Lukáš 6
1 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.
Jek savato kana o Isus naćhelas maškar e njive, lešće učenikurja trgonas o điv e vastenca thaj hanas.
2 Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky?
A varesave katar e fariseja phendine e Isusešće: “Sostar ćeren, okova so po zakono naj muklo te ćerelpe savatone?”
3 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
A o Isus phendas lenđe: “Sigurno čitosardine ando Sveto lil so o David ćerdas, kana vo thaj okola save sas lesa bokhajle a nas len so te han.
4 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím?
Dijas ande Devlesko ćher thaj lijas e svete mangre save či tromal te hal khonik osim e rašaja, hala thaj dija vi okolenđe save džanas pale leste.”
5 I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního.
Thaj phendas lenđe: “Kaj me, o Čhavo e Manušesko, gospodari sem e savatosko.”
6 Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
A jek aver savato, o Isus dija ande sinagoga thaj sikavelas, a kote sas jek manuš e šuće vastesa.
7 I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali.
E fariseja thaj e sikavne e Mojsiješće zakonestar inćarenas e jakha pe leste te dićhen dali sastarel lat ando savato te došaren les.
8 Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál.
A vo džanglas e gndimata lenđe thaj phendas e manušešće e šuće vastesa: “Ušti thaj ač maškare.” A vo uštilo thaj ačhilo angle manuša.
9 Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti?
A o Isus phendas lenđe: Te phučav tumen: “Dali tromal pe savatone te ćerelpe lačhipe ili bilačhipe, o trajo te spasilpe ili te hasarelpe?” A von samo ačhenas.
10 A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.
O Isus dikhlas pe lende savorende thaj phendas e manušešće e šuće vastesa: “Inzar ćo vas.” A vo ćerda gajda thaj o vas lesko sastilo thaj sas sasto sago vi aver.
11 Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.
A e fariseja thaj e sikavne e Mojsiješće zakonestar holjajle thaj ćerdine svato maškar pende so te ćeren e Isuseja.
12 I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.
Ande godoja vrjama o Isus đelo pe gora te molil pe. Okote ačhilo sasti rjat thaj molilas pe e Devlešće.
13 A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.
Thaj kana avilo o đes, akhardas pire e učenikonen thaj losarda maškar lende e dešudujen, thaj akharda len apostolurja a lenđe alava sas:
14 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
O Simon (saves akharenas Petar), thaj o Andrija (e Petresko phral), o Jakov thaj o Jovan, o Filip thaj o Vartolomej,
15 Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,
o Matej thaj o Toma, o Jakov (savo sas čhavo e Alfejevesko) thaj o Simon (savo sas pobunjeniko),
16 Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)
o Juda (čhavo e Jakovesko), thaj o Juda (andar o gav Iskariot, savo izdaisarda les).
17 I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,
Pale godova o Isus fuljisto lenca tele katar e gora thaj ačhilo po ravno than. Okote sas baro brojo lešće učenikurja thaj o silno them andar o krajo e judejako, andar o Jerusalim, andar e tirske thaj andar e sidonske gava pašo more.
18 I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.
Von aviline te ašunen les thaj te sastarel len katar lenđe nasvalimata, a avenas vi okola saven mučinas e bilačhe duhurja, a o Isus oslobodilas len.
19 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.
Thaj sa o them rodelas te čhon pire vas pe leste, kaj andar leste inkljelas e sila thaj von sa sastonas.
20 A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.
Vo dikhla pe pire učenikurja thaj phendas: “Blago tumenđe save sen čore, kaj si tumaro e Devlesko carstvo.
21 Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.
Blago tumenđe save sen akana bokhale, kaj čaljona. Blago tumenđe save akana roven, kaj asana.
22 Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka.
Blago tumenđe kana e manuša mrzana tumen, kana odbacina tumen, kana ladžarena tumen, thaj kana phenena pale tumende kaj sen bilačhe, zbog godova kaj paćan ande mande, ando Čhavo e Manušesko!
23 Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich.
Radujin tumen ande godola đesa thaj ćhelen e bahtatar, kaj bari si tumari nagrada po nebo! Kaj sa godova bilačhipe isto gajda amaro them ćerelas amare prorokonenđe ande lenđi vrjama.
24 Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.
Ali teško tumenđe save sen akana barvale, kaj već primisardine e uteha tumari.
25 Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.
Teško tumenđe kaj sen akana čaljarde, kaj bokhavona. Teško tumenđe kaj asan akana, kaj rovena thaj tugujina.
