< Lukáš 24 >

1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
週の初めの日、夜明け前に、女たちは用意しておいた香料を携えて、墓に行った。
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
ところが、石が墓からころがしてあるので、
3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
中にはいってみると、主イエスのからだが見当らなかった。
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
そのため途方にくれていると、見よ、輝いた衣を着たふたりの者が、彼らに現れた。
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
女たちは驚き恐れて、顔を地に伏せていると、このふたりの者が言った、「あなたがたは、なぜ生きた方を死人の中にたずねているのか。
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
そのかたは、ここにはおられない。よみがえられたのだ。まだガリラヤにおられたとき、あなたがたにお話しになったことを思い出しなさい。
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
すなわち、人の子は必ず罪人らの手に渡され、十字架につけられ、そして三日目によみがえる、と仰せられたではないか」。
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
そこで女たちはその言葉を思い出し、
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
墓から帰って、これらいっさいのことを、十一弟子や、その他みんなの人に報告した。
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
この女たちというのは、マグダラのマリヤ、ヨハンナ、およびヤコブの母マリヤであった。彼女たちと一緒にいたほかの女たちも、このことを使徒たちに話した。
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
ところが、使徒たちには、それが愚かな話のように思われて、それを信じなかった。〔
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
ペテロは立って墓へ走って行き、かがんで中を見ると、亜麻布だけがそこにあったので、事の次第を不思議に思いながら帰って行った。〕
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
この日、ふたりの弟子が、エルサレムから七マイルばかり離れたエマオという村へ行きながら、
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
このいっさいの出来事について互に語り合っていた。
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
語り合い論じ合っていると、イエスご自身が近づいてきて、彼らと一緒に歩いて行かれた。
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
しかし、彼らの目がさえぎられて、イエスを認めることができなかった。
17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
イエスは彼らに言われた、「歩きながら互に語り合っているその話は、なんのことなのか」。彼らは悲しそうな顔をして立ちどまった。
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
そのひとりのクレオパという者が、答えて言った、「あなたはエルサレムに泊まっていながら、あなただけが、この都でこのごろ起ったことをご存じないのですか」。
19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
「それは、どんなことか」と言われると、彼らは言った、「ナザレのイエスのことです。あのかたは、神とすべての民衆との前で、わざにも言葉にも力ある預言者でしたが、
20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
祭司長たちや役人たちが、死刑に処するために引き渡し、十字架につけたのです。
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
わたしたちは、イスラエルを救うのはこの人であろうと、望みをかけていました。しかもその上に、この事が起ってから、きょうが三日目なのです。
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
ところが、わたしたちの仲間である数人の女が、わたしたちを驚かせました。というのは、彼らが朝早く墓に行きますと、
23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
イエスのからだが見当らないので、帰ってきましたが、そのとき御使が現れて、『イエスは生きておられる』と告げたと申すのです。
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
それで、わたしたちの仲間が数人、墓に行って見ますと、果して女たちが言ったとおりで、イエスは見当りませんでした」。
25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
そこでイエスが言われた、「ああ、愚かで心のにぶいため、預言者たちが説いたすべての事を信じられない者たちよ。
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
キリストは必ず、これらの苦難を受けて、その栄光に入るはずではなかったのか」。
27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
こう言って、モーセやすべての預言者からはじめて、聖書全体にわたり、ご自身についてしるしてある事どもを、説きあかされた。
28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
それから、彼らは行こうとしていた村に近づいたが、イエスがなお先へ進み行かれる様子であった。
29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
そこで、しいて引き止めて言った、「わたしたちと一緒にお泊まり下さい。もう夕暮になっており、日もはや傾いています」。イエスは、彼らと共に泊まるために、家にはいられた。
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
一緒に食卓につかれたとき、パンを取り、祝福してさき、彼らに渡しておられるうちに、
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
彼らの目が開けて、それがイエスであることがわかった。すると、み姿が見えなくなった。
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
彼らは互に言った、「道々お話しになったとき、また聖書を説き明してくださったとき、お互の心が内に燃えたではないか」。
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
そして、すぐに立ってエルサレムに帰って見ると、十一弟子とその仲間が集まっていて、
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
「主は、ほんとうによみがえって、シモンに現れなさった」と言っていた。
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
そこでふたりの者は、途中であったことや、パンをおさきになる様子でイエスだとわかったことなどを話した。
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
こう話していると、イエスが彼らの中にお立ちになった。〔そして「やすかれ」と言われた。〕
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
彼らは恐れ驚いて、霊を見ているのだと思った。
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
そこでイエスが言われた、「なぜおじ惑っているのか。どうして心に疑いを起すのか。
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
わたしの手や足を見なさい。まさしくわたしなのだ。さわって見なさい。霊には肉や骨はないが、あなたがたが見るとおり、わたしにはあるのだ」。〔
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
こう言って、手と足とをお見せになった。〕
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
彼らは喜びのあまり、まだ信じられないで不思議に思っていると、イエスが「ここに何か食物があるか」と言われた。
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
彼らが焼いた魚の一きれをさしあげると、
43 A vzav to, pojedl před nimi,
イエスはそれを取って、みんなの前で食べられた。
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
それから彼らに対して言われた、「わたしが以前あなたがたと一緒にいた時分に話して聞かせた言葉は、こうであった。すなわち、モーセの律法と預言書と詩篇とに、わたしについて書いてあることは、必ずことごとく成就する」。
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
そこでイエスは、聖書を悟らせるために彼らの心を開いて
46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
言われた、「こう、しるしてある。キリストは苦しみを受けて、三日目に死人の中からよみがえる。
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
そして、その名によって罪のゆるしを得させる悔改めが、エルサレムからはじまって、もろもろの国民に宣べ伝えられる。
48 Vy jste pak svědkové toho.
あなたがたは、これらの事の証人である。
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
見よ、わたしの父が約束されたものを、あなたがたに贈る。だから、上から力を授けられるまでは、あなたがたは都にとどまっていなさい」。
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
それから、イエスは彼らをベタニヤの近くまで連れて行き、手をあげて彼らを祝福された。
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
祝福しておられるうちに、彼らを離れて、〔天にあげられた。〕
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
彼らは〔イエスを拝し、〕非常な喜びをもってエルサレムに帰り、
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
絶えず宮にいて、神をほめたたえていた。

< Lukáš 24 >