Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
I jekhvar sar o Isus sikaj ine e manušen ano boro e Hramesoro hem vaćeri lenđe ine o Šukar lafi, ale uzalo leste o šerutne sveštenici, o učitelja e Zakonestar hem o starešine
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
hem pučle le: “Vaćer amenđe kotar tuće autoritet te ćere akava? Ko dinđa tut pravo?”
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
O Isus phenđa lenđe: “Hem me tumen ka pučav nešto. Vaćeren maje:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
Ko dinđa pravo e Jovane te krstini e manušen, o Devel kovai ano nebo ili o manuša?”
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
A on raspravinde pe maškara pumende vaćerindoj: “Te phenđam ‘o Devel kovai ano nebo’, ov ka pučel amen sose onda na verujinđam lese.
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
A te phenđam ‘o manuša’, sa o manuša ka mudaren amen barencar, adalese soi uverime da o Jovan inele proroko.”
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
Adalese phende e Isusese: “Na džanaja ko dinđa pravo e Jovane.”
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
I o Isus phenđa lenđe: “Ni me onda naka phenav tumenđe kotar maje pravo akava te ćerav.”
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
Tegani o Isus lelja te vaćeri e narodose akaja priča: “Nesavo manuš sadinđa vinograd, iznajminđa le nesave vinogradarenđe hem dželo ko drom ko but vreme.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
I kad alo o vreme te čeden pe o drakha, bičhalđa e sluga koro vinogradarija te šaj den le oto bijandipe e drakhakoro. Ali o vinogradarija marde le hem bičhalde le palal čuče vastencar.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
I o gospodari bičhalđa avere sluga. Ali on hem ole marde, lađarde le hem bičhalde le palal čuče vastencar.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
I palem o gospodari bičhalđa koro lende hem e tritone sluga. A on ćerde le ko rata hem frdinde le avri taro vinograd.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
Tegani o gospodari oto vinograd phenđa: ‘So te ćerav? Ka bičhalav lenđe mle mangle čhave. Šaj ole ka poštujinen.’
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
Ali kad o vinogradarija dikhle le, vaćerde maškara pumende: ‘Akavai o nasledniko. Hajde te mudara le hem amenđe te ačhol o nasledstvo.’
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
I frdinde le avri taro vinograd hem mudarde le. So mislinena, so ka ćerel o gospodari adale vinogradarenđe?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
Ka avel hem ka mudari len, a o vinograd ka iznajmini averenđe.” I okola kola šunde adaja priča, phende: “Te na del o Devel adava te ovel!”
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
A o Isus dikhlja ano lende hem phenđa: “A so onda značini adava soi pisime ano Sveto lil: ‘O bar savo odbacinde o zidarija ulo najbitno bar e čheresoro’?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Đijekh kova perela upro adava bar, ka phagel pe, a te pelo adava bar upra nekaste, ka zgnječini le.”
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
A o učitelja e Zakonestar hem o šerutne sveštenici mangle tegani te dolen e Isuse, adalese so džande da akaja priča vaćeri olendar, ali darandile e narodostar.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
A o učitelja e Zakonestar hem o šerutne sveštenici posmatrinena ine e Isuse. Bičhalde koro leste špijunen, kola ćerde pe dai iskrena, sar te dolen le ko bišukar lafi i te šaj preden le ko upravniko e rimesoro te osudini le.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
I o špijunja pučle e Isuse: “Učitelju, džanaja da vaćereja hem sikaveja šukar hem na dikheja kovai kova, nego čačimase sikaveja oto drom e Devlesoro.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Valjani li amen o Jevreja te platina o porez e rimesere carose ili na?”
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
A o Isus džanđa so on mangle te prevarinen le i phenđa lenđe:
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
“Mothoven maje i kovanica savaja platinena o porez. Kasiri slika hem kasoro anav isi la?” A on phende: “E carosoro.”
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
Tegani o Isus phenđa lenđe: “Onda den soi e carosoro e carose, a soi e Devlesoro e Devlese.”
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
I ađahar o špijunja našti ine te arakhen ništa bišukar ano okova so o Isus vaćerđa i trainde adalese so inele zadivime lesere vaćeribnaja.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
I ale koro Isus nesave sadukeja kola vaćerena da nane uštiba taro mule, i pučle e Isuse:
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
“Učitelju, o Mojsije pisinđa amenđe so te ćerel o manuš te mulo lesoro phral kova pala peste ačhavđa romnja bizo čhave. Adava manuš valjani te lel ple phralesere romnja te šaj oj te bijani čhave kova ka ovel nasledniko e mulesoro.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Ađahar, inele efta phralja. O prvo lelja romnja i mulo, a na ačhavđa pala peste čhaven.
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
O dujto phral lelja ple phralesere romnja, ali hem ov mulo.
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
Tegani o trito phral lelja adala romnja i mulo hem ađahar sa o efta phralja. I nijekh olendar na ačhavđa čhaven pala peste.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Ko kraj muli hem i romni.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Kasiri onda romni oj ka ovel kad ka uštel pe taro mule, a inele dindi ko sa o efta phralja?”
O Isus phenđa lenđe: “O manuša ko akava sveto lena pe hem dena pe. (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
A okola kolen o Devel smatrini dai dostojna te oven vazdime taro mule hem te živinen ko sveto savo avela, ni ka len pe ni ka den pe. (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
Adalese so našti više ni te meren: ka oven sar o anđelja. Oni čhave e Devlesere, adalese so o Devel ka vazdel len taro mule.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
A da o mule uštena, mothovđa hem o Mojsije ano Sveto lil kote pisini oto grmo savo ine thabljola. Adathe ov zako Gospod phenela dai ‘Devel e Avraamesoro, e Isaakesoro hem e Jakovesoro’ iako on tegani inele mule.
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
A o Devel nane Devel e mulengoro, nego Devel e dživdengoro. Adalese soi on e Devlese pana dživde.”
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Nesave učitelja e Zakonestar phende e Isusese: “Učitelju, šukar vaćerđan!”
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
I nijekh više na tromandilo te pučel le nešto.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
Tegani o Isus pučlja okolen so šunena le ine: “Sar šaj te vaćeri pe dai o Hrist samo e Davidesoro čhavo?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
A korkoro o David phenela ano lil oto Psalmija: ‘O Gospod phenđa mle Gospodese: Beš ko počasno than, oti mli desno strana,
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
đikote na pašljarava te neprijateljen talo te pre!’
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Te o David vičini le ‘Gospode’, sar onda o Hrist šaj te ovel samo lesoro čhavo?”
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
Tegani anglo sa o manuša, o Isus phenđa ple učenikonenđe:
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
“Arakhen tumen e učiteljendar e Zakonestar! On volinena te phiren urjavde ano bare fostanja hem o manuša, ano baro poštujiba, te pozdravinen len ko trgija. Volinena te bešen ko anglune thana ano sinagoge hem ko najšukar thana ko gozbe.
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Hana o imanje e udovicengoro hem ćerena pe dai pobožna ađahar so molinena bare molitve. On ka oven po zorale kaznime nego avera manuša.”