26 Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.
Teško tumenđe kana savora lačhe mothona pale tumende, kaj isto gajda amaro them ćerelas amare hohamne prorokonenđe ande lenđe vrjama.”
27 Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,
“Ali tumenđe save ašunen phenav: Volin tumare dušmajen! Ćeren lačhipe okolenđe save mrzan tumen!
28 Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.
Blagoslovin okolen kaj den tumen romaja! Molin tumen e Devlešće pale okola save vređon tumen.
29 A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.
Ako vareko pećel tut pe jek rig e muješći, bolde lešće vi aver rig. Ako vareko lijas ćiro ogrtači, de las vi ćiro gad.
30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej.
Ko manđel tutar vareso, de les. A okolestar kaj otmil ćiro, na rode palpale.
31 A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.
Thaj askal sar kamen te ćeren e manuša tumenđe, gajda ćeren vi tumen lenđe.
32 Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.
Ako volin samo okolen save tumen volin, sošći avela tumari nagrada? Kaj vi e bezehale volin samo okolen save len volin.
33 A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí.
Thaj ako ćeren lačhipe samo okolenđe kaj tumenđe ćeren lačhipe, sošći avela tumari nagrada? Kaj vi e bezehale ćeren gajda.
34 A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.
Thaj te den udžile samo okolen katar save ažućaren te bolden tumenđe, sošći avela tumari nagrada? Kaj vi e bezehale den e bezehalen udžile te šaj palem dobin palpale.
35 Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.
Volin tumare dušmajen, ćeren lenđe lačhipe, den len udžile thaj na ažućaren khanči te bolden tumenđe. Ako ćeren gajda, avela bari tumari poćin, thaj avena čhave e Majbarešće, kaj si vo lačho čak vi okolenđe kaj si nezahvalne thaj vi e bilačhenđe.
36 Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.
Aven dakle bare ileja sago kaj si vi tumaro nebesko Dad bare ileja.”
37 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
Na sudin thaj či sudila pe tumenđe. Na osudin thaj či avena osudime. Jartosaren thaj jartola pe tumenđe.
38 Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno.
Den thaj dela pe tumenđe. Čhordola pe tumenđe ande angalja lačhi mera, nabime, ćhinosardi thaj preobilno kaj sošće merava merin kasave merava merila pe tumenđe.
39 Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?
Thaj phendas lenđe akaja paramiči ande slike: “Dali šaj o koro e kore te vodil? Či li perena liduj ande hv?
40 Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
Nijek učeniko naj majbaro katar piro sikavno. Svako savo si sikado dži ko krajo, avela sago vi o sikavno lesko.
41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?
Sostar dićhes e kaštešći prušuk ande jak ćire phralešći, kana či haćares o baro kaš ande ćiri jak?
42 Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.
Sar šaj phenes ćire phralešće: ‘Phrala, ažućar te inkalav e kaštešći prušuk savi si ande ćiri jak’, kana ni korkoro či haćares o baro kaš ande ćiri jak? Licemernona! Majsigo inkal o baro kaš andar ćiri jak thaj majlačhe dićheja e kaštešći prušuk te inkal les andar ćire phralešći jak.”
43 Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.
Lačho kaš či bijanel bilačhe plodurja, a bilačho kaš či bijanel lačhe plodurja.
44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů.
Kaj svako kaš pe piro plodo pindžarel pes. E smokva thaj e drak či kušen pe katar e kangre.
45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.
O lačho manuš andar e lačhi riznica pire ilešći inkalel lačhipe, a o bilačho manuš andar piro bilačho ilo inkalel o bilačhipe, kaj andar o muj inkljel sova si pherdo o ilo.
46 Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?
“Sostar akharen man: ‘Gospode! Gospode!’ A naj sen paćivale okolešće so phenav tumenđe?
47 Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.
Sikavava tumenđe pe kaste anel svako savo avel mande, ašunel mungre alava thaj si paćivalo mungre alavenđe:
48 Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeň, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále.
Slično si sago o manuš savo agajda ćerdas piro ćher: hanadas handuk thaj čhuta o temelji pe stena. Kana avili e poplava, o paj navalisarda po ćher, ali našti harada les kaj sas lačhe sagradime.
49 Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.
A okova savo ašundas mungre alava a naj paćivalo mungre alavenđe, vo si sago o manuš savo vazdas piro ćher pe phuv bi temeljesko, pe savo navalisarda o paj, odma harada o ćher thaj katar godova ćher sas bari ruševina.”
