Lukáš 22
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
Are apropi Pasha, kari are elši ză dă blagdan dă pita făr dă kvas.
2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
Mar popur šă učitelji dă zakonu alu Mojsije planărze kum ar puće să amori pă Isus ali alor lji are frikă dă lumi.
3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
Atunšje Sotona u tunat ăm Juda Iskariot, kari are unu dăm dvanaest (12) apostola.
4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
Jăl u mers šă su ligizit ku mar popur šă ku stražari dă Hram kum ar puće să ăl izdalaskă pă Isus.
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
Jej asre făloš dă aje šă sor ligizit ku Juda să ăj đe banj.
6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
Juda su ligizit šă atunšje su ujtat dă prilikă să ăl izdalaskă pă jăl afară pă askuns făr dă lumi.
7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
Zuva dă Pita făr dă kvas, u vinjit pă kalji birkuca pă Pashă a aje trăbuje să fijă žrtvovalită.
8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
Aša Isus u mănat pă Petar šă pă Ivan šă lju zăs: “Dušjec šă pripremilec večera dă Pashă păntru noj să mănkănj.”
9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
Jej lor ăntribat pă jăl: “Hunđi gănđešć să pripremilenj?”
10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
Jăl lju zăs alor: “Punjec ureći, kum vinjec ăm varuš, voj ac afla pă om kari dušji mari bukal dă apă. Sljedilecăl păn la kasa hunđi meržji.
11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
Atunšje zăšjec lu kapu dă kasă: ‘Učitelju ăntrabă, Hunđi ăj soba ăm kari pot mănka večera dă Pashă ku učenici amej?’
12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
Jăl cu arăta atunšje soba sus pă kat mari šă opremilită ku kutotu. Făšjec pripremurlje akulo.”
13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
Aša jej ur mers šă ur aflat stvarurlje kum Isus ljor zăs, šă jej ur făkut priprema dă večera pă Pashă.
14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
Kănd u vinjit vreme să mănăšji una, Isus šu lot lok la masă, šă ku jăl asre dvanaest (12) apostolur.
15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
Jăl u zăs: “Ju am avut mari vojă să am večera dă Pashă ku voj majnti dă šje uj patali ku morče.
16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
Ju vă zăk kă nikad maj mult nu uj mănka večera dă Pasha majnti dă šje nu su ispunuli ăm kraljevstva lu Dimizov.”
17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
Atunšje u lot kljištaru ku vin šă u dat hvală alu Dimizov, šă u zăs: “Loc asta šă ămpărcăc ăntri voj.
18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
Ăm napoj, ju vă zăk, ju noj be dă plodu dă strugur păn šje no vinji kraljevstva lu Dimizov.”
19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
Isus u lot pita, šă u dat hvală alu Dimizov, u rupt ăm dovă šă u dat la učenici aluj šă u zăs: “Asta ăj tela ame, kari u fost dată păntru voj. Făšjec asta ăm ăngănđală dă minji.”
20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
Šă isto aša dă pă mănkari, jăl u lot kljištaru dăm kari toc ur be šă u zăs: “Asta kljištar ăj novi zavjet ăm sănžilje amnjov, kari ăj vărsat păntru voj.
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
Ujtăcăvă kă izdajica ame ăj la masă apropi dă minji!
22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
Ju Fišjoru Omuluj uj muri kă aša are skris ăm nenći ali jao lu omula kari mu izdalit!”
23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
Pă aje jej sor apukat să să ăntrebi una pă alt kari ar fašji aje.
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
Isto aša su apukat apostoli unu svat ăntri jej, ka šjinji ar trăbuji să fijă maj mari ăntră jej.
25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
Aša Isus u zăs: “Kraljevi dă asta svet vladalešći ku narodu pă koristu alor šă ari pučeri pă jej, šă jej săngur zăšji kă fašji benji.
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
Ali nu ăj aša ku voj! Lasăc pă maj mari dăm voj să fijă hăl maj ponizni, a hăl maj bătărn ka sluga.
27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
Aku šjinji ăj maj mari, gostu la masă ili poslužitelju kari ăj sluga? Hăl kari ăj la masă da nu? Ali ujtăći, ju mes ajišje ku voj ali ka sluga avostru.
28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
Voj ac rămas ku minji păm ănšjirkalurlje amelji.
29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
Kum mu dat Tata amnjov kraljevstva mijă, aša isto, ju voj da avovă,
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
pravo să mănkăc šă să bijec la masa ame ăm kraljevstva ame, šă să šăđec pă prijestolje, să sudulec pă dvanaest plemurlje dă Izrael.”
31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
Isus u zăs: “Šă tu Šimun, Šimun, punji ureći! Sotona u šjirut dopuštenje să vă iskušulaskă ka pă pšenică ăm sito.
32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
Ali ju mam arugat păntru činji, dă ănkriđala ata să nu kadă. Šă tu trăbă să ămbălurec ăm vjeră pă fraci atej kănd vij ăm napoj la minji.”
33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
Petar u zăs: “Domnje ju mes spreman să mă duk ăm čemică šă să mor ku činji!”
34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
Isus u ăntors vorba: “Lasă mă să ac zăk kă kukošu no kukuruzu astăs majnti dă šje tu mi tăgădi ăm tri răndur kă nu mă kunošć.”
35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
Isus jară lju ăntribat: “Kănd vam mănat afară făr dă đibularuš šă făr dă tăšč, ili cipiliš, arec ăm šjeva ka potreba?” Jej u zăs: “Nu.”
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
Ali jăl u svătit: “Maj mejnkulo, dakă avec đibularuš jec ku voj, šă isto aša šă taška šă dakă nu aj mač vinđi šubac šă kumpără mač.
