Lukáš 24
1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
Emdi heptining birinchi künide tang yuray dep qalghanda, ayallar özliri teyyarlighan etirlerni élip, qebrige keldi.
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
Ular qebrining aghzidiki tashning domilitiwétilgenlikini kördi;
3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
we qebrige kirip qariwidi, Reb Eysaning jesiti yoq turatti.
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
We shundaq boldiki, ular buningdin patiparaq bolup turghanda, mana, nur chaqnap turidighan kiyimlerni kiygen ikki zat ularning yénida tuyuqsiz peyda boldi.
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
Ayallar qattiq wehimge chüshüp, yüzlirini yerge yéqishti. Ikki zat ulargha: — Néme üchün tirik bolghuchini ölgenlerning arisidin izdeysiler?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
U bu yerde emes, belki u tirildi! U téxi Galiliyede turghan waqtida, uning silerge némini éytqinini, yeni: «Insan’oghlining gunahkar ademlerning qoligha tapshurulup, kréstlinip, üchinchi küni qayta tirilishi muqerrerdur» dégenlirini eslep béqinglar! — dédi.
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
We ular uning [del] shundaq déginini ésige élishti;
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
we qebridin qaytip, bu ishlarning hemmisini on bireylen’ge, shundaqla qalghan muxlislarning hemmisige yetküzdi.
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
Rosullargha bu ishlarni yetküzgüchiler bolsa Magdalliq Meryem, Yoanna we Yaqupning anisi Meryem hemde ular bilen bille bolghan bashqa ayallar idi.
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
Lékin [ayallarning bu éytqanliri] ulargha epsanidek bilindi, ular ularning sözlirige ishenmidi.
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
Biraq Pétrus ornidin turup, qebrige yügürüp bardi. U éngiship qebre ichige qariwidi, yalghuz kanap képenlikning tilim-tilim parchilirini körüp, yüz bergen ishlargha teejjüplinip öyge qaytip ketti.
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
We mana, shu künde ulardin ikkiylen Yérusalémdin on bir chaqirim yiraqliqtiki Émayus dégen kentke kétip baratti.
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
Ular yüz bergen barliq ishlar toghrisida sözliship kétiwatatti.
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
We shundaq boldiki, ular sözliship-mulahiziliship kétiwatqanda, mana Eysa özi ulargha yéqinliship kélip, ular bilen bille mangdi;
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
lékin ularning közliri uni tonushtin tutuldi.
17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
U ulardin: — Kétiwétip néme ishlar toghruluq munazire qilishiwatisiler? — dep soridi. Ular qayghuluq qiyapette toxtap,
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
ulardin Kliyopas isimlik biri jawab bérip: — Yérusalémda turupmu, mushu künlerde shu yerde yüz bergen weqelerdin birdinbir xewer tapmighan musapir sen oxshimamsen?! — dédi.
19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
We u ulardin: — Néme weqeler boldi? — dep soridi. «Nasaretlik Eysagha munasiwetlik weqeler!» — dédi ular, — «U özi Xudaning aldidimu, barliq xelqning aldidimu emelde we sözde qudretlik bir peyghember bolup,
20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
bash kahinlar we hökümdarlirimiz uni ölüm hökümige tapshurup, kréstletti.
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
Biz eslide uni Israilgha hemjemet bolup azad qilidighan zat iken, dep ümid qilghaniduq. Lékin ishlar shundaq boldi, hazir bu weqeler yüz berginige üchinchi kün boldi;
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
yene kélip, arimizdiki birnechche ayal hem bizni hang-tang qalduruwetti. Chünki ular bügün tang seherde qebrige bériptiken,
23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
uning jesitini tapalmay qaytip kélip: «Bizge birnechche perishte ghayibane körünüshte ayan bolup, «U tirik!» dédi» dep éytiptu.
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
Buning bilen arimizdin birnechcheylen qebrige bérip, ehwalning del ayallarning éytqinidek ikenlikini bayqaptu. Lékin uni ularmu körmeptu».
25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
Eysa ulargha: — Ey nadanlar, peyghemberlerning éytqanlirining hemmisige ishinishke qelbi gallar!
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
Mesihning özige xas shan-sheripige kirishtin burun, mushu japa-musheqqetlerni béshidin ötküzüshi muqerrer emesmidi? — dédi.
