whosoever shall find none occasion of stumbling in me.
24 A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
And when the messengers of John were departed, he began to say unto the multitudes concerning John, What went ye out into the wilderness to behold? a reed shaken with the wind?
25 Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
But what went ye out to see? a man clothed in soft raiment? Behold, they which are gorgeously apparelled, and live delicately, are in kings’ courts.
26 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
But what went ye out to see? a prophet? Yea, I say unto you, and much more than a prophet.
27 Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
This is he of whom it is written, Behold, I send my messenger before thy face, Who shall prepare thy way before thee.
28 Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
I say unto you, Among them that are born of women there is none greater than John: yet he that is but little in the kingdom of God is greater than he.
29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
And all the people when they heard, and the publicans, justified God, being baptized with the baptism of John.
30 Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
But the Pharisees and the lawyers rejected for themselves the counsel of God, being not baptized of him.
31 I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
Whereunto then shall I liken the men of this generation, and to what are they like?
32 Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
They are like unto children that sit in the marketplace, and call one to another; which say, We piped unto you, and ye did not dance; we wailed, and ye did not weep.
33 Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ïábelství má.
For John the Baptist is come eating no bread nor drinking wine; and ye say, He hath a devil.
34 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
The Son of man is come eating and drinking; and ye say, Behold, a gluttonous man, and a winebibber, a friend of publicans and sinners!
35 Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
And wisdom is justified of all her children.
36 Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
And one of the Pharisees desired him that he would eat with him. And he entered into the Pharisee’s house, and sat down to meat.
37 A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
And behold, a woman which was in the city, a sinner; and when she knew that he was sitting at meat in the Pharisee’s house, she brought an alabaster cruse of ointment,
38 A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
and standing behind at his feet, weeping, she began to wet his feet with her tears, and wiped them with the hair of her head, and kissed his feet, and anointed them with the ointment.
39 Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
Now when the Pharisee which had bidden him saw it, he spake within himself, saying, This man, if he were a prophet, would have perceived who and what manner of woman this is which touched him, that she is a sinner.
40 I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
And Jesus answering said unto him, Simon, I have somewhat to say unto thee. And he saith, Master, say on.
41 I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
A certain lender had two debtors: the one owed five hundred pence, and the other fifty.
42 A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
When they had not [wherewith] to pay, he forgave them both. Which of them therefore will love him most?
43 I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
Simon answered and said, He, I suppose, to whom he forgave the most. And he said unto him, Thou hast rightly judged.
44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
And turning to the woman, he said unto Simon, Seest thou this woman? I entered into thine house, thou gavest me no water for my feet: but she hath wetted my feet with her tears, and wiped them with her hair.
45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
Thou gavest me no kiss: but she, since the time I came in, hath not ceased to kiss my feet.
46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
My head with oil thou didst not anoint: but she hath anointed my feet with ointment.
47 Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
Wherefore I say unto thee, Her sins, which are many, are forgiven; for she loved much: but to whom little is forgiven, [the same] loveth little.
48 I řekl k ní: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
And he said unto her, Thy sins are forgiven.
49 Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
And they that sat at meat with him began to say within themselves, Who is this that even forgiveth sins?
50 I řekl k ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.
And he said unto the woman, Thy faith hath saved thee; go in peace.
