Lukáš 22
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
And the feast of the unleavened bread, which is called a Passover, was drawing near.
2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
And the High-priests and the Scribes were seeking, how they might get rid of him; for they feared the people.
3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
But Satan entered into Judas, him called Iscariot, being of the number of the twelve;
4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
and, departing, he conversed with the High-priests and Captains, as to how, unto them, he might deliver him up.
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
And they rejoiced, and bargained with him to give him, silver;
6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
and he freely consented, and began seeking a good opportunity for delivering him up, in the absence of a multitude, unto them.
7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
Now the day of the unleavened bread a came, —on which it was needful to be sacrificing the passover.
8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
And he sent forth Peter and John, saying—Go, and make ready, for us, the passover, that we may eat.
9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
And, they, said unto him—Where wiliest thou, we should make ready?
10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
And, he, said unto them—Lo! when ye have entered into the city, there will meet you a man, bearing, an earthen-jar of water: follow him into the house into which he is entering.
11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
And ye shall say unto the master of the house—The teacher saith unto thee, where is the lodging, where, the passover, with my disciples, I may eat?
12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
And, he, unto you, will shew, a large upper room, spread: there, make ready.
13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
And, departing, they found according as he had said unto them, and made ready the passover.
14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
And, when the hour arrived, he reclined, and the apostles with him.
15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
And he said unto them—I have greatly desired, to eat, this passover, with you before I suffer;
16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
For, I say unto you—In nowise shall I eat it, until it have been fulfilled in the kingdom of God.
17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
And, accepting a cup, giving thanks, he said—Take this, and divide among yourselves;
18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
For, I say unto you—In nowise shall I drink henceforth of the fruit of the vine, until, the kingdom of God, shall come.
19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
And, taking a loaf, he gave thanks, and brake, and gave unto them, saying—This is my body which in your behalf is being given: this, be ye doing, in remembrance, of me.
20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
And—the cup, in like manner, after the taking of supper, saying—This cup, is the new covenant in my blood, which, in your behalf, is to be poured out.
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
Nevertheless, lo! the hand of him who is delivering me up, is with me upon the table.
22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
Because, the Son of Man, indeed, according to what is marked out, goeth his way; nevertheless, alas! for that man through whom he is being delivered up.
23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
And, they, began to be enquiring together, among themselves, as to which, then, it could be, from among them, who, this thing, was about to perpetrate!
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
And it came to pass that there was, a rivalry also, among them, as to which of them seemed to be greater [than the rest].
25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
And, he, said unto them—The kings of the nations, lord it over them, and, they who wield authority over them, benefactors, are called.
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
But, ye, not so! On the contrary—the greater among you, Let him become as, the younger, and, he that governeth, as, he that ministereth,
27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
For which is greater—he that reclineth? or he that ministereth? Is not he that reclineth? But, I, am, in your midst, as he that ministereth,
28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
Ye, however, are they who have remained throughout with me in my temptations;
29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
And, I, covenant unto you—as my Father hath covenanted unto me—a kingdom,
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
That ye may eat and drink, at my table, in my kingdom, and sit upon thrones, judging, the twelve tribes of Israel.
31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
Simon! Simon! lo! Satan, hath claimed you, to sift as wheat;
32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
But, I, have entreated for thee, that thy faith may not fail. And, thou, once thou hast turned, strengthen thy brethren.
33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
But, he, said unto him—Lord! with thee, am I, ready, both into prison and unto death, to be going.
34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
And, he, said: I tell thee, Peter—A cock will not crow this day, until, thrice, thou deny that thou knowest me.
35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
And he said unto them—When I sent you forth, without purse or satchel or sandals, of anything, came ye short? And, they, said—Of nothing!
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
And he said unto them—But, now, he that hath a purse, let him take it, in like manner also, a satchel; and, he that hath nothing, let him sell his mantle, and buy a sword!
37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
For I say unto you—This that is written, must needs be completed in me, —And, with lawless ones, was he reckoned; for, even that which concerneth me, hath, completion.
38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
And, they, said—Lord, lo! two swords, here! And, he, said unto them—’Tis, enough!
39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
And going out, he went, according to his custom, unto the Mount of Olives; and the disciples [also] followed him.
40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
And, coming up to the place, he said unto them—Be praying, lest ye enter into temptation.
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
And, he, was torn from them about a stone’s throw; and, bending his knees, he began to pray,
42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
saying—Father! if thou please, bear aside this cup from me. Nevertheless, not my will, but thine, be accomplished.
43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
And there appeared unto him a messenger from heaven, strengthening him, —
44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
and, coming to be in an agony, more intensely, was he praying; and his perspiration became, as if great drops of blood, falling upon the ground.
45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
And, arising from prayer, he came unto his disciples, and found them falling asleep by reason of their grief;
46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
and he said unto them—Why are ye slumbering? Arise! and be praying, lest ye enter into temptation.
47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
While yet he was speaking, lo! a multitude; and, he that was called Judas, one of the twelve, was leading them on, —and he drew near unto Jesus, to kiss him.
48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
But, Jesus, said to him—Judas! with a kiss, the Son of Man, dost thou deliver up?
49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
And they who were about him, seeing what would be, said—Lord! shall we smite with the sword?
50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
And a certain one from among them smote, the High-priest’s, servant, and took off his right ear.
51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
But Jesus, answering, said—Let be—as long as this! …And, touching the ear, he healed him.
52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
And Jesus said unto the High-priests, and Captains of the temple, and Elders, who had come against him—As against a robber, have ye come out, with swords and clubs?
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
Daily, was I with you, in the temple, and yet ye stretched not forth your hands against me! …But, this, is your hour, and the authority of darkness.
54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
And, having arrested him, they led him away, and took him into the house of the High-priest; and, Peter, was following afar.
55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
And, they having kindled up a fire in the midst of the court, and taken seats together, Peter was for sitting among them.
56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
But, a certain maid-servant, seeing him seating himself towards the light, and looking steadfastly at him, said—This one also, was, with him.
57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
But, he, denied, saying—I know him not, woman!
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
And, after a little, another, beholding him, said—Thou also, art, from among them. But, Peter, said—Man! I am not.
59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
And, about one hour having passed, a certain other, began stoutly to insist, saying—Of a truth, this one also, was with him; for indeed he is, a Galilaean.
60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
But Peter said—Man! I know not what thou art saying! And, instantly while yet he was speaking, a cock crew.
61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
And the Lord turned, and looked at Peter; and Peter was put in mind of the declaration of the Lord, how he had said to him—Before, a cock, crow this day, thou wilt deny me thrice!
62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
[And, going forth outside, he wept bitterly.]
63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
And, the men who held him bound, kept mocking him, with blows;
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
and, blindfolding him, questioned him, saying—Prophesy! which is he that smote thee?
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
and, many other things, with profane speech, were they saying unto him.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
And, when it became day, the Eldership of the people was gathered together—both High-priests and Scribes, —and they led him away into their high-council, saying—If, thou, art the Christ, tell us!
67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
But he said unto them—If I should tell, you, in nowise would ye believe,
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
And, if I should put questions, in nowise would ye answer;
69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
But, henceforth, shall the Son of Man be seated on the right hand of the power of God.
70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
And they all said—Thou, then, art the Son of God? And, he, unto them said—Ye, say [it], —because, I, am.
71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
And, they, said—What, further, need have we, of witness? We ourselves, have heard it from his mouth.