27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
Andin pütün Tewrat-Zeburdin, Musa we bashqa barliq peyghemberlerning yazmiliridin bashlap u özi heqqide aldin pütülgenlirini ulargha sherh bérip chüshendürdi.
28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
Ular baridighan kentke yéqinlashqanda, u yiraqraq bir yerge baridighandek turatti.
29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
Lékin ular uni tutuwélip: — Kech kirip qaldi, hélila kün olturidu. Biz bilen bille qonup qalghin, — dep ötündi. Shuning bilen u ular bilen qon’ghili öyge kirdi.
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
We shundaq boldiki, u ular bilen dastixanda olturghanda, nanni qoligha élip, Xudagha teshekkür éytti, andin nanni oshtup ulargha tutti.
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
Ularning közliri shuan échilip, uni tonudi; shuning bilen u ularning aldidin ghayib boldi.
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
Ular bir-birige: — U yolda biz bilen parangliship, bizge muqeddes yazmilargha sherh bergende, yürek-baghrimiz goya ottek yanmidimu?! — déyishti.
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
We ular shu haman turup Yérusalémgha qaytip keldi. Ular ikkisi on bireylen bilen ularning hemrahlirining bir yerge yighilip turghinining üstigila chüshti, ular: «Reb rasttin tiriliptu. U Simon’gha körünüptu!» déyishiwatatti.
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
Shuning bilen ular ikkiylenmu yolda yüz bergen ishlarni we u nanni oshtuwatqanda uning özlirige qandaq tonulghinini köpchilikke sözlep berdi.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
We ular bu ishlar üstide sözlishiwatqanda, [Eysa] özi tosattin ularning otturisida peyda bolup: — Silerge aman-xatirjemlik bolghay! — dédi.
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
Ular birer rohni uchrattuqmu néme, dep xiyal qilip, alaqzade bolushup wehimige chüshti.
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
U ulargha: — Némige shunche alaqzade bolup kettinglar? Némishqa qelbinglarda shek-guman chiqip turidu?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
Qollirimgha we putlirimgha qarap béqinglar! Méning özüm ikenlikimni bilinglar! Méni tutup körünglar, rohning et bilen söngiki yoq, lékin mende barliqini körisiler, — dédi.
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
We shundaq dégech ulargha put-qolini körsetti.
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
Ular xushluqtin [közlirige] ishen’güsi kelmey heyranuhes turghinida u ulardin: — Silerning bu yerde yégüdek nersenglar barmu? — dep soridi.
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
Ular bir parche béliq kawipi we bir parche hesel könikini uninggha sunuwidi,
43 A vzav to, pojedl před nimi,
u élip ularning aldida yédi.
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
Andin u ulargha: — Mana bu men siler bilen bolghan waqtimda silerge éytqan: «Musa xatiriligen Tewrat qanuni, peyghemberlerning yazmiliri we Zeburda méning toghramda pütülgenning hemmisi choqum emelge ashurulmay qalmaydu» dégen sözlirim emesmu? — dédi.
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
Shuning bilen u muqeddes yazmilarni chüshinishi üchün ularning zéhinlirini achti
46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
we ulargha mundaq dédi: — [Muqeddes yazmilarda] shundaq aldin pütülgenki we shu ish Mesihning özige toghra keldiki, u azab chékip, üchinchi künide ölgenler arisidin tirilidu,
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
andin uning nami bilen «Towa qilinglar, gunahlarning kechürümige muyesser bolunglar» dégen xewer Yérusalémdin bashlap barliq ellerge jakarlinidu.
48 Vy jste pak svědkové toho.
Siler emdi bu ishlargha guwahchidursiler.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
We mana, men Atamning wede qilghinini wujudunglargha ewetimen. Lékin siler yuqiridin chüshidighan küch-qudret bilen kiygüzülgüche, sheherde kütüp turunglar».
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
We u ularni Beyt-Aniya yézisighiche bashlap bardi we qollirini kötürüp ularni beriketlidi.
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
We shundaq boldiki, ularni beriketligende u ulardin ayrilip asman’gha kötürüldi.
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
Ular uninggha sejde qilishti we zor xushal-xuramliq ichide Yérusalémgha qaytip kélip,
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
herdaim ibadetxanida turup Xudagha shükür-sana oqushup turdi.
