Lukáš 24
1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
Prvo đes ando kurko, detharinako rano, e manušnja aviline po limori e miomirisenca save von korkoro ćerdine.
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
A kana aresline dži ko limori arakhline o bar spidino katar o limori.
3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
Dine andre, ali či arakhline o telo e Gospode Isusesko.
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
Thaj dok ačhenas gajda zbunime, angle lende pojavisajle duj manuša ande blistavo parne haljine.
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
E manušnja darajle thaj poklonisajle e mujesa dži ke phuv, a e duj manuša phendine lenđe: “Sostar roden e džude maškar e mule?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
Naj akate, nego uštilo andar e mule! Den tumen gođi sar phendas tumenđe dok još sas ande Galileja:
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
‘Me o Čhavo e Manušesko moraš te avava dino ande vas e bezehalenđe thaj razapnina man, ali me o trito đes uštava andar e mule.’”
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
Askal e manušnja dine pe gođi kaj o Isus phendas godova.
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
Thaj boldine pe katar o limori thaj sa godova javisardine e dešujek apostolenđe thaj savorenđe averenđe.
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
A godola manušnja sas e Marija andar e Magdala, e Jovana, e Marija dej e Jakovešći, thaj još varesošće manušnja. Von sa godova so sas phendine e apostolenđe.
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
A e apostolenđe sa gadava činisajlo sago kaj umislisardine, thaj či paćaine e manušnjenđe.
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
A o Petar ipak, uštilo thaj prastaja karingal o limori. Kana areslo, provirisarda andre thaj dikhla andre o pohtan katar o lano sar pašljol ando limori. Pale godova bolda pes ćhere ando čudo savo dogodisajlo.
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
Godova đes e Isusešće duj sledbenikurja putuinas ando gav savo akhardolas Emaus, savo sas majdur katar o Jerusalim dešujek kilometrja.
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
Dromesa ćerenas svato maškar pende pale sa so sas.
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
Thaj dok gajda ćerenas svato thaj raspravinas, avilo dži lende o Isus thaj džalas lenca.
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
Ali nas dino lenđe jakhenđe te pindžaren les.
17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
O Isus phučla len: “So godova raspravin dromesa?” Von ačhiline phađe katar e tuga.
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
Jek lendar, savo akhardolas Kleopa, phendas lešće: “Zar san tu jedino stranco ando Jerusalim savo či džanel so sas ando Jerusalim akala đesa?”
19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
A o Isus phučla: “So sas godova?” A von phendine lešće: “Pa okova so dogodisajlo e Isuseja andar o Nazaret. Vo sas proroko, silno pe dela thaj ande alava anglo Del thaj angle sa o them:
20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
Ali amare šorvale rašaja thaj e vladarja predaisardine les te avel osudime po smrto thaj te razapnin les.
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
A amen nadisajlam kaj si vo okova savo izbavila o Izrael osim godova, akava si već trito đes sar gadava dogodisajlo.
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
A još vi varesave manušnja, save sas maškar amende, zbunisardine men: čim svanosardas đele po limori,
23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
ali okote či arakhline lesko telo pa aviline thaj phendine amenđe kaj sikadile lenđe e anđelurja thaj phendine lenđe kaj si o Isus džudo.
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
Varesave amarendar prastajine po limori thaj arakhline sa sar e manušnja phendine, ali les či dikhline.”
25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
A o Isus pe godova phendas lenđe: “O sar sen nerazumne, nisar te paćan ande okova so phendine e prorokurja!
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
Dali či von prorokuisardine kaj o Hristo sa godova moraš te pretrpila majsigo nego so o Del proslavila les?”
27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
Askal o Isus započnisardas te objasnil lenđe sa so sas ramome ando Sveto lil, katar o Mojsije dži ke e prorokurja.
28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
Pe godova avile paše dži ko gav ande savo džanas, a lenđe pričinisajo sago kaj o Isus kamelas te nastavil majdur o drom.
29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
Ali von nagovorinas les: “Ačh amenca! Kaj već peli e rjat, a o đes naćhel!” Vo ačhilo thaj dijas lenca ando ćher.
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
Kana o Isus lijas te hal lenca, lijas o mangro, blagoslovisarda les, phagla les thaj dija len.
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
Pe godova putajle lenđe jakha thaj pindžardine les, ali vo nestanisardas angle lenđe jakha.
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
Askal von phendine jek avrešće: “Či li phabolas amaro ilo ande amende dromesa dok ćerelas amenđe svato, thaj dok tumačilas amenđe o Sveto lil?”
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
Odma spremisajle thaj boldine pe ando Jerusalim. Okote arakhline e dešujek apostolen thaj vi averen e Isusešće sledbenikonen,
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
save phendine lenđe: “O Gospod čačes uštilo andar e mule thaj sikadilo e Simonešće!”
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
Askal von phendine sar maladine e Gospode po drom palo Emaus thaj sar pindžardine les kana phaglas o mangro.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
Dok von ćerenas svato pale godova, o Isus katar jekhvar ačhilo maškar lende thaj phendas lenđe: “Miro tumenđe!”
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
Von, zbunime thaj darade, gndisardine kaj dićhen e duho.
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
A o Isus phendas lenđe: “Sostar darajle? Sostar kasavi sumnja dija ande tumare ile?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
Dićhen mungre vas thaj mungre pungre! Me sem gadava! Pipnin man thaj dićhena! E duho naj kokala ni mas sago kaj dićhen kaj man si!”
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
Kana godova phendas lenđe, sikada lenđe e ožiljkurja pe pire vas thaj pire pungre.
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
Katar o čuđenje thaj katar e bah našti paćaine. A vo phučla len: “Si tumen vareso hamasko?”
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
Von dine les kotor peko mačho.
43 A vzav to, pojedl před nimi,
Vo lija les thaj halas anglal lende.
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
Askal phendas: “Pale akava phenavas tumenđe dok još semas tumenca: Trubul te pherel pe sa so si ande Mojsijesko zakono, ande proročke lila thaj ande psalmurja ramome pale mande.”
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
Askal putardas lenđi gođi te haćaren o Sveto lil.
46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
Thaj phendas lenđe: “Ramome si ande Svete lila: O Hristo trpila thaj merela, a o trito đes uštela andar e mule.
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
Ande lesko alav propovedila pe sa e manušenđe kaj trubun te pokajin pe gajda te o Del jartol lenđe e bezeha. A počnila katar o Jerusalim.
48 Vy jste pak svědkové toho.
Tumen sen svedokurja pale godova.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
A me bičhalava tumenđe e Sveto Duho, baš sago kaj mungro Dad obećisarda. Zato ačhen ando gav dok či len pe tumende e sila opral.”
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
Pale godova o Isus inđarda len paše dži ko gav Vitanija. Okote vazdas pire vas thaj blagoslovisarda len.
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
Gajda sar blagoslovisarda len, durilo lendar thaj sas lino ando nebo.
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
Von peline pe koča angle leste thaj askal bare bahtasa boldine pe ando Jerusalim.
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
Thaj svako đes ando Hramo slavinas e Devle.
