Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
Alu gulo Jisu Pwknvyarnvnaam lo nyi vdwa tamsarla okv Gamlv nga japji rilo, nyibu butvnv vdwv okv Pvbv tamsarnv vdwv, nyiga vdwa lvkobv, aatoku
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
okv ninyia minto, “Ngonua mintamto, no ogubv svbv rimin dunv? Yvvla nam svbv rimin dubv jinv ngv?”
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
Jisu bunua mirwksito, “Ngam nonua gaamgo tvu chomu labv. Ngam mintam labv,
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
Jon gv baptisma jinamv Pwknvyarnv gvlo kvre vmalo nyi gvlo kvre?”
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
Bunu vdwv atu v larmi sirap nyato, “Ngonu ogu vla mindubv? Ngonu ‘Pwknvyarnv gvlokv’ vla minbolo, nw minrikuda, ‘V bolo nonu ogugbv Jonnyi mvngjwng mapvnv?’
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
Vbvritola ngonu ‘Nyianyi gvlokv’ vla minbolo, so gv nyi nyipam vdwsi ngonua vlwng orgingre, ogulvgavbolo bunu Jonnyi nyijwk akobv pvbwng alvbv chinya dukunv.”
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
Vkvlvgabv bunu mirwkto, “Ngonu chima v ogulokv aapvnvdw.”
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
Okv Jisu bunua mintoku, “Ngo ka nonua minjimare ogubv ngo so vdw sum ridu nvdw.”
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
Vbvrikunamv Jisu so minchisinam sum bunua minjito: “Ho hoka nyi ako dooto hv anggor rongo mvto, um rijo naanv nyi vdwlo tinto, vbvrikunamv adubv relinnam lvgabv vnglintoku.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
Vdwlo anggor naakumdwv aatokudw, nw nyira go rwktin vdwlo gvlo anggor ninyigv baak paase naarwk simu dubv vla vngmu toku. Vbvritola rwktin vdwv nyira anga dvngtola ogu goka jimabv vngkur motoku.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
Vkvlvgabv nw nyira gunvnyi vngmuto; vbvritola rwktin vdwv ninyi nyika dvngdvto, hinyinghiru dubv mvto, okv ogugoka jimabv vngkur motoku.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
Vbvrikunamv nw nyira aom nvnv nga vngmuto; rwktin vdwv ninyia ungnv gvdubv, mvdvto, okv ninyia agumlo dvato.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
Vbrikunamv anggor rongo atuv mintoku, ‘Ngo ogugo riku nvpvdw? Ngo ngoogv paknam kuunyilo nga vngmu reku; bunu ninyia jvjvbv mvngdv jiriku!’
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
Vbvritola vdwlo rwktin vdwv ninyia kaapa tokudw, bunugv aralo mimisinyato, ‘So si atu gv kuunyilo ngv. ‘Klai ninyia mvki laju, okv ninyigv yikungyira ngv ngonu gvbv rireku!’
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
Vkvlvgabv bunu ninyia anggor rongo agum dvlinto okv mvki toku. “Vbvrikunamv, rongo atuv rwktin vdwa ogubv rireku?” Jisu tvkato.
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
“Nw aariku okv ho nyi vdwa mvki reku, okv anggor rongo nga kvvbi rwktin vdwlo laklwk reku.” Vdwlo nyi vdwv sum tvvtokudw bunu minto, “Vbvrirung mare!”
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
Jisu bunua kaagapto okv tvvkato, “Vbvrikunamv so darwknv kitap gv minam si ogu v? ‘Naam mvnv vdwgv toa kunam vlwng pwngv mvnwngnga dinchiyachok nvgobv rire.’
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Nyi mvnwngnga ho vlwng hoka hopv nvnga patungpayung mvre; okv ho vlwng angv nyi akonvgv aolo hoopv bolo, v ninyia amwkbv mvre.”
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
Pvbv tamsarnv vdwv okv nyibu butvnv vdwv, hoka Jisunyi naatung dubv rikwto, ogulvgavbolo ninyigv minchisinam minam angv bunua minyingdu vla bunu chintoku; vbvritola bunu nyi vdwa busu nyato.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
Vkvlvgabv bunu alvnv dw kaakarto. Bunu nyi mego arwnglo gwngla jisito bunua alvnv nyi go vla kaakudubvrinv nyi vkv, okv bunu ho vdwa Jisu gvlo vngmuto tvu gvrila naatung dubv vla vkvlvga bunu ninyi Roman nyigam lo laklwk ladukubv.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
So gv arwng gwngyanv vdwv Jisunyi minto, “Tamsarnv, ngonu chindu no ogugo mindudw okv tamsar dudw v jvjv ngv. Ngonu chindu no nyi gv mvngnam lokv kaamadu, vbvritola nyi gv lvgabv Pwknvyarnv gv mvngnam jvjv nga tamsaryado.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Ngonua mintam labv, Roman Dvbvyachoknyi ngonugv lampu jinam si ngonugv Pvbv nga rinying dunvri, vmalo rikin madunvri?”
