Lukáš 24
1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
А в първия ден на седмицата, сутринта рано, жените дойдоха на гроба, носещи ароматите, които бяха приготвили.
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
О и как нашите главни свещеници и началници Го предадоха да бъде осъден на смърт и Го разпнаха.
3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
И като влязоха, не намериха тялото на Господа Исуса.
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
И когато бяха в недоумение за това, ето застанаха пред тях двама мъже с ослепително облекло.
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
И обзети от страх, те наведоха лицата си до земята; а мъжете им рекоха: Защо търсите живия между мъртвите?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
Няма Го тука, но възкръсна. Спомнете си какво ви говореше, когато беше още в Галилея,
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
като казваше, че Човешкият Син трябва да бъде предаден в ръцете на грешни човеци, да бъде разпнат, и в третия ден да възкръсне.
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
И спомниха си думите му.
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
И като се върнаха от гроба, известиха всичко това на единадесетте и на всичките други.
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
А бяха Магдалина Мария, и Иоанна, и Мария Якововата майка и другите жени с тях, които казаха тия неща на апостолите.
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
А тия думи им се видяха като празни приказки, и не вярваха.
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
А Петър стана и изтича на гроба, и, като надникна, видя саваните, сложени отделно; и отиде у дома си, чудейки се за станалото.
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
И, ето, в същия ден двама от тях отиваха в едно село на име Емаус, шестдесет стадии(Около 11 километра.) далеч от Ерусалим.
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
И те се разговаряха помежду си за всичко онова, що бе станало.
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
И като се разговаряха и разискваха, сам Исус се приближи и вървеше с тях;
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
Но очите им се удържаха да Го не познаят.
17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
И рече им: Какви са тия думи, които разменявате помежду си, като пътувате? И те се спряха натъжени.
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
И един от тях, на име Клеопа, в отговор Му рече: Само ти ли си пришелец в Ерусалим и не знаеш станалото там тия дни?
19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
И рече им: Кое? А те му рекоха: Станалото с Исуса Назарянина, Който бе пророк, силен в дело и в слово пред Бога и пред всичките люде;
20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
и как нашите главни свещеници и началници Го предадоха да бъде осъден на смърт и Го разпнаха.
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
А ние се надявахме, че Той е Онзи, Който ще избави Израиля. И освен всичко това, вече е трети ден, откак стана това.
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
При туй и някои жени измежду нас ни смаяха, които като отишли отзарана на гроба,
23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
и не намерили тялото Му, дойдоха и казаха, че видели и видение на ангели, които казали, че Той бил жив.
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
И някои от ония, които бяха с нас, отидоха на гроба, и намериха тъй както рекоха жените; а Него не видели.
25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
И Той им рече: О несмислени и мудни по сърце да вярвате всичко, което са говорили пророците!
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
Не трябваше ли Христос да пострада така и да влезе в славата Си?
27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
И като почна от Моисея и от всичките пророци, тълкуваше им писаното за Него във всичките писания.
28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
И приближиха селото, в което отиваха; Той се държеше, като че отива по-надалеч.
29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
Но те Го нудеха, казвайки: Остани с нас, защото е привечер, и денят вече е превалил. И Той влезе да остане с тях.
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
И като седна с тях на трапезата, взе хляба и благослови, разчупи и даде им.
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
И очите им се отвориха и Го познаха; а Той стана невидим за тях.
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
И рекоха помежду си: Не гореше ли в нас сърцето, когато ни говореше по пътя и когато ни тълкуваше писанията?
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
И в същия час станаха и се върнаха в Ерусалим, гдето намериха събрани единадесетте и тия, които бяха с тях,
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
които и казаха: Господ наистина възкръснал и се явил на Симона.
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
Те пък разправиха станалото по пътя, и как Го познаха, когато разчупваше хляба.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
И когато говореха за това, сам Исус застана посред тях и каза им: Мир вам!
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
А те се стреснаха и се уплашиха, като мислеха, че виждат дух.
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
И Той им рече: Защо се смущавате? И защо се пораждат такива мисли в сърцата ви?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
Погледнете ръцете Ми и нозете Ми, че съм Аз същият; попипайте Ме и вижте, защото дух няма меса и кости, както виждате, че Аз имам.
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
И като рече това, показа им ръцете и нозете си.
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
Но понеже те от радост още не вярваха и се чудеха, Той рече: Имате ли тук нещо за ядене?
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
И дадоха му част от печена риба [и меден сок].
43 A vzav to, pojedl před nimi,
И взе та яде пред тях.
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
И рече им: Тия са думите, които ви говорих, когато бях още с вас, че трябва да се изпълни всичко, което е писано за Мене в Моисеевия закон, в пророците и в псалмите.
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
Тогава им отвори ума, за да разберат писанията.
46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
И рече им: Така е писано, че Христос трябва да пострада и да възкръсне от мъртвите в третия ден,
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
и че трябва да се проповядва в Негово име покаяние и прощение на греховете между всичките народи, като се започне от Ерусалим.
48 Vy jste pak svědkové toho.
Вие сте свидетели на това.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
И, ето, Аз изпращам върху вас обещанието на Отца Ми; а вие стойте в града [Ерусалим], докато се облечете със сила от горе.
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
И ги заведе до едно място срещу Витания; и дигна ръцете Си да ги благослови.
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
И като ги благославяше, отдели се от тях, и се възнесе на небето.
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
И те Му се поклониха, и върнаха се в Ерусалим с голяма радост;
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
и бяха постоянно в храма, [хвалещи и] благославящи Бога. [Амин].
