Lukáš 4
1 Ježíš pak, pln jsa Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť.
Isus, pljin dă Duh Svănt su ăntors dăm rijeka Jordan, šă ăl dušje Duhu păm pustinjur
2 A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. A když se skonali dnové ti, potom zlačněl.
četrdeset zălji, hunđi u fost ănšjirkat dă la draku. Ăm zăljiljelje nu u mănkat njimika, šă kănd u vinjit do kraja jăl are flămănd.
3 I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb.
Draku ju zăs atunšje: “Dakă ješć tu Fišjoru alu Dimizov zapovijedalešći alu petrilješće să să fakă pită.”
4 I odpověděl jemu Ježíš: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím.
Isus ju ăntors vorba: “Skris ăj ăm svăntă kenvija: ‘Lume nu kustă numa dăm pită.’”
5 I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou.
Draku lu dus pă jăl pă planină naltă, šă ăm unu moment draku ju arătat aluj kutotu kraljevstvo dă svet.
6 A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu těchto království, nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji.
Šă draku ju zăs aluj: “Ju cuj da kutotu pučeresta šă măndremesta kari ăj dată mijă, šă ju pot da alu šinji gănđesk.
7 Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé.
Kănd čaj klanjali la minji, ju caš da kutotu cijă.”
8 I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu samému sloužiti.
Isus ju ăntors vorba: “Skris ăj ăm svăntă kenvija: ‘Alu Domnu, Dimizovu atov numa klanjaleščići šă pă jăl služulešči!”
9 Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů.
Dă pă aje draku lu dus ăm varuš Jeruzalem šă lu pusălă pă maj nalt lok dă Hram. Atunšje ju zăs aluj: “Dakă ješć tu Fišjoru alu Dimizov, seri žos!
10 Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali,
Kă ăj skris ăm svăntă kenvija: ‘Jăl u zapovjedali alu anđelji aluj să či păzaskă’,
11 A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své.
šă ‘ču dušji pă mănă să nu či luvešć ku pišjorilje ăm petră.’”
12 A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.
Isus ăntoršji vorba: “U zăs ăj ăm svăntă kenvija: ‘Nu ănšjirka pă Domnu Dimizovu atov!’”
13 A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času.
Atunšje kănd u trikut draku ku toći ănšjirkalurlje, lu lăsat pă jăl pă una vreme.
14 I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině.
Isus meržji ăm napoj ăm lok dă Galileja ăm pučere lu Duh, šă vorbi dă jăl sor apukat să kružulaskă păšćitot ăm aje regijă.
15 A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech.
Jăl ănvăca ăm sinagogurlje alor šă toc ăl slavale.
16 I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podle obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.
Jăl u vinjit ăm varuš dă Nazaret, hunđi jăl u kriskut šă pă običaju aluj, jăl u mers sămbăta ăm sinagogă. Šă su skulat să čitalaskă.
17 I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno:
U dată la jăl svitak dă la proroku Izaija, a jăl u dăsvkut svitku šă u aflat lok hunđi skrijă:
18 Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu,
“Duhu alu Domnuluj ăj pă minji dasupra. Dăm ala rănd jăl mu izabralit pă minji să vă propovjedalaskă Hir fălos la sărašj. Jăl mu mănat pă minji să spuj alu hej šje ăs ljigac kă poći să fijă dăsvăkuc šă lu orb kă poći să vadă šă să đe slobodă alu hej tlačalic,
19 A zvěstovati léto Páně vzácné.
šă să proglasalesk anu pljin dă milă alu Domnuluj.”
20 A zavřev knihu a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.
Isus u ănčis svitku šă u dat ăm napoj la pomoćniku šă u šăzut. Šă toc ku oči ăm sinagoga u mucăt pă jăl.
21 I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.
Su apukat să ănveci: “Astăs asta svăntă karči, kari ac auzăt ku urečilje avoštri, su ispunulităsă.”
22 A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?
Jej toc să ămira la toći vorbilje dă milă šje kăđe dă pă gura aluj. Šă jej su ăntribat: “Nuj jăl fišjoru alu Josip?”
23 I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň také i zde v své vlasti.
Jăl lju zăs: “Ăj una izrekă kari sigurno ac pripunji pă minji. A šă meržji: ‘Doktoru, ăntrămăći pă činji săngur!’ Kutotu aj făkut, kum anj auzăt, ăm varuš dă Kafarnaum, fă šă aišje, ăm kraju atov!”