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
Vbvritola Jisu bunugv gwngnam a kaapa toku okv bunua minto,
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
“Ngam lokdwng go kaatam labv. So si yvvgv nyukmu vla aminv doodunv?” “Dvbvyachok gv,” bunu mirwksito.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
Vkvlvgabv Jisu minto, “Alvdo, vbvrikunamv, Dvbvyachok gvnga Dvbvyachoknyi jitoka, okv Pwknvyarnv gvnga Pwknvyarnvnyi jilaka.”
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
Vkvlvgabv nyi vdwgv kaagia hoka ogu goka bunu ninyia naatung nyula mato, vkvlvgabv bunu ninyigv mirwk nama lamrwpanya la choibv doonya toku.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Vbvrikunamv Sadusis mego, yvvbunudw nyi vdwv sitokula turkur kumadunv vnv vdwv, Jisu gvlo aato okv minto,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
“Tamsarnv, Moses so Pvbv sum ngonugv lvgabv lvkpv jipvnv: ‘Nyi gonv nywng nga kuu dooma dwbv siyu bolo, ho siyu nvgv boruv hvngmi nga nywng mvrung tvka vkvlvgabv bunyiv kuu doogv rila sinv ho gv kuu bv mindu kubv.’
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Alu golo achiboru kanw go dooto; achi yachok v nyimv naatoku okv kuu dooma dwbv siyuto.
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
Vbvrikunamv boruya gonv nyimv nvnga nywngbv doogvto,
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
okv boru aom nvnv ngvka. Vbvdvdvbv achiboru kanw mvnwnglo rito—bunu siyuto kuu dootv madvbv.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Mvnwng gv kochinglo, nyimv nvngv sitoku.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Vjak, sinv ngv turkurdw alulo, nyimv nvngv yvvgv nywngbv rirekudw? Mvnwng kanw v ninyia nywng mvpv.”
Jisu bunua mirwkto, “Vjakgv nyiga mvvga ngv nywng nyilubv rimi sidu, (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
vbvritola nyiga okv mvvga ngv yvvdw sinam lokv turkur kuji bongv okv singnam gunv tolo doojinv v nywng nyilubv rimi sikumare. (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
Bunu nyidogindung vdw jvbv rire okv sinyu kumare, bunu Pwknvyarnv gv kuu vdwvku, ogulvgavbolo bunu sito koola turrap kunvngv.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
Sinam lokv turkurkunama Moses ka chimbwk toku. Lvklin jinamlo yamdwng yamchumlo vmv gunam gv lvkwng nga nw Atu gvbv minto ‘Abraham gv Pwknvyarnv ngv, Isaak gv Pwknvyarnv ngv, okv Jakob gv Pwknvyarnv ngv.’
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Nw turnv vdwgv Pwknvyarnv ngv, sinv gvngvma, ninyigv lvgabv mvnwngngv turdunv.”
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Pvbv tamsarnv megonv goklinto, “Alvbv mirwknam go, Tamsarnv!”
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
Bunu ninyia ho lvkwngbv tvu dukubv choopu kuma toku.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
Jisu bunua tvvkato, “Kristo Dabid gv husi v vla oguaingbv minpvnv?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
Dabid nw atuv mirimimpak kitaplo minsuto, ‘Ahtu ngoogv Ahtunyi minto: Ngoogv lakbiklo dootungto
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
vdwlo ngo noogv nyimak vdwa lvpa lvging nvnv aingbv mvla noogv lvchulo vvpvma dvdvlobv.’
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Dabid ninyia ‘Ahtu’ vla minto; oguaingbv, vbvrikunamv, Kristo Dabid gv husi bv rila rinv?”
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
Nyi vdwgv ninyia tvvla doorilo, Jisu ninyigv lvbwlaksu vdwa minto,
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
“Pvbv tamsarnv vdwa nonu himasuto laka, bunu bunugv jvtvlaklwk a kotola daakar svnga mvngbiu dunv okv pyokpamdorpam lo vngkar gvrila mvngdv kodubv mvngbiu dunv; bunu jius kumkunaam vdwlo dooku a okv dvpam dvkulo alvyachoknv dooku a gakcho dunv;
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Bunu hvngmi vdwlo riborilit mingla okv bunugv naam vdwa dvrit papi jila, okv kaakudubv vla asu dubv kumla! bunua achialvbv alvmanam gubv mvritre!”
