Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
Saasiit Jisu ih Rangteenok ni miloong asuh nyootsootta nyia Ruurang Ese tiit baatta adi, romwah phokhoh nyia Hootthe nyootte loong, ah mihak phokhoh loong damdi roong ra rumha no
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
li rumta, “Baat thaak he, an arah loong ah o chaan nawa ih reeraang lu? Arah jen reetheng chaan ah an suh o ih kotaho?”
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
Jisu ih ngaakbaat rumta, “Amadoh sen suh jengkhaap chaak cheng rumha. Baat he,
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
Juungtemte Joon ih juungtem kahoon arah Rangte jiin nawa tama mina jiin nawa chota?”
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
Eno neng chamchiini phang daanmui rumta, “Seng ih mamet baat ih? Seng ih ‘Rangte re nawa’ et li ih bah, ‘Erah ang abah, sen ih Juungtemte Joon ah mamah lahanpi ih han?’ ih li baat he.
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
Eno ‘Mina re nawa,’ ih mok baat ih bah, arah than miloong ah ih seng ah jong ih paat he, tumeah neng ih Joon ah khowah ih ejen jat et rumta.”
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
Erah thoih ih neng ih amet ngaakbaat rumta, “Seng ih tajatke ma nawa ra taha rah ah.”
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
Eno Jisu ih li rumta, “Erah ang abah, ngah marah nawa chaan ih jen reelang erah uh sen suh tabaat rumra.”
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
Eno Jisu ih arah tiitthaak ah miloong suh baatta: “Teewadi mih wasiit ih potiik phek phekta, eno phekphoop phekte suh phek thukta, eno heh ah saaloh dook ih heh nok ni tangtong wangta.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
Eno anggut tiik huitok ah chang ano, changte warah ih phekphoop phekte wah jiinni heh dah ah daapwan ano heh dabbi ah suwang thukta. Enoothong phekphoop phekte loong ah ih dah ah buh rum ano hahuung we ngaakdaap rumta.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
Eno heh ih dah wahoh we daap wanta; erah uh phekphoop phekte loong ah ih emamah we buh rum ano, heh rakri laandong ruh ih li wanrumta, eno hahuung we ngaakkaat thuk rumta.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
Eno changte warah ih takjom adi wasiit we daap wanta; phekphoop phekte loong ah ih erah warah uh rapne ih buh rum ano, haatkaat rumta.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
Eno phek changte warah ih liita, ‘Ngah ih tumjih et ang nih? Ngah ih nga mongnook sah ah laan daapwan ang; neng ih boleh esoomtu jaatjaat et rum anih!’
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
Enoothong phekphoop phekte loong ah ih japtup rum ano, neng chamchi ni wasiit wasiit suh hubaat mui rumta, ‘Arah tang changte wah sah joh. Heh ah tek haat ih no, heh nyamka loong ah thong toom kap ih!’
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
Eno neng ih tekbuh rum ano phaakkhuh ni haatkaat rumta. “Erah ang abah phek changte warah ih phekphoop phekte loong ah tumjih et ah?” Jisu ih cheng rumta.
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
“Heh ah wangha no phekphoop phekte loong ah tek haat et ah, eno wahoh suh we phek thuk ah.” Miloong ah ih erah chaat rum ano edaan et rumta, “Emabah mabah uh tah angka!”
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
Jisu ah nengko ih sok ano cheng rumta, “Erah ang abah, Rangteele ni arah raangha rah tumjih suh liita? ‘Nok hoonte ih jong ah maak di tachapka ih li ano thaangmuh jong et piihaatta rah, thoontang nang ih elongthoon maak di chapla.’
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
O bah uh erah jong khoh adoh dat ah hechep hechep ih jopkhan ah; erah dam ih erah jong ah o sak khonah bah uh mok dat abah, erah mih ah bungwiik nah bunram ih matpat ah.”
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
Romwah phokhoh nyia Hootthe Nyootte loong ih Jisu ah erarah doh khak suh taat chung rumta, tumeah neng ih ejat et rumta heh ih neng suh li thung ang ano erah tiitthaak ah baat ha eah; enoothong neng ah miloong ra cho rumta.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
Erah thoidi neng ih heh thetre ah hubansok ruh et rumta. Neng ih mararah mih asuh ngun ah hukoleh toongtang likhiik ih diip reeraang thuk rumta, eno leh Jisu reeni mat ih deejoot suh tumjih tumjih diipcheng wang thuk rumta, tumeah Room hate ngoong awang nyia Kobono suh jootkhak kot suh chung rumta.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
Heh juujeengte loong ih Jisu suh baatta, “Nyootte, seng ih jat ehi marah an ih nyoot hu rah epun eah. Seng ih jat ehi an ih o ang abah uh ehin elong tadandeeko, erah nang ih mina suh Rangte thungpunjih amiisak tiit ah nyootsoot hu.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Baat thaak he, seng ih Roman Luungwanglong suh, seng Hootthe jun ih sokse ah ekot tam koke?”
