Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
On one of these days, when Jesus was teaching the people in the Temple Courts and telling the good news, the chief priests and the teachers of the Law, joined by the elders, confronted him,
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
and addressing him, said, ‘Tell us what authority you have to do these things. Who is it who has given you this authority?’
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
‘I, too,’ said Jesus in reply, ‘will ask you one question. Give me an answer to it.
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
It is about John’s baptism – was it of divine or of human origin?’
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
But they began arguing together, ‘If we say “divine,” he will say “Why didn’t you believe him?”
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
But, if we say “human,” the people will all stone us, for they are persuaded that John was a prophet.’
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
So they answered that they did not know its origin.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
‘Then I,’ said Jesus, ‘refuse to tell you what authority I have to do these things.’
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
But Jesus began to tell the people this parable – ‘A man once planted a vineyard, and then let it out to tenants, and went abroad for a long while.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
At the proper time he sent a servant to the tenants, so that they could give him a share of the produce of the vineyard. The tenants, however, beat him and sent him away empty-handed.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
The owner afterwards sent another servant; but the tenants beat and insulted this man too, and sent him away empty-handed.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
He sent a third; but they wounded this man also, and threw him outside.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
“What should I do?” said the owner of the vineyard. “I will send my son, who is very dear to me. Perhaps they will respect him.”
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
But, on seeing him, the tenants consulted with one another. “Here is the heir!” they said. “Let us kill him, and then the inheritance will become ours.”
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
So they threw him outside the vineyard and killed him. Now what will the owner of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come and put those tenants to death, and will let the vineyard to others.’ ‘Heaven forbid!’ they exclaimed when they heard it.
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
But Jesus looked at them and said, ‘What then is the meaning of this passage? – “The stone which the builders despised has now itself become the cornerstone.”
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Everyone who falls on that stone will be dashed to pieces, while anyone on whom it falls – it will scatter him as dust.’
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
After this the teachers of the Law and the chief priest were eager to lay hands on Jesus then and there, but they were afraid of the people; for they saw that it was at them that he had aimed this parable.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
Having watched their opportunity, they afterwards sent some spies, who pretended to be good men, to catch Jesus in the course of conversation, and so enable them to give him up to the Governor’s jurisdiction and authority.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
These spies asked Jesus a question. They said, ‘Teacher, we know that you are right in what you say and teach, and that you do not take any account of a person’s position, but teach the way of God honestly;
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
are we right in paying tribute to the Emperor or not?’
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
Seeing through their deceitfulness, Jesus said to them,
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
‘Show me a coin. Whose head and title are on it?’
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
‘The Emperor’s,’ they said; and Jesus replied, ‘Well then, pay to the Emperor what belongs to the Emperor, and to God what belongs to God.’
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
They could not object to this answer before the people; and, in their wonder at his reply, they held their tongues.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Presently there came up some Sadducees, who maintain that there is no resurrection. Their question was this –
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
‘Teacher, Moses laid down for us in his writings that – “Should a man’s married brother die, and should he be childless, the man should take the widow as his wife, and raise up a family for his brother.”
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Well, there were once seven brothers; of whom the eldest, after taking a wife, died childless.
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
The second and third brothers both took her as their wife;
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
and so, too, did all seven – dying without children.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
The woman herself was the last to die.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
About the woman, then – at the resurrection, whose wife is she to be, all seven brothers having had her as their wife?’
‘The men and women of this world,’ said Jesus, ‘marry and are given in marriage; (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
but, for those who are thought worthy to attain to that other world and the resurrection from the dead, there is no marrying or being married, (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
nor indeed can they die again, for they are like angels and, having shared in the resurrection, they are God’s children.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
As to the fact that the dead rise, even Moses indicated that, in the passage about the Bush, when he calls the Lord – “The God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.”
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Now he is not God of dead people, but of living. For in his sight all are alive.’
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
‘Well said, teacher!’ exclaimed some of the teachers of the Law,
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
for they did not venture to question him any further.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
But Jesus said to them, ‘How is it that people say that the Christ is to be David’s son?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
For David, in the book of Psalms, says himself – “The Lord said to my lord: Sit at my right hand,
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
until I put your enemies as a stool for your feet.”
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David, then, calls him “lord,” so how is he David’s son?’
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
While all the people were listening, Jesus said to the disciples,
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
‘Be on your guard against the teachers of the Law, who delight to walk about in long robes, and like to be greeted in the streets with respect, and to have the best seats in the synagogues, and places of honour at dinner.
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
These are the men who rob widows of their houses, and make a pretence of saying long prayers. Their sentence will be all the heavier.’
