Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
And it came to pass, that, on one of those days, while he was teaching the people in the temple, and preaching the gospel, the chief priests and the scribes, with the elders, came to him,
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
and spoke to him, saying: Tell us by what authority you do these things? or, who is he that gave you this authority?
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
And he answered and said to them: I also will ask you one thing, and do you answer me.
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
Was the immersion of John from heaven, or from men?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned among themselves, saying: If we say, From heaven, he will reply: Why, then, did you not believe him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
But if we say, From men, all the people will stone us; for they believe that John was a prophet.
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
And they answered, that they knew not whence it was.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
And Jesus said to them: Nor do I tell you by what authority I do these things.
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
And he began to speak this parable to the people: A man planted a vineyard, and let it out to vine-dressers, and was absent from home for a long time.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
And at the proper season, he sent a servant to those vine-dressers, that they should give him of the fruit of the vineyard. But the vine-dressers scourged him, and sent him away empty-handed.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And he then sent another servant. But they scourged him also, and treated him shamefully, and sent him away empty-handed.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
And he also sent a third; but they wounded him, and drove him out.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
And the owner of the vineyard said: What shall I do? I will send my beloved son; perhaps, when they see him, they will reverence him.
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
But when the vine-dressers saw him, they reasoned among themselves, saying: This is the heir; come, let us kill him, that the inheritance may be ours.
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
And they drove him out of the vineyard, and killed him. What, then, will the owner of the vineyard do to them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come and destroy these vine-dressers, and will give his vineyard to others. And when they heard it, they said: Be it not so!
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
And he looked on them and said: What, then, does this mean, which is written, The stone which the builders rejected has become the head of the corner?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Whoever shall fall on this stone, shall be dashed to pieces; but on whomever it shall fall, it will make him as chaff for the wind.
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the chief priests and the scribes sought to lay hands on him, the same hour; (and yet they feared the people; ) for they knew that he spoke this parable against them.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And they watched him, and sent spies, who feigned them selves to be just men, that they might take hold of his words, in order to deliver him up to the power and authority of the governor.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
And they asked him, saying: Teacher, we know that you speak and teach rightly, and do not regard the person of any, but teach the way of God in truth.
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful for us to give tribute to Cæsar, or not?
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
But he perceived their cunning, and said to them: Why do you tempt me?
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Show me a denarius. Whose image and superscription has it? They answered and said: Cæsar’s.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
He said to them: Give, therefore, to Cæsar the things that are Cæsar’s, and to God the things that are God’s.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
And they were not able to take hold of his words before the people. And they were astonished at his answer, and were silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
Then there came to him some of the Sadducees, (these deny that there is any resurrection, ) and asked him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
saying: Teacher, Moses wrote for us, If any man’s brother die, having a wife, and he die without children, that his brother should take his wife, and raise up children for his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
There were, therefore, seven brothers; and the first took a wife, and died without children;
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
and the second took his wife, and he died without children;
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
and the third took her; and in like manner also the seven; and they left no children, and died.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Last of all, the woman also died.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Therefore, in the resurrection, of which of them shall she be the wife? for the seven had her as a wife.
And Jesus answered and said to them: The children of this age marry, and are given in marriage. (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
But those who shall be accounted worthy to attain that age, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage. (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
For they can die no more; for they are like the angels, and are the sons of God, being the sons of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
But: that the dead are raised, even Moses showed at The Bush, since he calls the Lord the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
He is not a God of the dead, but of the living; for all live to him.
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
And certain of the scribes answered and said: Teacher, thou hast answered well.
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
And after this they durst not ask him any question at all.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
But he said to them: How say they that the Christ is the son of David?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
Even David himself says, in the book of Psalms: The Lord said to my Lord, Sit at my right hand,
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
till I make thy enemies thy footstool.
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David, therefore, calls him Lord; and how is he his son?
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
And while all the people were listening, he said to his disciples:
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
Beware of the scribes, who delight to walk in robes, and love greetings in the markets, and the first seats in the synagogues, and the first places at suppers;
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
who eat up the houses of widows, and, for a pretext, make long prayers. These shall receive the greater condemnation.
