Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
et factum est in una dierum docente illo populum in templo et evangelizante convenerunt principes sacerdotum et scribae cum senioribus
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
et aiunt dicentes ad illum dic nobis in qua potestate haec facis aut quis est qui dedit tibi hanc potestatem
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
respondens autem dixit ad illos interrogabo vos et ego verbum respondete mihi
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
baptismum Iohannis de caelo erat an ex hominibus
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
at illi cogitabant inter se dicentes quia si dixerimus de caelo dicet quare ergo non credidistis illi
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
si autem dixerimus ex hominibus plebs universa lapidabit nos certi sunt enim Iohannem prophetam esse
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
et responderunt se nescire unde esset
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
et Iesus ait illis neque ego dico vobis in qua potestate haec facio
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
coepit autem dicere ad plebem parabolam hanc homo plantavit vineam et locavit eam colonis et ipse peregre fuit multis temporibus
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
et in tempore misit ad cultores servum ut de fructu vineae darent illi qui caesum dimiserunt eum inanem
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
et addidit alterum servum mittere illi autem hunc quoque caedentes et adficientes contumelia dimiserunt inanem
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
et addidit tertium mittere qui et illum vulnerantes eiecerunt
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
dixit autem dominus vineae quid faciam mittam filium meum dilectum forsitan cum hunc viderint verebuntur
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
quem cum vidissent coloni cogitaverunt inter se dicentes hic est heres occidamus illum ut nostra fiat hereditas
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
et eiectum illum extra vineam occiderunt quid ergo faciet illis dominus vineae
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
veniet et perdet colonos istos et dabit vineam aliis quo audito dixerunt illi absit
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
ille autem aspiciens eos ait quid est ergo hoc quod scriptum est lapidem quem reprobaverunt aedificantes hic factus est in caput anguli
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
omnis qui ceciderit supra illum lapidem conquassabitur supra quem autem ceciderit comminuet illum
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
et quaerebant principes sacerdotum et scribae mittere in illum manus illa hora et timuerunt populum cognoverunt enim quod ad ipsos dixerit similitudinem istam
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
et observantes miserunt insidiatores qui se iustos simularent ut caperent eum in sermone et traderent illum principatui et potestati praesidis
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
et interrogaverunt illum dicentes magister scimus quia recte dicis et doces et non accipis personam sed in veritate viam Dei doces
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
licet nobis dare tributum Caesari an non
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
considerans autem dolum illorum dixit ad eos quid me temptatis
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
ostendite mihi denarium cuius habet imaginem et inscriptionem respondentes dixerunt Caesaris
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
et ait illis reddite ergo quae Caesaris sunt Caesari et quae Dei sunt Deo
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
et non potuerunt verbum eius reprehendere coram plebe et mirati in responso eius tacuerunt
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
accesserunt autem quidam Sadducaeorum qui negant esse resurrectionem et interrogaverunt eum
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
dicentes magister Moses scripsit nobis si frater alicuius mortuus fuerit habens uxorem et hic sine filiis fuerit ut accipiat eam frater eius uxorem et suscitet semen fratri suo
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
septem ergo fratres erant et primus accepit uxorem et mortuus est sine filiis
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
et sequens accepit illam et ipse mortuus est sine filio
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
et tertius accepit illam similiter et omnes septem et non reliquerunt semen et mortui sunt
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
novissima omnium mortua est et mulier
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
in resurrectione ergo cuius eorum erit uxor siquidem septem habuerunt eam uxorem
et ait illis Iesus filii saeculi huius nubunt et traduntur ad nuptias (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
illi autem qui digni habebuntur saeculo illo et resurrectione ex mortuis neque nubunt neque ducunt uxores (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
neque enim ultra mori poterunt aequales enim angelis sunt et filii sunt Dei cum sint filii resurrectionis
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
quia vero resurgant mortui et Moses ostendit secus rubum sicut dicit Dominum Deum Abraham et Deum Isaac et Deum Iacob
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Deus autem non est mortuorum sed vivorum omnes enim vivunt ei
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
respondentes autem quidam scribarum dixerunt magister bene dixisti
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
et amplius non audebant eum quicquam interrogare
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
dixit autem ad illos quomodo dicunt Christum Filium David esse
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
et ipse David dicit in libro Psalmorum dixit Dominus Domino meo sede a dextris meis
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
donec ponam inimicos tuos scabillum pedum tuorum
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David ergo Dominum illum vocat et quomodo filius eius est
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
audiente autem omni populo dixit discipulis suis
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
adtendite a scribis qui volunt ambulare in stolis et amant salutationes in foro et primas cathedras in synagogis et primos discubitus in conviviis
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
qui devorant domos viduarum simulantes longam orationem hii accipient damnationem maiorem