24 I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.
Šă jăl u zăs: “Anume, ju vă zăk niti unu prorok nu u fost ăm benji apukat ăm kraju aluj.
25 Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, kdyžto zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, takže byl hlad veliký po vší zemi,
Anume, ju vă zăk, kănd ăm doba alu proroku Ilija ăm Izrael, noru are ănčis a ploje nu kăđe tri aj šă šinšj lunj šă are mari fomi păm totă pămăntu šă asre mulći vădojur ăm Izrael.
26 Však Eliáš k nižádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.
Tot Ilija nu u fost mănat la njišj unu dăm jej osim la vădoja ăm Sarfata dapropi dă varušu Sidon.
27 A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.
Isto aša ăm vreme dă prorok Elizeja asre mulc gubavcur ăm pămăntu dă Izrael. Šă njiš unu dăm jej nor fost čistilic osim Naamana Sirijaca.”
28 I naplněni jsou všickni v škole hněvem, slyšíce to.
Kănd ur auzăt, toc ăm sinagogă asre tari mirgiš,
29 A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na nížto město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.
jej sur skulat sus šă lur mănatulă afară dăm varuš. Jej lur dus pă jăl pă maj nalt đal pă kari are varušu făkut, ăm namjeră să ăl ămpingă žos să ăl amori.
30 Ale on bera se prostředkem jich, ušel.
Ali jăl u fužjit ăntri jej šă u mers pă kalje aluj.
31 I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a tu učil je ve dny sobotní.
Jăl u mers žos ăm Kafarnaum ăm varuš dă Galileja. Šă akulo sămbăta ănvăca.
32 I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho.
Lume asre ămirac la ănvăcală aluj daje kă vorba aluj asre pljinji dă pučeri.
33 Byl pak tu v škole člověk jeden, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým,
Unu dăm ominjije ăm sinagogă ave rov duh ăm jăl, aje are drak. Šă jăl u mužjit ku graju glasnik:
34 Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás? Znám tě, kdo jsi, že jsi ten svatý Boží.
“A! Tu Isus dăm Nazaret, šje gănđešći dă la noj? Aj vinjit să nji uništilec? Ju šćuv benji šjinji ješć tu, tu Svăntu alu Dimizov!”
35 I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil.
Isus lu lot pă frikă šă ju zăs: “Fi putuljit! Hajde afar dăm omusta odma!” Drakula lu vărljit pă omula žos ăm nenće alu toc šă u jăšăt afară, šă njimik nu ju făkut.
36 I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí?
Eje kari ur văzut asre tari ămirac šă zăšje una lu alt: “Šjefăldă vorba ăj asta? Ku autoritet šă ku pučeri šă relji duhovur jašă afară pă vorba aluj!”
37 I rozcházela se o něm pověst po všem okolí té krajiny.
Hiru dă jăl u mers ăm tot kotu dă regijă ăntragă.
38 Vstav pak Ježíš ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni.
Kănd u fužjit dăm sinagogă jăl u mers la Šimun akasă. Akulo asre sokra alu Šimun ăm pat bičagă ku fok mari ăm je. Šă jej lor ăntribat pă jăl să ăj ažući.
39 Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim.
Isus u mers la je u lot pă frikă pă foku šă foku u lăsatu. Je odma su skulatăsă šă su apukat să lji poslužulaskă.
40 Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je.
Mar kănd să slăbuze sorilje žos toc kari ave njam šă urtaš dăm mulči bičišugur ljor adus la jăl. Šă jăl lju ăntrimat aša dă jăl punje mănjilje aluj pă jej unu pă kići unu.
41 Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale on přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus.
Mulc dăm jej ave drašj ăm jej šă kum jăše afară, drašjije dăm jej mužje: “Tu ješć Fišjoru alu Dimizov!” Ali jăl lju răspită šă nu lji dăđe să svitaskă kă jej šćije ka jăl ăj Krist.
42 A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich.
Mar kum vinje zuva jăl u fužjit dăm kasă pă lok pustulot. Gărmadă dă lumi ăl kuta, šă kănd lor aflată gănđe să ăl căjă să nu fugă dă la jej.
43 On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem.
Ali Isus lju zăs: “Ju trăbă să mă duk ăm alčilje varušur să spuj Hir fălos dă kraljevstva alu Dimizov. Dăm asta rănd am fost mănat pă pămănt.”
44 I kázal v školách Galilejských.
Šă aša u mers să propovjedalaskă păm sinagogur ăm Judeja.