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
Enoothong Jisu ih neng mongtham ah jat ano li rumta,
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
“Ngunkholok ah noisok thaak he. Arah ngun adi o laaphaang ah nyia o men ah?” “Luungwanglong men nyia heh laaphaang,” neng ih ngaak baatta.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
Eno Jisu ih baat rumta, “Ese ang ah, erah ang abah Luungwanglong dabbi ah Luungwanglong suh ju koh an, eno Rangte dabbi ah Rangte suh ju koh an.”
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
Erah di noksong ngathong ni neng ih hejeng matjoot jih tajap chaat rumta erah thoidi suusu ih tong rum ano, heh jeng ngaak asuh paatja rumta.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Eno mararah Sadusi miloong ih, mina tek nawa tangaak thingka ih liite loong ah, ra rumha no Jisu suh cheng rumta,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
“Nyootte, Moses ih seng suh arah Hootthe ah raangthiinta: ‘Miwah ah tek ano, heh minuh ah sah muh et thiinhaat abah, thaknuh rah etekte no rah ih kap jaatjaat ejih, eno heh sah ah dong tup ano etekte wah sah et thiik ah.’
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Teewadi soophoh wasinet angta; phokhothoon ah ih heh minuh ah kap ano sah muh ih mattiita.
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
Eno minuh rah miidamwah dam adi we chosongta,
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
erah lilih noolih damdi we chosongta. Emamah soophoh wasinet ah neng sah muh ih matti rumta.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Lithoon adi, minuh ah thoon mattiita.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Eno bah, tek nawa ngaakthing sa doh, erah nuh ah o sanuh angtheng ah? Tumeah erah nuh ah soophoh wah sinetnet damdi chosongta.”
Jisu ih ngaakbaat rumta, “Ahaang roi dowa minuh miwah loong ba nook mui rumla, (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
enoothong minuh miwah o ang abah uh tek nawa jen ngaakthing ete loong nyia lakngah nawa roidong adoh thingtongte loong abah tanook mui rumka ang ah. (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
Neng ah latek thang ih rangsah loong likhiik ang rum ah. Neng loong ah Rangte sah ang ah, tumeah neng tek nawa ngaaksaat rumta.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
Eno Moses ih samsek ih jatthuk ha etekte ah ewe ngaakthing ete eah. Bangphook ni we luungta tiit raangha adi Moses ih Teesu suh Abraham Rangte, Isak Rangte nyia Jaakob Rangte ih liita.’
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Heh ah ethingte loong Rangte, etekte Rangte tah angka, heh nawa ih thoontang ah ething.”
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Mararah Hootthe nyootte loong ah toonjengta, “Ese ih ngaakbaat hali, Nyootte!”
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
Eno erah tokkhodi neng ih takah naan cheng rumta.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
Jisu ih cheng rumta, “Kristo ah Dewid sutoom ih mamet mi liita?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
Tumeah Dewid heh teeteewah ih Dewid Boong leedap adi liiha, ‘Teesu ih nga Teesu suh liita: Nga jaawako adoh tong uh
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
anpi anra loong ah ngah ih an lakhu nah maang langlang thuk ah.’
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Dewid ih heh suh ‘Teesu’ et liita; erah ang abah, Kristo ah Dewid sutoom mamah mi ang ah?”
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
Miloong ih heh jeng boichaat rumta adi, Jisu ih heliphante loong suh baatta,
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
“Sen teeteewah Hootthe nyootte loong dowa sokthun samthun ih tong an, neng samsong elootlootwah ih song rum ano thaangsang thengnah mih ih jengseera nyia soomtu ah seechoh rumha; neng ih Jehudi loong rangsoomnok ni tongtheng ese ban thiin thuk nyia sadung theng ni tongtheng ese nah tong suh thunte loong re nawa ah;
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
thaknuh loong kaanjuukhu et sok rum ano neng nok ah long et rumha, eno leh rangsoom jeng ah eloot lootwah ih jeng rum leh noisok et rumha! Neng chamnaang theng ah rapne ethithoon ang ah!”