37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
Kă sigurno trăbă să să ispunulaskă šje are skris dă minji, anume: ‘Jăl are smatralit dă zločinac’–isto šje u zăs proroci dă minji trăbă să să ispunulaskă.”
38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
Atunšje jej ur zăs: “Ujtăći Domnje, noj avenj doj mačur.” Jăl u ăntors vorba: “Aku ăj dăstul ku asta svat.”
39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
Isus u mers aku la Planina dă maslinur, kum ave jăl običaj să fakă, šă učenici aluj ur vinjit ku jăl.
40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
Kănd u vinjit jăl pă lok, jăl u zăs alor: “Arugăcăvă dă aje să nu kăđec ăm kušnjă!”
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
Jăl su maknulit ăndărăt dă la jej aša dă parči ka kum aj vărlji petră, šă u kăzut pă đinuc, šă să aruga.
42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
Jăl u zăs: “Tata, dakă tu gănđešć je kljištarusta dă patnjă dă la minji! Jară nu fijă ame vojă mar ata fijă făkută!”
43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
Atunšje anđalu dăm nor u vinjit šă lu ămbălurit pă jăl.
44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
Kum are ăm mari mukur jăl šă maj tari să aruga. Šă znoju aluj su făkut ăm kapljicur, dă sănži kura pă pămănt.
45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
Atunšje Isus su skulat dăm aruguminći šă u mers ăm napoj la apostoli aluj. Jăl lju aflat kum să kulka činjic dă žalji.
46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
Aša jăl lju zăs: “Adăšje vă kulkăc? Skulăcăvă šă arugăcăvă să nu kăđec ăm kušnjă!”
47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
Isus inka svite kănd ur vinjit mulc ominj. Jej ur vinjit dă pă jăl. Unu dăm jej are šă Juda unu dăm dvanaest (12) apostolur. Jăl u vinjit dă apropi la Isus šă lu surutat ăm ubraz.
48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
Ali Isus ju zăs aluj: “Juda, izdalešć pă minji, Fišjoru alu Omuluj, ku surutala?”
49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
Apostoli kănd u văzut šje su dogodulit jej ur ăntribat: “Domnu, să nji băčenj ku mačurlje?”
50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
Šă unu dăm jej u luvit ku maču pă sluga lu popa mari, šă ju tijet ureče.
51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
Isus u zăs: “Dăstul, nu maj vă băčec!” Jăl u pus măna pă ureći šă lu iscjelilit.
52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
Atunšje Isus u zăs lu mar popur šă lu straža dă Hram, šă lu bătărnji kari ur vinjit afară protiv dă jăl: “Ac vinjit ku mačur šă ku palicur ka pă buntovnik?
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
Nikad nac răđikat njiš žježijtu protiv dă minji kănd arem ku voj ăm totă ză ăm Hram. Ali aku ăj vreme avostră šă să vladalaskă tama.”
54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
Atunšje jej lor apukat pă Isus, lor dus ăndărăt šă lor dus la kasa la maj mari popă. Petar sljedile pă dăparči.
55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
Fok ur făkut ăm sredina dă udvar, šă kum šăđe lume akulo, Petar u vinjit ăntri jej.
56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
Una tănără sluškinja lu văzut kă šađi ăm lumina dă fok, u mucăt pă jăl tari šă u zăs dă pă aje: “Omusta are ku jăl isto.”
57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
Ali jăl u tăgădit šă u zăs: “Nu, ju nu mes. Ju nu ăl kunosk pă jăl!”
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
Nu mult dă pă aje altu om lu văzut šă u zăs: “Spunji! Tu ješć unu dăm jej!” Ali Petar u ăntors vorba: “Ju nu mes!”
59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
Hunđiva unu šas dă pă aje altu om uporno tvrdăle: “Sigurno, asta om are ku jăl, kă jăl ăj Galilejac!”
60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
Ali Petar u zăs: “Ju nu šćuv dă šje svitešć!” Šă točno atunšje kănd inka svite, kukošu u kukuruzăt.
61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
Domnu su ăntors šă su ujtat pă Petar. Šă vorbilje lu Domnuluj ur vinjit ăm napoj la Petar, kum u zăs jăl: “Majnti dă šje kukošu u kukuruză astăs tu mi tăgădi pă minji ăm tri răndur.”
62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
Šă Petar u mers afară šă plăngănt tari.
63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
Ominji kari ăl păze pă Isus ăš făšje šjuf dăm jăl šă ăl băče.
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
Jej ur pus fljancă pă oč, ăl luve ăm ubraz šă să akăca dă jăl: “Ajde prorokulešći! Spunji nji šjinji ču luvit ăm ubraz?”
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
Šă jej alu Isus ur zăs maj mulći urăči vorbi.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
Dă răkori ăm alta ză, bătărnji, una ku mar popur šă učitelji dă zakonu alu Mojsije, ur adus pă Isus ăm nenće dă sudu alor.
67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
Jej ur zăs: “Spunjinji dakă ješć tu Krist.” Jăl u ăntors vorba: “Să vă spuj nu mac ănkređi,
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
šă să vă ăntreb pă voj dă Krist, voj nu ac ăntoršji vorba.
69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
Aku maj menkulo ju, Fišjoru alu Omuluj, uj fi ăm pučeri pă desna parći dă măna lu Dimizov.”
70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
Šă jej toc ur zăs, “Atunšje tu ješć Fišjoru alu Dimizov?” Šă jăl u ăntors vorba: “Da baš kum zăšjec! Ju mes!”
71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Atunšje jej or zăs: “Šefălj dokazur maj mult nji trăbujă? Noj săngur anj auzăt dăm gura aluj!”
