Lukáš 21
1 A pohleděv, uzřel lidi bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.
Ringi vaadates jälgis Jeesus, kuidas jõukad inimesed panid oma annetusi kogumiskasti.
2 Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla dva šarty.
Ta nägi ka, kuidas üks väga vaene lesknaine pani sinna kaks pisikest münti.
3 I řekl: Vpravdě pravím vám, že vdova tato chudá více uvrhla nežli všickni jiní.
„Ma räägin teile tõtt, “ütles ta, „see vaene lesknaine pani kasti rohkem kui kõik ülejäänud kokku.
4 Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.
Kõik nad andsid oma jõukusest, mis neil oli, kuid tema andis oma vaesusest kõik, millest ta pidi elama.“
5 A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i jinými okrasami ozdoben byl, řekl:
Mõned neist seal rääkisid templist, selle peenelt tahutud kividest ja suurepärastest annetustest, mida nad andnud olid. Aga Jeesus ütles:
6 Načež se to díváte? Přijdouť dnové, v nichžto nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
„Nende asjade kohta, mida te silmas peate: tuleb aeg, mil ei jäeta üht kivi teise peale, kõik hävitatakse!“
7 I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?
„Õpetaja, millal see toimub?“küsisid nad talt. „Missugune on märk, et need asjad hakkavad toimuma?“
8 On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Že já jsem Kristus, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.
„Veenduge, et teid ei petetaks, “hoiatas Jeesus neid. „Paljud tulevad ja väidavad, et nad on mina, öeldes: „Siin ma olen!“ja „Aeg on käes!“, aga ärge neid järgige.
9 Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prve býti, ale ne ihned konec.
Kui te kuulete sõdadest ja revolutsioonidest, ärge ehmuge, sest kõigepealt peavad need asjad toimuma, kuid lõpp ei tule kohe.
10 Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království.
Rahvas sõdib rahvaga ja kuningriik kuningriigiga, “ütles ta neile.
11 A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí.
„Paljudes maades on ränki maavärinaid, näljahädasid ja haiguste epideemiaid ning erakordseid märke taevas, mis kohutavad.
12 Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se vám budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vladařům pro jméno mé.
Aga enne kõike seda võtavad nad teid kinni ja kiusavad taga. Nad veavad teid sünagoogide ette ja heidavad vanglasse, nad viivad teid minu pärast kohtusse kuningate ja maavalitsejate ette.
13 A toť se vám díti bude na svědectví.
Aga see annab teile võimaluse kõneleda nende ees minust.
14 Protož složtež to v srdcích vašich, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli.
Niisiis, otsustage juba ette, et te ei muretse sellepärast, kuidas end kaitsta,
15 Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréžto nebudou moci odolati, ani proti vám ostáti všickni protivníci vaši.
sest mina annan teile tarkusesõnad, mida teie vaenlased ei suuda vaidlustada ega ümber lükata.
16 Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratrů, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.
Teid reedavad isegi teie vanemad, vennad ja sõbrad ning nad tapavad teist mõned.
17 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé.
Kõik vihkavad teid minu pärast.
18 Ale vlas s hlavy vaší nezahyne.
Aga teie peast ei lähe kaotsi ainsatki juuksekarva.
19 V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi.
Kindlalt seistes võidate oma elu.
20 Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tedy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho.
Aga kui te näete, et sõjaväed piiravad Jeruusalemma ümber, siis teate, et selle hävitus on lähedal.
21 A tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo uprostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho.
Kes on Juudamaal, peaksid põgenema mägedesse, ja kes on Jeruusalemmas, peaksid lahkuma, ning need, kes on maal, ei tohiks linna minna.
22 Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.
Sest need on karistuse päevad, mis täidavad kõik, mida on kirjutatud.
23 Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv Boží nad lidem tímto.
Kui raske on neil, kes on sel ajal lapseootel või imetavad! Sest kohutav kitsikus on tulemas maa peale ja karistus selle elanikele.
24 I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.
Kõik rahvad tapavad neid mõõgaga ja viivad neid vangi. Võõrad rahvad tallavad Jeruusalemma maha, kuni nende aeg täis saab.
25 A budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,
Päikeses, kuus ja tähtedes on märke ning rahvad maa peal on ahastuses ja segaduses mere lainetuse ja pealetungimise tõttu.
26 Takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.
Inimesed on hirmust nõrgad ning kohkunud sellest, mis maailmas toimub, sest taeva vägesid kõigutatakse.
27 A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.
Siis näevad nad inimese Poega tulemas pilves väe ja suure hiilgusega.
28 A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše.
Aga kui see kõik juhtub, siis tõuske ja vaadake üles, sest varsti olete te päästetud.“
29 I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.
Siis jutustas ta neile näitlikustamiseks selle loo. „Vaadake viigipuud või mõnda muud puud.
30 Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest léto.
Kui te näete uusi lehti ilmumas, siis pole vaja teile öelda, et suvi on lähedal.
31 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, věztež, že blízko jest království Boží.
Samamoodi siis, kui te näete neid asju toimumas, ei ole teile vaja öelda, et Jumala riik on lähedal.
32 Amen pravím vám, že nepomine věk tento, ažť se toto všecko stane.
Ma räägin teile tõtt: see põlvkond ei lõpe enne, kui see kõik toimub.
33 Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
Taevas ja maa kaovad, aga minu sõnad ei kao.
34 Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a vnáhle přikvačil by vás ten den.
Olge ettevaatlikud, et pidutsemine või purjutamine või selle elu mured teie tähelepanu kõrvale ei juhiks, nii et see päev tabaks teid üllatusena.
35 Nebo jako osidlo přijde na všecky, jenž přebývají na tváři vší země.
Sest see päev tabab kõiki, kes elavad maa peal.
36 Protož bděte všelikého času, modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.
Olge alati valvel ja palvetage, et te oleksite võimelised pääsema kõigest, mis toimub, ja seisma inimese Poja ees.“
37 I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská.
Iga päev õpetas Jeesus templis ja igal õhtul läks ta ning jäi Õlimäele.
38 A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal.
Kogu rahvas tuli hommikul vara teda templisse kuulama.
